Podle stejnojmenné knižní předlohy je nyní v kinech dánské drama vycházejících ze skutečných událostí. Fotograf Daniel Rye strávil 13 měsíců v Sýrii v zajetí Islámského státu a jeho příběh je nyní zaznamenán na dalším médiu. Ujala se ho dvojice dánských filmařských superstar, totiž režisér Niels Arden Oplev (Muži, kteří nenávidí ženy, Pomsta mrtvého muže) a scenárista Anders Thomas Jensen (Bratři, Vévodkyně, Adamova jablka, Po svatbě a další). Je vidět, že pro Dány se skutečně jedná o jeden z nejcitlivějších příběhů poslední dekády, a tak zjevně neponechali nic náhodě, aby jeho zfilmování proběhlo důstojně.

Nadějný gymnasta Daniel musí kvůli zranění ukončit kariéru a rozhodně se dál živit jako fotograf. Hned na začátku žurnalistické kariéry se nezalekne zjevně nebezpečného podniku a vydá se fotit život civilistů do válkou ochromené Sýrie. Píše se rok 2013 a v regionu se k moci pomalu dostává Islámský stát. Jedna z jeho skupin Daniela zajme a ten je následně dlouhé měsíce vězněn společně s dalšími, převážně evropskými novináři.

Doma v Dánsku se zatím Danielova rodina snaží pochopit, co se vlastně stalo, a dostává od vlády jasný vzkaz – s teroristy se nevyjednává. Na vlastní pěst se proto soudržná, leč „pouze“ středostavovská rodina snaží sehnat obrovskou sumu peněz, aby mohla nešťastného syna vykoupit. Nejen pro rodinu a její okolí, nýbrž i pro diváka samozřejmě vyvstává etická otázka, zdali je v pořádku takto nepřímo podporovat chod teroristické organizace, jenže lidský život je samozřejmě přednější. A tak Daniel v zajetí i rodina s úřady bojují, jak se jen dá. A divák chápe, že zlo na světě nabývá skutečně mnoha podob.

V hlavní roli exceluje oceněný dánský herec Esben Smed, a přestože mu je už 35 let, ztvárňuje o více než dekádu mladšího Daniela bez problémů. Zdatným parťákem mu je Brit Toby Kebbell, standardně poctivý béčkař (Ben Hur, Zlato, Kong: Ostrov lebek a, pozor, také Warcraft!), který nasazuje americký přízvuk i úsměv pro roli Jamese Foleyho. Osud amerického novináře nejspíš znáte a v této dramatizaci vytváří Danielovi citlivý protipól. A za zmínku stojí i Anders W. Berthelsen v úloze bezpečnostního experta, který propojuje všechny zúčastněné strany a pro tuto roli se zjevně inspiroval u Joshe Brolina v Sicariovi.

Důležitým motivem je téma nenávisti. Knižní předlohy od novinářky Puk Damsgård si všiml herec (a v tomto případě i druhý režisér) Berthelsen a fascinovalo ho, jak málo zášti cítili zajatci ke svým fanatickým věznitelům. Právě z nenávisti a strachu totiž útvary jako Islámský stát vznikají a z nich také čerpají svou sílu. To si zajatci nečekaně silně uvědomovali, a tak se především udržovali ve víře v dobrý konec a navzdory podmínkách se snažili zachovat si co nejlepší tělesný i duševní stav. Paralela s vězni z koncentračních táborů je proto nabíledni. Vzhledem k povaze látky a konzultacím tvůrců se skutečným Ryem je takové heroické vyznění nasnadě a můžeme se dohadovat, zdali ty karty ve skutečnosti byly rozdané opravdu takto černobíle. Pro účely tohoto filmu však nechme stranou, kdo a jak má na svědomí samotný vznik Islámského státu, a také palčivou otázku, nakolik za sebe civilisté, dobrovolně vstupující do válečných oblastí, (ne)nesou zodpovědnost; jako příběh o osobní odvaze, nalezení sebe sama v podmínkách pekla na zemi a správném křesťanském nastavení druhé tváře jsou Danielovy vzpomínky velmi silné.

Máme tedy velký příběh, na dánské poměry rozsáhlou produkci (syrské lokality tentokrát simulovalo Jordánsko), výborné herecké výkony a řemeslně propracované zpracování. Všechno je tedy v pořádku, přesto snímku chybí jasnější vymezení toho, co chce zdůraznit. Přeskakování mezi dvěma linkami sice poskytuje širší obrázek o celkovém dění, ale v důsledku se lehce zadrhává tempo; což při stopáži 135 minut docela zabolí. Je pochopitelné, že v takto citlivém tématu by nebyla přehnaná originalita na místě, přesto se nemohu zbavit dojmu, že je tahle válečná epizoda až příliš uctivá, zdrženlivá a v posledku i odtažitá. Dostatečně naléhavě však přibližuje hrůzu a nesmyslnost válek nejen na Blízkém východě.