Stieg Larsson se svou kriminální trilogií Milénium udělal terno. Než se ale dožil slávy a milionů, zemřel. Aspoň jeho dědicové nejspíš mají radost, protože o Larssonovu knihu má zájem Hollywood v čele s Davidem Fincherem. Jedna „domácí“ adaptace tu už ale je. A není vůbec špatná.

Předem je nutné říct jedno: Ne, knihu jsem nečetl. Srovnávání tedy moc nečekejte. Pokud se vám však Larsson zatím také stále vyhýbal, rozhodně to není důvod k tomu, abyste chodili do kina na něco jiného. Filmová verze knihy Muži, kteří nenávidí ženy, se totiž povedla. A to tak, že hodně.

A přitom jde do značné míry o naprosto klasickou detektivku, ale právě z toho si režisér Niels Arden Oplev udělal přednost. Dvě a půl hodiny se pátrá, jen namísto akčních scén (vystřelí se asi třikrát a je to akční asi jako Receptář) se tu hodně mluví, prohrabává starými archivy, prohledávají fotky a spojují souvislosti. Tohle je prostě stará detektivně-filmová škola. A funguje na výbornou.

Zbytečně tu budete hledat moderní hollywoodské trendy. Tenhle film si vystačí s několika málo lidmi, kteří spolu mluví a pomalu a elegantně pátrají po pravdě. Možná, že to nezní nijak zvlášť lákavě, ale je sakra velký rozdíl, když detektivní práci provádí Jessica Flatcherová a když se o to samé pokouší drsná pankačka a zkušený novinář. Oplev rozumí svému řemeslu a zná žánr. Ví, co fungovalo před padesáti lety a co funguje i dnes. Nesnaží se být se svým filmem za každou cenu moderní a místo toho se opírá o silné charaktery, tradiční filmařinu a (pravděpodobně) hodně dobře napsanou literární předlohu. Muži, kteří nenávidí ženy okamžitě chytnou a dvě hodiny nepustí. Jediným vážnějším problém nakonec skýtá stopáž - film má dvě a půl hodiny, závěr je zbytečně natahovaný a ukecaný, ovšem rozhodně nejde o něco, co by vám mohlo kvalitní filmový zážitek nevratně pokazit.

Pořád jsme ale ve škatulce „kvalitní standardní detektivka“ - a s adekvátně zajímavými postavami. Oba dva detektivové jsou velmi neobvyklí. Na jedné straně tu máme zkušeného novináře, kterému se hroutí kariéra a víme o něm všechno. Mikael Blomkvist je hrdina, se kterým se dá bez problémů ztotožnit. Vedle něho se pohybuje mladá hackerka Lisbeth Salander, která vypadá jako někdo, kdo pracuje jako vyhazovač v metalovém klubu, a jediné, co o ní na začátku zjistíme, je fakt, že se v jejím dětství stalo něco hodně ošklivého. Charaktery obou hrdinů jsou brilantně napsané a jejich rozdílnost táhne film dopředu i ve chvílích, kdy odhalíte vraha o hodinu dřív, než režisér zamýšlel (s vrahovými motivy je to ovšem složitější). Ostatně celý film je do značné míry spíš o pátrání po minulosti Lisbeth Salander než o tom, kdo před čtyřiceti lety zabil mladou dívku. A není to na škodu.

Tahle holka a její novinářský kolega jsou dostatečně zajímaví na to, aby unesli klidně celou filmovou trilogii. Už při závěrečných titulcích budete nejspíš chtít vědět, co se s oběma hrdiny dělo dál.

Adaptace knihy Muži, kteří nenávidí ženy se rovná poctivé práci. Je to ukázka klasické filmařiny, která spoléhá na dobrý příběh, silné charaktery a zajímavě pojaté pátrání. Vedle akčních filmů jsou na ústupu i klasické detektivky. Pokud se však budou točit filmy, jako je tenhle, můžeme být klidní. Žánr má pořád ještě co nabídnout.