Co tak člověk udělá, když se nezřízeně opije? Třeba vypráví náhodným lidem na zastávkách podivné historky o psech a pak leze na stromy. Protože proč vlastně ne? Podobný způsob života se však mladému Andrejovi už pomalu začíná zajídat (respektive přepíjet), a tak se rozhodne pro celkem nesamozřejmou změnu – z vlastního bydlení se přestěhuje k láskyplné babičce, kde by snad konečně mohl najít trochu vnitřního klidu.

Problémy rozervané středostavovské omladiny mají v tuzemské kinematografii výrazné místo v podobě tzv. chcípáckých filmů z přelomu milénia (Samotáři, Návrat idiota, Šeptej, Mrtvej brouk a mnohé další). Přestože étos těchto snímků, často až příliš zahleděných do sebe, zůstal zakořeněn v 90. letech, fragmenty jeho odkazu probleskují i ve slovenské novince od debutující Martiny Buchelové, jež letos právem vyhrála vedlejší karlovarskou soutěž Proxima. Svěží romantická komedie však rozhodně nepůsobí jako relikt dob dávno minulých, naopak tradiční námět o mladistvém hledání svého místa ve světě aktualizuje pro generaci Z – a to nadmíru zdatně.

Příběh 108 minut dlouhého díla je rozdělen do hravě otitulkovaných kapitol, jež notně napomáhají orientaci v meandrujícím scenáristickém tvaru, v němž by se publikum kvůli mnoha výpustkám mohlo snadno ztratit. Buchelová se však zjevně nesnaží budit dojem uměleckosti skrze matení diváka, nechce šokovat narativní zručností, a tak různé digrese a flashbacky spíše dotvářejí celkový obrázek, jenž chce snímek předat – jako by příběh vyprávěl někdo, kdo se v něm sám tak úplně nevyzná…

O postavách se spoustu zdánlivě podstatných informací nedozvíme, což je ale nakonec dobře – nejde tu totiž o jejich věrohodné psychologické vykreslení, nýbrž spíše o vystižení vztahových a mezilidských fenoménů (nejen) mezi současnými mladými. Každá z hlavních figur (kam vedle Andreje patří i jeho podivínský bratranec Peťo a přítelkyně Miša) bojuje s vlastními démony, avšak nevysvětlování vzniku jejich problémů vede k tomu, že k postavám nepřistupujeme jen touto omezenou optikou, ale jako k lidem, kteří se snaží protloukat životem s rozličně rozdanými kartami.

Takovému vyznění notně napomáhá i fakt, že vycházející slovenská hvězda Adam Kubala, který zaujal už v letošním Šampiónovi a jehož chalametovsky klukovský kukuč zde dostává maximum prostoru, ztvárňuje Andreje velmi citlivě a sympaticky. Výborná je rovněž jeho chemie s dalšími neokoukanými tvářemi v čele s Michaelou Kostkovou a Františkem Belešem.

Díky tomuto nápaditému přístupu k postavám se tedy ani moc nedá předvídat, co se bude dít. Andrej hledá klid od alkoholu a nezřízeného života, k čemuž mu dopomůže seznámení se svéhlavou Mišou, vývoj jejich vztahu se však romcomovým vzorcům značně vymyká. Totéž platí i pro Andrejovo soužití s babičkou a Peterem, do hry vstupuje i značně nesympatický Mišin otec a během jedné odbočky i na vykreslení paralelní romance Mišiny sestry. Zní to nejspíš zmateně, avšak Buchelové se výborně podařilo vybalancovat vypravěčskou srozumitelnost, napojitelnost na komplexní postavy i sebereflexivní přístup k žánrovým vzorcům.

Přehrajte si trailer Ačkoli je tedy ústředním tématem hledání lásky (a následná snaha si ji udržet) a není nouze o verbální i situační komiku, škatulka „romantické komedie“ je Milovníkovi, ne bojovníkovi rozhodně malá. Ostatně už v názvu filmu vidíme hned dva mužské archetypy a možná právě hledání vzorů je nakonec nejpodstatnější, jak naznačuje nejen tajemný vztah Andreje k jeho otci, ale třeba i poddajnost Peťa, jenž se přimyká k vyloženě toxickým figurám.

Výsledek lze charakterizovat klíčovými slovy jako lo-fi, teen romance, coming of age, mumblecore, feel good, cringe komedie. A jistě i mnoha dalšími. Z formálního hlediska svěžesti pomáhají i vertikální záběry z mobilu a intimní, ruční kamera Adama Macha (podepsaného třeba pod Letní školou, 2001, Obětí či minisérií Podezření). Martina Buchelová tak v součtu dala vzniknout velmi hravému, žánrově unikavému, milému až roztomilému dílu, s jehož postavami se skrze všední problémy můžeme dobírat hlubších pravd.