Z Karlových Varů rovnou do českých kin. Podobně jako Sbormistr, i Letní škola, 2001 se krátce po svém uvedení na filmovém festivalu podívá do širší distribuce, kam ji nyní i za pomoci menšího komunitního guerilla marketingu nasazuje společnost Aerofilms. Zbývá tak jediná otázka. Má smysl na snímek Dužana Duonga vyrazit?

Krátká odpověď zní, že má. Jedná se totiž o první český viet-film, kdy se vypráví příběh čtvrté nejpočetnější minority v Česku z pohledu těch, „kdo ho skutečně prožili“. A jako takový je snímek podnětnou podívanou, která nechává nahlédnout do života lidem, které řada Čechů dodnes podceňuje. I proto stojí podobný projekt za vaši podporu. Ale je to zároveň jakoli výjimečné dílo? To bohužel ne. Trailery v tomhle případě tak trochu klamou tělem, a kdo by čekal, že bude třeba vyrážet na progresivní a trochu drzou komedii, případně nějakou více krimi laděnou story ze srdce vietnamských tržnic, ten se může šeredně spálit.

Film je rozdělen do tří kapitol, přičemž každá je vyprávěna z pohledu tří různých osob v jedné rodině. Nejprve tu máme otce, který se topí v dluzích. Začne proto pracovat pro majitele chebské tržnice, což vede ke zdánlivému rozjetí oné „krimi“ zápletky, kde se maličko nabourává soudržnost komunity a atmosféra těží z trvajícího dojezdu devadesátek a všeho, co k nim patřilo. Předně tedy kapitalistický boom a šlapání přes mrtvoly v podání majitele chebské tržnice Dragoun. Což mě ve výsledku dost bavilo, akorát toho bylo málo. Do toho se totiž příběh začíná drolit a pozornost stáčí i směrem k návratu posledního člena rodiny z Vietnamu, už takřka dospělého syna s hodně výrazným účesem, který se v té rodinné dynamice a zejména vztahu k otci a mladšímu bratrovi ne a ne najít.

Druhou perspektivu tvoří de facto chlapecké dobrodružství nejmladšího člena rodiny, který začne velice špatně snášet návrat staršího bratra do Česka. Rodina se rozbíjí, její členové se čím dál více uzavírají a tahle izolace malého puberťáka vede k excesům, které z roztomilosti rychle přejdou v nebezpečné zahrávání si. A jak jste doufám vytušili z tohoto odstavce, je to rázem úplně jiný film než předtím. V něčem lepší, v něčem horší, jedna část ale bohužel nepřidává té druhé nebo naopak.

Nikoho tak asi nepřekvapí, že další změna žánru přijde s nástupem poslední perspektivy, a to onoho nejstaršího potomka páru pracovitých vietnamských rodičů Kiena, který se musí poprat hned s celou řadou problémů, mezi něž patří i krize identity a do velké míry hledání sama sebe. Což jsou rozhodně důležité a zajímavé směry, jakými se Letní škola mohla vydat. Ona se jimi ale vydává až doslova v poslední třetině, takže nakonec nedostanou řádný prostor ani ty, ani nic z těch věcí, co jim předcházely. A hlavně – ty tři různé pohledy spolu moc nekooperují, negradují a ve finále ani nepřináší nic extra objevného nebo nového. A vlastně ani žádné pořádné uzavření těch načatých linek.

Dužan Duong ve snímku předvádí velký cit pro autentické dialogy a situace, nechybí mu ani drzost, ani drajv dělat věci trošičku po svém – problém je, že ne vždy jeho kreativní volby pro kameru, střih nebo využití hudby dávají smysl. Naopak, co Adam Sedlák prostě „umí“, tzn. celkově si pohrát s formou, aby to vždy vypadalo působivě, to se v Letní škole moc nedaří, a třeba audiovizuálně je to viditelně nedozrálé a plné věcí, kterých by si zkušenější režisér všiml a odstranil je.

Když to pak člověk spojí ještě se scénářem, který zkouší žonglovat příliš mnoho témat naráz, vypadne z toho drama, kterému chybí nejen výraznější „tah na branku“, ale i vlastní čitelný a srozumitelný styl. Pokud navíc cílem bylo odvyprávět unikátní příběh z pohledu vietnamské komunity, postrádal jsem v něm tu unikátnost, protože zdejší události by se opravdu mohly přihodit komukoli – ostatně v zahraničních rodinných dramatech podobné zápletky nejsou fakt ničím nevídaným.

Přehrajte si trailer Ano, párkrát je to úsměvné, zejména, když se do toho vloží archivní záběry, jinak je ale Letní škola spíš experimentem, který by vznikl na filmovce jako krátký film, a pak by se teprve řešilo, jestli zde je potenciál na celovečerák. Asi ze mě do nějaké míry promlouvá zklamání, jelikož jsem k filmu přicházel s vysokými očekáváními. Až příliš vysokými. Násilné změny žánrů v rámci jednoho filmu ovšem nikdy nebyly mým šálkem kávy, takže pokud vaším ano, třeba je zde oceníte víc a můžete si bodík přidat. Ty dramaturgické neduhy už se mi ale odpouští výrazně hůř, takže ačkoliv oceňuji fresh přístup a pohled na věc, příště by to mohlo být dotaženější a dedikovanější jedné věci, nikoli deseti naráz, a třeba s finále, kde se aspoň některá z těch načrtnutých linek dopoví.

Film probíráme v MZ Live: