Pilní, usměvaví, nekonfliktní. Na pokraji zájmu. Neviditelní. Tak nějak vidí většinová společnost členy vietnamské komunity u nás. Přitom bylo jasné, že je to jen vnější fasáda, která jednou začne praskat. Odvážných hlasů "z druhé strany" přibývá a konečně vidíme trochu hlouběji. Za večerky, tržnice, varny a plaché úsměvy. Není to průlom, zatím stále spíše střípky. Ale postupně se dozvídáme, jak tu komunita funguje, jak jsou mladí roztržení mezi dvěma odlišnými světy a jaké stopy na Vietnamcích zanechává ono familiární české buranství (kdy se takřka okamžitě přechází na tykačku) sousedící s rasizmem. Čekalo se, kdy se opřou i do filmu. A jsem rád, že první český viet-film je tady. Ukázka skvěle zachycuje směs výše popsaného, ono blízké a známé i vzdálené a cizí. Přirozeně. Se smyslem pro drama, dokumentární pravdivost (vliv Lukáše Kokeše?) i rošťáctví Pánů kluků, přefiltrovaných přes dvě kultury. Navíc s hezkým retro vibem dohořívajících devadesátek a začátku nultých let. Hergot, musím trochu svoje nadšení krotit. Pravda je ale taková, že už dlouho jsem si u domácího filmu neřekl, že tohle jsem u nás ještě opravdu neviděl. A Letní škole, 2001 režiséra Dužana Duonga přeju top start ve Varech i ve zbytku českých kin.