Docela by mě zajímalo, co by na film řekl autor knižní předlohy, Roald Dahl. Netvrdím, že by se mu nutně líbil, ale určitě by valil bulvy, co jeho velký fanoušek Wes Anderson vymyslel v celovečeráku. V knize s krásnými ilustracemi, u kterých Anderson v mládí usínal, sice pozorný čtenář také najde nějaký ten skrytý podtext, ale Wes z ní ve filmu udělal něco mnohem víc. Natočil totiž mnohovrstevnatý biják, který jako hezký animák funguje jenom v tom prvním plánu.

Je to příběh otce a syna, ve kterém sobecký lišák (George Clooney) zanedbává výchovu outsiderského potomka (Jason Schwartzman je snad v každém andersonovce), jenž se marně snaží napodobit svého super cool tatínka. Je to náhled do ne zrovna ideálního manželství, ve kterém se jeden frajer vzdal kvůli své životní lásce (Meryl Streep) kuřecí vášně a časem se začíná nudit a lhát o svých volnočasových aktivitách. Je to pohled na jednu underground zvířecí komunitu s bobrem, jezevcem – právníkem (Bill Murray, kdo jiný), která se sice hádá a občas nenávidí, ale když dojde na nejhorší, táhne za jeden provaz.

Svým způsobem je to i obžaloba hnusných, tučných a zlých velkostatkářů Boggise, Bunce a Beana, kteří sice mají dostatek peněz na bagry, výbušniny a brigádníky, ale nájemní síla ty brutální kapitalisty samozřejmě nenávidí. To se krásně ukáže u chytlavého songu při večerním odpočinku po nekonečném dobývání se do stromového bejváku vychytralých škůdců. Boggis s hlasem Albuse Brumbála (Michael Gambon) tam chudáka amatérského písničkáře Peteyho sprdne, že napsal mizerný song a okamžitě tak zkazí hezký večer u ohně s kamarády.

No a po nutném úvodu, kdy kvůli nimrodskému panu Lišákovi kradoucímu jednou v noci trochu toho cideru a pár kuřátek, spadne na celou zvířecí společnost nebe, je to i heist biják připomínající Dannyho parťáky nejenom hlasem Clooneyho. Anderson především v druhé polovině jede jako ďábel. Na scénu nastoupí desperátská vražedná krysa s hlasem Willema Dafoea, zoufalý pan Lišák je nucený přiznat, že kvůli jeho sobeckým rozhodnutím může přijít o život nejenom jeho rodina a rytmické luskání prsty sympatických zvířátek avizuje na první pohled zoufalý souboj proti lidské přesile vybavené automatickými zbraněmi.

A to všechno prosím pěkně v našlapaných 87 minutách, kdy se Anderson nebojí zpomalit a vystřihnout parádní dvouminutové setkání s Canisem Lupusem neboli Vlkem, jenž (jak už podotknul Cival ve své DVD recenzi) odkazuje nejenom na osudovou scénu z Michaela Claytona. Opravdu chcete ještě další důvod, proč se na Fantastického pana Lišáka konečně podívat?

Anderson rozhodně není univerzálně milovaný režisér. I v redakci máme pár psanců, kteří ho vážně nemusí. Většina však oceňuje jeho unikátní rukopis a nedá dopustit na jeho trademarkovou divnost, která rozhodně není pozérská, ale jde od srdíčka. Když už jsem načal redakci – je zajímavé, jak se liší naše nejoblíbenější filmy svojského režiséra. Cival a Shushika milují Takovou zvláštní rodinku, Rimsy a já volíme Grandhotel Budapešť, Mr. Hlad se Spoonerem Až vyjde měsíc. Co KarelR, ptáte se? Tomu nejvíc voněla pocta Jacquesa Cousteau alias Život pod vodou.

Fantastický pan Lišák nezazněl v mojí rychlé sobotní anketě ani jednou, ale to nevadí. Pokud jste ho snad dodnes neviděli, vážně se nenechte pobízet. Wes dal před 12 lety za nezanedbatelných 40 milionů dolarů dohromady svůj dost možná nejpřístupnější film, který se nejenom díky neuvěřitelně promakanému vizuálu může líbit jak vašim dětem navyklým na roztomilého CGI soba Svena z Ledového království, tak vám odrostlým, navyklým na méně divné filmové světy zalidněné obyčejnějšími lišáky. Když na jaře 2010 bojovala o Oscara za nejlepší animák právě uplynulého roku pixarovka Vzhůru do oblak s Fantastickým panem Lišákem, fandil jsem nejenom kvůli dojemnému úvodu Pixaru. Dnes bych si už však přál, aby vyhrál právě chválený Wes.

P.S. Málem bych zapomněl –  je to kromě jiného i nostalgické připomenutí starých dobrých časů náročné stop-motion loutkové animace. Jiří Trnka by měl radost.