„Nesměju se. Protože to není vtipné.“ Tenhle dialogový útržek, který proletí filmem Až vyjde měsíc, vcelku přesně charakterizoval moje pocity z první půlhodiny nového filmu Wese Andersona. Zatímco se věrní uctívači páně režiséra smáli neustále, a prakticky všemu, já s vážnou tváří pozoroval andersonovsky typické hemžení na plátně. A nechal si před očima pozvolna odehrávat další svérázný kousek libující si v drobných bizarnostech, nenápadných absurditách a v obrazové ekvilibristice, díky které můžete autora identifikovat už po pár minutách.

U Andersonovy novinky se ovšem není třeba smát. Natož nahlas. Stačí se párkrát uchechtnout, a pak se nechat unášet jemnou prepubertální romancí, kterou nastartuje panika na skautském táboře: Utekl z něj totiž jeden obrýlený klučina a ani přitom nezapíral, že za jeho dobrodružným výstřelkem stojí žena. Má ji rád a ona má ráda jeho. Jsou sice pod zákonem, ale srdci neporučí...

Až vyjde měsíc: FOTOGALERIE

Protože jim Wes Anderson rozumí, může nám vyprávět lovestory, kterou každý z nás cítil, ale nikdo se ji neodvážil opravdu naplno prožít. Samozřejmě ji líčí podle svých vlastních pravidel - Anderson si už dávno ustavil subžánr pro sebe sama a ani po dvaceti letech se od něj neodklonil.

Teď ho zajímají lásky táborové, potažmo lásky před první polucí, jež jsou nesmazatelnou součástí dětství každého z nás. Těžko je ale uchopit do filmu. Anderson však klíč našel a nemusel se ani moc namáhat, protože jeho poetika vstřícné divnosti mu umožňuje být zároveň úsměvný, výstřední, drzý i sofistikovaný. To už víme. Tentokrát je ale navíc i smyslný, roztomile pedofilní (vážně!) a přitom upřímně emotivní.

 Debutující Kara Hayward je jako třináctiletá femme fatale neodolatelná.I když režisér dává svoji osobitost místy snad až příliš najevo, a to jak při výtvarné kompozici scén, tak v jejich výstavbě (asi nikdo tu na normální otázku neodpoví stejně „normálně“), výsledné leporelo scének je půvabné. Zvlášť když jej tradičně definuje hravost i moment překvapení. A propojuje pouto nejsilnější – láska.

Áno, romantičtější film letos těžko potkáte. Nedorostlí hrdinové filmu své emoce přitom prožívají s vážností dospěláků, ale zároveň i s dětským odhodláním a čistotou. Anderson jejich vztah vůbec nezlehčuje, hraje si spíš se samotným příběhem, do kterého je tahle romance zasazena. A má k tomu dost svých ověřených skoro-komediálních nástrojů, ale i pestrou škálu vedlejších postaviček (Murray, Norton, Willis, Keitel a Frances McDormand s Tildou Swinton), které tu hutnou sladkou polevu dovedou adekvátně zjemnit.

Přehrajte si trailer Opakuji: Až vyjde měsíc je půvabnou lovestory, kterou každý z nás cítil, ale nikdo se ji neodvážil prožít. Navíc se ji dlouho nikdo neodvážil zfilmovat. Proto díky, pane Andersone.

Na závěr přidejme ještě jeden výstižný dialogový útržek: „Básně se nemusí rýmovat. Stačí když jsou kreativní“.

P.S. (na hraně zákona): Debutující Kara Hayward je jako třináctiletá femme fatale neodolatelná a patří ji budoucnost. Oči má třikrát pronikavější než Kristen Stewart, proto ji do deseti let očekávám… no minimálně na titulce Playboye.