Téměř souběžně s Hranicemi lásky se do kin dostalo i další dílo, v němž hraje hlavní roli Hana Vagnerová. Potvrzuje se tak smutný jev, že aby se tuzemská herecká tvář mohla účastnit smysluplného a zajímavého projektu, musí si protrpět úlohu v pseudoromantické odpudivosti, ničící mozkové buňky všech zúčastněných. A Hana Vagnerová trpět umí – její filmografie za posledních pět let obsahuje bezmála dvacet titulů a většina z nich nemůže na (pozitivní) zápis do dějin české kinematografie ani pomýšlet. A nová „romantická komedie“ s nezapamatovatelným názvem Za vším hledej ženu není v tomto ohledu žádnou výjimkou.

Režisér Miloslav Šmídmajer to třikrát a nepříliš úspěšně zkoušel s Jiřím Mádlem (Peklo s princeznou, Probudím se včera, Celebrity s.r.o.). Poté zpracoval pozapomenutý scénář Jaroslava Papouška v romcomu Miluji tě modře a před dvěma lety nabídl Případ mrtvého nebožtíka – na poměry žánru dotaženou, přesto však nepříliš vtipnou parodii. Teď se Šmídmajer opět vrací do osvědčeného hájemství romantické komedie, což v českém pojetí obsahuje zlé snímky o zlých lidech, kteří jsou na sebe zlí, jejich chování nedává smysl a navzdory opakovanému používání klíčových slov „láska“, „manželství“, „vztah“ či „rodina“ nemůže být o romantice řeč.

Za vším hledej ženu: FOTOGALERIE

S hlavní hrdinkou Alex se setkáváme na ostravském letišti, kam se později ještě několikrát vrátíme, jelikož se jedná o jednoho z mnoha (mnoha!) partnerů filmu. Alex se vrací z dovolené, kde byla společně s kamarádkou Martou a společně pronášejí hlášky jako „Dovolenou bez chlapů by měla hradit zdravotní pojišťovna“. Podobně rádobyvtipnými prohlášeními se film jen hemží a divák pouze (marně) čeká na zvuk ba-dum-tss, jenž by momenty trapnosti trefně podtrhl.

Alex se živí jako ekonomka. Na začátku vypracuje zprávu pro stavební firmu, v níž pracuje, a v jedné z úvodních scén se odmítne smířit s chybou v dodávce materiálu. To jsou první a také poslední momenty, kdy vykazuje určité vlastnosti a také kdy se zajímá o cokoli jiného než své bolavé srdíčko. Debutující scenáristka Dagmar Šťastná tak měla charakterizaci postav na druhé stránce textu hotovou a následně se mohla zaměřit jen na stereotypní vztahové peripetie, jež bez sebemenší reflexe podtrhují očekávání sexismem znaveného diváka.

Partnerem Alex je nevýrazný mamánek, proto snad ani není její vina, když propadne kouzlu nestárnoucího Marka Vašuta hned po tom, co jej uzří. Vašut na rozdíl od Jiřího Langmajera žádný konec poprcávání nevyhlásil, a tak si ze své další totožné úlohy nemusí dělat těžkou hlavu. Jeho Albert je bohatý ředitel a zapřisáhlý starý mládenec, který nebere „ne“ jako odpověď; díky ohromnému majetku a schopnosti charismaticky pronášet zcela prázdné fráze mu to však bez problémů prochází. A nebojí se dadaistických otázek ve stylu: „Pokud muž ustoupí krásné ženě jen proto, že je krásná, je to kompromis?“

Albert vedle randíček s Alex udržuje poměr i se svou sekretářkou a bez skrupulí zneužívá mocenského postavení. Zatímco na západ od nás by byla taková postava vystavena posměchu a jednalo by se o karikaturu přežitého konceptu, u nás se stále jedná o to nejlepší, oč se může mladá, inteligentní a pohledná žena snažit. „Víš, kolik stojí chlap nervů a peněz? Kup si psa,“ pronáší moudra protřelá babička Alex v podání Daniely Kolářové, jež zároveň během vykládání karet sype z rukávu bonmoty typu „Někteří děvkaři neumějí počítat, jestli mají být na vztah dva nebo tři.“ Ha ha, asi.

Pasivní a absurdní láskou zmožená Alex má naštěstí dvě dobré kamarádky. Obzvlášť Tereza Rychlá jako živelná Marta podává neironicky zdařilý herecký výkon, jinak ale i vedlejší příběhové linky nic smysluplného nerozvíjejí. Marta pracuje v lékárně, rád by se však stala rozhlasovou moderátorkou. K tomu jí dopomůže hvězdný moderátor Leoš (eh) v podání Alberta Čuby, a to tak, že ji v rádiu zaměstná jako uklízečku. Dle očekávání se Marta během úklidu dostane do studia, kde si nacvičuje řečnické schopnosti. Leoš s majitelem rádia ji sledují a šéf se Leoše ptá, proč u nich uklízí takový rozhlasový talent. Leoš spokojeně odvětí: „No nějak jsem ti ji ukázat musel.“ Ano, samozřejmě, jinak by to nešlo. Dobrá práce.

Záviš by měl jistě radost, kdyby viděl, jak třetí ženská postava, jež po nás pokukuje z plakátu, agresivně ukusuje klobásu z nejmenovaného řetězce s potravinami. Alžbeta Stanková ztvárňuje náročnou a panovačnou kosmetičku, jež není spokojená s manželem, kterého vedle trénování a sledování tenisu nic nezajímá. Vyhrocené pokračování jejich vztahu je tím pádem zcela ospravedlněné. A prostřednictvím dalších postav přibývají i jiné motivy, které už vůbec nemají šanci na důstojné dohrání do konce. 

Chlapi jsou tedy neschopní budižkničemové a ženy své křehké přátelství neustále podlévají vínem. Nikde ve filmu nefigurují etnické či sexuální minority, prostě nic, co by mohlo konzervativního diváka rozhodit. Tomu je totiž potřeba prodat nejen samotný film, ale také masivní množství produktů, vyskytující se téměř v každé scéně. Hezky to vystihuje moment, kdy Albert ukáže Alex svou šatnu, v níž se nacházejí desítky obleků a svetříků od oděvní firmy, jejíž garderoba se v podobných filmech vyskytuje s železnou pravidelností.

Přidejte si k tomu do zbláznění opakovaný klavírní motiv, ničení květin ve slow motionu a přepálenou stopáž, do níž by posledních dvacet minut nemuselo (ba co víc, ani nemělo!) patřit. Když se totiž po zhruba 80 minutách začne zdát, že se blíží konec, musejí se ještě podivně dohrát nejen dvě vedlejší linky, ale navíc i zamotat a překombinovat linka hlavní. Dočkáme se i dvojice zvratů, jež jsme zvyklí vídat v telenovelách a které zcela zbytečně natáhnou stopáž přes hranici snesitelnosti.

Přehrajte si trailer Za co si tedy dílo zaslouží onen druhý bodík, dělící jej od naprostého dna? Navzdory výše řečenému totiž film díky své naivnosti a vyprázdněnosti nepůsobí tak toxicky jako jiná díla. A to přestože bezesporu stvrzuje stereotypy o vztazích či nárocích na ženskou krásu a budí dojem, jako by došlo k převedení barových povídaček několika kamarádek do podoby hrubého filmového scénáře – a ten se s pomocí obrovského množství product placementu podařilo natočit. „Když jet Titanicem, tak proč ne první třídou?“ ptá se Alex sama sebe po souloži s Albertem. Tahle komedie je tak nevtipná a prostoduchá, až přece jen dokáže ve vnitřně zlomeném divákovi vzbudit stopy soucitu.