Tady si opravdu nebudeme na nic hrát. Od první ukázky bylo jasné, že si tenhle film jde pro nekompromisní odsouzení od každého náročnějšího (čti aspoň polovinu mozku vlastnícího) diváka. Doslovný humor, televizní výprava a trapná upocenost z traileru doslova čišely a ani jméno režiséra Miloslava Šmídmajera natěšené očekávání nebudilo – vždyť před třemi lety zprznil námět Jaroslava Papouška v romantickém patvaru Miluji tě modře a jeho nejlepším filmem zůstává přinejlepším průměrná komedie o cestování v čase Probudím se včera. Už název Případ mrtvého nebožtíka jasně svědčí o tom, že v tomhle případě použité vtípky zrovna přísným filtrem neprocházely; výsledek však nefunguje o poznání méně, než jsme se původně báli.

Scenáristé Lumír Holčák (zmíněné Probudím se včera) a David Ziegelbauer (česká verze seriálového Kanclu) jen těžko popřou zcela zjevné zdroje inspirace. Nejlepší pasáže Nebožtíka dávají vzpomenout na slabší, ale stále použitelné momenty Bláznivé střely; snaha o karikování policejních složek v tuzemském kontextu a střelba frků od boku zase evokuje devadesátkové zrůdnosti Byl jednou jeden polda. (Pro tuhle odpornou trilogii těžící z popularity Policejní akademie mám mimochodem docela guilty pleasure slabost, ale to je na jiné, mnohem temnější povídání.) Už z toho je patrné, že kadence vtipů v traileru vlastně nepolevuje ani na úrovni celovečerní stopáže, což je stejnou měrou obdivuhodné jako úmorné.

Rámcový příběh se točí kolem série vražd, které vyšetřuje detektivní tým pod vedením majora Prubnera (Davida Novotného). Už prolog, v němž se o místo policejního šéfa ucházejí drsný Pavel Rímský a uhlazený Miroslav Táborský, však nepřímo říká, kam se aktuálně probíraný případ bude ubírat. Zápletka je samozřejmě zcela banální, zcela v souladu s možnostmi policejních hrdinů, kteří jsou samozřejmě naprostí idioti. Jediný Martin Pechlát jakožto Novotného pravá ruka má podobně jako O. J. Simpson v Bláznivé střele občas dobré nápady, ale samozřejmě ho nikdo neposlouchá; a dál bych do podobností mezi těmito dvěma umělci raději nezabíhal.

Řemeslně vypadá chudák Nebožtík dosti podvyživeně a připomíná chudší televizní produkce. Nelze se potom divit ani několika product placementovým momentům, jejichž nenápadnost skutečně není vysoká. Lacinost kulis pak dá vzpomenout třeba na záměrnou papundeklovitost Mela Brookse. A ona zmiňovaná doslovnost frků je zase z tuzemské tvorby blízká snad jen Kameňákům Zdeňka Trošky, přestože tenhle film je oproti zcela nevkusným pokusům našeho lidového hrdiny ještě velmi sofistikovaný. Každopádně nutno podotknout, že oproti československé tradici parodií z 60. a 70. let je novinka notně nenápaditá a cílící jen na první dobrou. Leckteré interakce mezi herci navíc vypadají jako improvizace odklepnuté na první pokus a tím pádem je i potenciálně solidní žert utopen; jenže většina napsaných vtipů beztak ani potenciální solidní není.

Už jsem to nakousl, ale sluší se to napsat naplno – jsou to právě herci, kteří celý výsledek zachraňují. Komediální talent Davida Novotného se prokázal už několikrát a sestava s Hanou Vagnerovou, Lukášem Příkazkým i zmíněnými Pechlátem a Táborským si svoje nepříliš komplikované postavy bezesporu užívá. Fanouška tuzemské produkce potěší i řada menších roliček (Milan Šteindler, Jakub Šfátek, Eva Holubová, Klára Issová…), a naopak trochu vyděsí výhrůžka na úplném konci filmu, podle níž se major Prubner ještě vrátí. Přestože tedy výsledek dokáže připraveného a velmi (VELMI) odhodlaného diváka nezhnusit, o kdovíjak podařený kus se nejedná. A samozřejmě zatím nejlepší český film roku 2020. Takže gratulki.