V posledních letech jsme zjistili, že natočit dobrou parodii je těžší, než by si spousta filmařů myslela. Všechny ty Velký bijáky, Disaster Movie a třeba i domácí pokusy jako Wilsonov byly spíš smutná než zábavná podívaná, a tak se při hledání parodické a zároveň inteligentní zábavy musí člověk vrátit do minulosti. Topper Harley a Žhavé výstřely už tady VIM mají, takže se teď podíváme na jeho kolegu s policejní plackou. 

Bláznivá střela je film, který příští rok oslaví třicet let od premiéry, avšak v televizích se objevuje pravidelně i dnes a nejspíš se na tom nic nezmění. A to vůbec nevadí, protože takhle povedených komedií fakt moc není. David Zucker, jeho brácha Jerry, Jim Abrams a Pat Proft (ti tři mu pomáhali se scénářem) si parodování vyzkoušeli v Připoutejte se, prosím! a Přísně tajné!, ale zatímco jejich předchozí filmy byly spíš sledy scének, Bláznivá střela působí sevřeněji a tak nějak… filmověji. Ovšem co se zábavnosti týče, je na tom podobně, takže výtečně. 

Čtveřice autorů vycházela ze seriálu Police Squad!, který u nás skoro nikdo nezná, ale to nakonec asi moc nevadí. Důležité je, že se jim povedlo přijít s klasickým detektivním příběhem, jenž by víceméně šlapal i bez toho humoru a vylezlo by z toho další funkční, i když dnes asi zapomenuté osmdesátkové béčko s cynickým detektivem a průhlednou zápletku. V roce 1988 byli však Zuckerové, Abrams a Proft na vrcholu svých scenáristických sil a neuběhne patnáct vteřin bez toho, že by se neobjevil vtip. Fyzické fóry by se neztratily ani v době, kdy na plátnech blbnul Buster Keaton, dialogy jsou tak dokonale absurdní a vážně podané, že je zatraceně těžké nesmát se, kdykoliv Frank Drebin promluví, hraje se tu s dvojsmysly i do extrému vyhnanými pointami a šíleným nápadům se tu meze absolutně nekladou. Zuckerova parta tu dokonale vytěžila komediální i krimi žánr a Bláznivá střela tak patří k těm několika málo komediím, u nichž je úplně jedno, jestli koukáte od začátku (geniální scéna s likvidací všech světových padouchů a mateřského znaménka Michaila Gorbačova), nebo přijdete v půlce. Vždycky tu něco je. Něco, co vás překvapí svou seriózně podanou bizarností, vyhroceností nebo prostě jen trhlostí. 

No a pak je tu Leslie Nielsen. Herec, který na plátně až do osmdesátých let představoval především charismatické pány a šéfoval třeba lodi Poseidon. Zucker si ho vyhlédl už do Připoutejte se, prosím! a prý se zamiloval do jeho schopnosti říct jakoukoliv volovinu a mít u toho vážnou tvář. Charlie Sheen ve Žhavých výstřelech byl fajn, ale Nielsenův kamenný ksicht je něco neopakovatelného. Konec konců díky Bláznivé střele hrál dalších dvacet let jedno a to samé. A vždycky – bez ohledu na kvalitu filmů – v tom byl skvělý. Jeho Frank Drebin je nezapomenutelná postava nejen komediálního žánru. Stejně jako celá Bláznivá střela.