do_Od

Bolest, trápení, deprese, zmar, zoufalost. To jsou konstanty českého filmu, ze kterých jen občas vyleze něco jako BANGER., Vlastníci nebo když Průšinovský natočí nový film. Za vším hledej ženu nicméně pokračuje v těch výše zmíněných stavech, které teda silně umocňuje už samotná ukázka. Tu navíc tentokrát doplnil ještě ženský voiceover, který otravně vysvětluje, kdo je kdo, a o co komu jde. Jako by to z těch dvou naprosto banálních minut nebylo jasné. Já chápu, že psát a točit tyhle filmy, které všechny do jednoho vypadají stejně, hrají v nich s malou obměnou stále ti samí herci, je pohodlné, levné a vyzkoušené, takže jich tu máme do roka přirozeně tucet, problém nastává ve chvíli, kdy se prakticky už netočí nic jiného. Kam se v českém filmu vypařily ambice? Chuť být kreativní? Kam se sakra poděla snaha vyprávět o věcech, které mají smysl? Když klesá úroveň kultury, klesá pochopitelně i všechno ostatní, a podle mě není náhoda, že severské státy s daleko lepší životní úrovní mají i daleko lepší filmovou tvorbu. Možná kdyby tady lidi měli opět možnost sledovat domácí filmovou tvorbu, která by je nutila zapojit mozek a rozvíjet myšlení a třeba se i podívat za hranice vlastního pohodlí a toho, co je pro ně známé, bylo by na tom Václaváku o víkendu daleko míň lidí.