Ano, i tentokrát nám trailer jasně pohrozil, že můžeme očekávat další tuzemskou vztahovku, která se snaží tvářit jako romantická komedie. Ovšem Příliš osobní známost se neřadí po bok nedávných zimních pekel jakožto nepovedený pokus o převedení banálních žánrových konceptů do malostranských či žižkovských kulis. Tenhle film má totiž vcelku podivné produkční kořeny, navíc představuje i bizarní stylovou směsici, u níž není jen tak patrné, pro koho je vlastně určena.

Trifunovič, Popovič Volarič, Manojlovič. Ne, to se ještě nepřipravujeme na letošní fotbalové EURO čtením soupisek týmů z bývalé Jugoslávie, nýbrž se musíme zamyslet nad obsazením tria Chorvatů a Srbů do hlavních mužských rolí. Přestože se tyto balkánské země koprodukčně nepodílejí, nějaká forma spolupráce tam zjevně navázána byla – ostatně stejně jako před třemi lety v podobné romantické šílenosti Všechno nebo nic, kde místo Jugoslávců čteme polská jména. Pojítkem jsou jména producenta Petera Núňeze, režisérky Marty Ferencové a spoluscenáristky (a autorky knižních předloh) Evy Urbaníkové. Ať se děje cokoliv, tito lidé objevili funkční byznys, díky němuž dokážou do československých kin dotáhnout vcelku podivná díla, na které však lidé chodí (Všechno nebo nic bylo nejnavštěvovanějším filmem ve slovenských kinech roku 2017).

Takže máme zmíněné balkánské trio, z něhož možná znáte jen posledního jmenovaného – Predrag Manojlovič se blýsknul v několika Kusturicových filmech (Černá kočka, bílý kocour, Underground), nyní jeho úloha spočívá v tom, že chytá za zadek Elišku Balzerovou. Zamyšlení nad kariérním postupem by však mělo nastat u vícera angažovaných – před dvaceti lety při natáčení Návratu idiota by si jistě Tatiana Dyková (tenkrát ještě Vilhelmová) nepomyslela, jaké ponížení ji na stříbrném plátně bude čekat. Ale nepředbíhejme.

Střídavě sledujeme tři ženy, které se samozřejmě potýkají se vztahovými trably. Dyková se rozvádí s manželem, jemuž je do péče svěřen jejich syn. Seznámí se s alternativním umělcem, který ji svádí větou, jež musí brzy zlidovět: „Můj penis je štětec a ty jsi moje plátno.“ Načež musí postava Dykové věnovat desítky minut filmového času přemýšlení, jak ulevit bolestem v rozkroku následkem příliš agresivních milostných hrátek; a vězte, že tohle se řeší na takové úrovni vulgarity, že by si i Zdeněk Troška zděšeně zakrýval oči. Její kamarádka Petra Hřebíčková se mezitím seznámí s ovdovělým webdesignérem, který vychovává malou dcerku společně s tchyní. Zpočátku je vše opojně romantické, pak se však vyskytnou problémy s penězi a alkoholem a atmosféra pořádně ochladne. Zmíněnou tchyní je přitom právě Balzerová, jež si také odžije svůj románek.

Mezi třemi zmíněnými příběhy se poměrně nesmyslně přeskakuje a jejich jednotlivé zápletky samozřejmě nedávají valný smysl. Klasické romantické koláže jsou sterilní a k tomu si připočtěte opravdu mizerný dabing jugoslávského tria, který velmi kazí jakýkoli potenciální zážitek. Možná jste i něco málo zaslechli o animovaném úvodu, kde kolem planety Země prolétává ošklivě udělaná Muskova Tesla, rádio a knižní předloha filmu; to vše samozřejmě bez jakékoli vazby na cokoli, co se ve filmu následně odehrává. No ale především tu máme opravdu zlé vyznění, zase jednou zcela nepokrytě podporující buranský sexismus. Je to velká škoda, protože v detailech jednotlivých příběhů lze najít zajímavé zápletky, které by při seriózním uchopení schopnými filmaři mohly posloužit jako použitelný základ vztahových dramat. Avšak jediný, kdo se o něco aspoň trochu snaží, je kameraman Mário Ondriš, který párkrát vystřihne několik zjevně pracných kamerových jízd a fíglů – opět však bez většího účinku, jenž by vyžadoval zapojení i dalších složek.

V paměti mi po pár dnech zůstal silný pocit dvou dosti odlišných polovin filmu. V té první se neustále a poměrně barvitě řeší sex, leckdy až za hranou dobrého vkusu. V té druhé naopak pořádně přituhne a konkrétně jedna dlouhatánská scéna z rodinné večeře by v jinak pojatém a lépe promyšleném filmu mohla být velmi dobrou ukázkou domácího týrání. V součtu však film zcela protichůdně a nepochopitelně mění emoční vyznění, takže dívky na dámské jízdě budou notně vyděšeny a důchodkyně zase pohoršeny. Takže, kdo by na to měl jít? Já tedy určitě ne.