Redakční kolega s encyklopedickými filmovými znalostmi Mr.Hlad napsal před čtyřmi lety ultimátní shrnující článek, kde si posvítil na 25 bondovek. Vyčerpávající text dokonce doplnil číselným hodnocením všech bijáků.

V případě v pořádí historicky šestého snímku legendární špionské franšízy – tedy Ve službách Jejího Veličenstva – byl Hlad na začátku druhé kapitoly ve svém hodnocení spíše rozpačitý. Rozhodně není sám, kdo se s Georgem Lazenbym v ikonické roli 007 dodnes nemůže srovnat.

Jasně, když člověk poprvé zhlédne Ve službách Jejího Veličenstva, tak jsou dojmy většinou nejprve rozporuplné. Mizerný akční úvod na pláži, skoro až zbytečně uvědomělá narážka na nepřekonatelného Conneryho ve znění: „To by se tomu druhému chlápkovi nestalo“, a následně podle mého názoru tuctová úvodní titulková koláž. Co zápletka?

Pečlivě adaptovaný Flemingův román nám znovu připomíná plešatého arcilotra Blofelda (Donalda Pleasance nahradil Telly „Kojak“ Savalas), jenž chce všechny prachy světa. Pokud se mu lídři vydíraných zemí nepodvolí, jeho věrné krásky vypustí ven smrtící virus. Nic, nad čím by se po zběžném přečtení synopse dalo jásat. Geopolitické srovnání Blofelda s Tumpem zatím kulhá kvůli fiktivnímu filmovému použití neurčitého viru. Čím déle každopádně trpělivý člověk (já) Ve službách Jejího Veličenstva sleduje, tím víc se mu dostává pod kůži.

Nebudu lacině psát, že je často hejtovaný Lazenby můj nejoblíbenější představitel agenta s povolením zabíjet. Není. Vzpomínce na jedinečného Conneryho se člověk při sledování neubrání a nutno dodat, že film samotný srovnání dvou naprosto rozdílných představitelů (především ze začátku) snad až zbytečně tlačí do diváckého povědomí. Skoro debutující George s omezeným hereckým rejstříkem se prostě nemohl rovnat snad úplně všemi milovanému Seanovi.

Na první pohled prkenný James/George je ve filmu zpočátku arogantní sobec, který jde za svým cílem přes mrtvoly. Nejsem první ani poslední pisálek, který se dopustí srovnání s Danielem Craigem. Ten na začátku Casina Royale také působil jako jednoduchý a násilí skoro až vyhledávající suverén. Žádné šílené gadgety z dílny Q.

„Hrubý nástroj“ MI6, jenž přemýšlí až poté, co zmlátí nebo zastřelí kolemjdoucí žoldáky. Craig i Lazenby vzdorují M, přičemž oba podají v průběhu filmu výpověď. Holt tvrdý, nekompromisní a zpočátku černobílý restart milované britské série, jež většinu své historie spoléhala na charismatické a hlášky trousící frajery, jímž neodolá jediná sukně v okolí. Nepřipravení diváci byly šokovaní a už dlouhé měsíce před premiérou mnozí hartusili.

Zatímco v Casinu roztál bezcitný Bond díky Vesper alias Evě Green, v případě Ve službách Jejího Veličenstva si zaslouží vypíchnout Tracy. Ursulla Andress v bikinách nebo Tania Mallet v Goldfingerovi prominou, ale Diana Rigg (na první pohled není její postava žádná sexbomba) je pro mě jedna z nejlepších Bond girls vůbec. Žádný zbytný přívěšek chrabrého agenta. Rozpolcená, vzdorná, emočně nestálá...

Poprvé v historii kultovní série sledujeme ženskou postavu s nějakou hloubkou. Roger Ebert kdysi napsal něco v tom smyslu, že filmy s Jamesem Bondem jsou tak dobré jako jejich záporáci. Nic proti Savalasovi v roli Blofelda, ale za sebe bych na Eberta neskromně navázal s tím, že bondovky jsou tak dobré jako jejich Bond girls. Chemie mezi Georgem a Dianou je parádní.

Když se v jednu chvíli nevyzpytatelná přítelkyně Bonda rozbrečí a do toho zazní Armstrongova nesmrtelná pecka We have all the time in the World, tak nechybělo mnoho a také jsem utíral slzy. Soundtrack je vůbec úžasný. Skladatel John Barry se zase jednou vyznamenal a zálibu v jeho notách se mnou očividně sdílí i režisér Není čas zemřít Cary Fukunaga.

Ona celá řemeslná stránka Ve službách Jejího Veličenstva je TOP. V první řadě střihač Peter Hunt se na režijní sesli výjimečně vyznamenal a velmi chytře zdůraznil limitované přednosti Lazenbyho, který roli mimochodem ukořistil náhodou a údajně i s pomocí lží o svých předchozích hereckých štacích. Původní profesí model George sice ve vážnějších momentech není úplně nejpřesvědčivější, ale jak dojde na akci, tak dlouhán od protinožců vládne.

Rychlý, ve své době revoluční a i dnes často napodobovaný střih dává kromě jiného vyniknout horskému úniku z Blofeldova „Orlího hnízda“. Sjezd na lyžích z vrcholků švýcarských Alp patří i po letech k těm nezapomenutelným bondovským sekvencím a není divu, že Christopher Nolan složil velebenému snímku poctu v Počátku. To však není jediná akce hodná zmínky. Stačí připomenout bobovou dráhu, velmi povedenou automobilu honičku…

Když člověk vidí poloviční tržby Lazenbyho bondovky oproti předchozímu dílu a celkově rozpačité dobové reakce diváků, tak se moc nediví, že zklamaný představitel hlavní role neměl chuť pokračovat. Producenti Saltzman a Broccoli tedy přilezli s prosíkem (a pořádně tučným šekem) nazpět ke Connerymu, jenž s návratem Bondovi naposledy souhlasil. Podle mě je to trochu škoda. Vysvětlím.

Ani po těch více než padesáti letech nechci zbytečně spoilerovat, ale jak dostal Craig po Casinu Royale možnost pomstít se za ztrátu Vesper, tak Lazenbyho nadějně rozjetý dějový oblouk se bohužel kvapně uzavřel po jednom jediném filmu. Vděčná katarze související s Tracy zůstala viset v pomyslném vzduchoprázdnu. Připomenul jsem si teď v rychlosti letité V.I.M. od kolegy KarlaR. Dr. No si zastoupení v MovieZone rubrice bezesporu zaslouží, ale při vší úctě ke Connerymu a Karlovi mě už dnes jamajské repete moc neláká.

Ne, srdíčko mi Sean Connery poprvé nerozbušil. Vyrostl jsem z toho bědovat nad nízkým tuzemským hodnocením na CSFD, ale když vidím nízkých 66 % pro dnešní "Velmi Dúležitý Film", tak si říkám, že Ve službách Jejího Veličenstva by si snad zasloužilo další šanci. Goldfinger a Srdečné podzravy z Ruska (V.I.M. se dočkáte nejdříve za půl roku) prominou, ale co se bondovek ze šedesátých let týče, tak se k podceňované 007 anomálii vracím snad nejraději.