Ve středu 5. října uplynulo přesně 60 let od premiéry Dr. No. Bondovští producenti to bohužel neoslavili ničím zásadním (na Amazonu měl premiéru dokument The Sound of 007 a to bylo všechno), takže to musím lehce vyžehlit já. Kdy jindy bychom se totiž měli ohlédnout za první bondovkou, která stála 1,1 milionu dolarů a jen tak mimochodem rozjela nejmohutnější filmovou sérii všech dob?

Jak jste správně vytušili z nízkého rozpočtu, Dr. No se nerodil zrovna snadno. Hollywoodská studia o „příliš britském a sexistickém“ špiónském filmu, jenž vycházel z málo známého románu Iana Fleminga, nechtěla ani slyšet. Chytili se až pánové z United Artists, kteří si tuhle komorní podívanou vysnili s Carym Grantem. Jenže ten se nechtěl upsat dlouhé sérii filmů (později svého rozhodnutí litoval), a tak se nakonec stal jen největší inspirací agenta 007.

Stačí se podívat na Pověstného muže, Chyťte zloděje a Na sever severozápadní linkou. Řada bondovských propriet vychází právě z trojice Grantových spoluprací s Alfredem Hitchcockem, začátek šedesátých let si nicméně žádal o něco drsnějšího hrdinu. Producenti ho nakonec našli v Seanu Connerym, jehož režisér Terence Young preventivně zatáhl do života londýnské smetánky. Bond měl totiž působit jako doma v casinech a luxusních hotelích, v nichž třicátník z chudé skotské rodiny příliš času nestrávil.

Young si tak výherní mix pouličního rváče s manýry klidného elegána v podstatě vyrobil sám. Na Connerym je od první (respektive od osmé) minuty filmu vidět, že se roli charismatického špióna naučil na jedničku a umí ji prodat. A i díky tomu se jeho Bond stal učebnicovým příkladem frajera, co ladně přepíná mezi neodolatelným svůdníkem a mašinou na tvrdé rány, a skvěle tak naplňuje škatulku „ženy ho milují a muži chtějí být jako on“.

Příběh Dr. No, který agenta 007 zavede na Jamajku a postaví mu do cesty experta na radiaci (padouch s kovovýma rukama se objeví až po hodině a půl!), na druhou stranu není moc objevný ani explozivní. Převážně ho vyplňují dialogy nebo balení náhodných žen a jediná honička ve filmu se dokonce spoléhá na zadní projekci. Connery ale vším proplouvá s takovou razancí, že povídání šlape, dámské „odbočky“ jsou nezapomenutelné (výstup z moře vládne dodnes) a po akční stránce stačí, když Bond sem tam někoho pošle k zemi nebo chladnokrevně zastřelí.

Hračička Q nebo ikonické fáro mimochodem ještě chyběly (Sunbeam Alpine se na budoucí Aston vážně nechytal), poslední klíčovou ingrediencí tak byl humor. Kanonáda suchých hlášek se ukázala být klíčová v tom, aby se Dr. No vůbec mohl dostat k širokému publiku. Cenzory holt vždycky obměkčí, když ukážete, že všechno to vraždění a peprné lichocení nemyslíte zcela vážně. A přestože je tahle šaráda vážně jen na oko (Bond to všechno myslí vážně!), vychytralý recept zafungoval do té míry, že se ihned odkleplo pokračování s dvojnásobným rozpočtem.

No a zbytek je, jak se obligátně říká, velmi slavná historie. James Bond má po šedesáti letech na kontě pětadvacet filmů (plus jednu parodii a jeden neoficiální Conneryho comeback) a momentálně se nadechuje k další dekádě s novým hereckým představitelem. Ať už roli nakonec uloví kdokoliv, jedno je jisté. I budoucí bondovky se odrazí od základů, jež vybudoval zlomový Dr. No, a nezbývá než doufat, že dostoupají zase do nových výšin. Agent 007 si ostatně nic menšího nezaslouží!