Jako by to bylo včera. Oblíbený štramák Pierce Brosnan se rozloučil s rolí Jamese Bonda a do jedné z nejpamátnějších rolí vůbec nastoupil pro mnohé neznámý Daniel Craig. A začal tím kolotoč nesmyslné kritiky a útoků o tom, jak je tento Brit tragickou volbou. Do role agenta s povolením zabíjet se vůbec nehodí, je malý, blonďatý, není dvakrát hezký, neumí řadit… a takhle by se dalo pokračovat ještě dlouho. A to všechno v době, kdy byla éra internetových hejtrů ještě v plenkách. Jenže pak dorazilo Casino Royale do kin a většině škarohlídů definitivně sklaplo. Daniel Craig a režisér Martin Campbell nejen, že úspěšně představili Bonda nové generace, který v tržbách najednou atakuje  i překonává hranici miliardy dolarů, navíc však hodně efektně připomněli, že role agenta 007 rozhodně není jen o uhlazeném borci s perfektními udělátky, jemuž skočí do postele každá ženská. 

Campbellovi pak stačila vlastně jen výtečná naháněčka v Madagaskaru k tomu, aby divákům jasně ukázal, jaký nový Bond ve skutečnosti bude. Zatímco jeho protivník skáče jako gazela a pomáhá si parkourovými triky, James si vystačí nejen se svou hlavou, ale zejména urputností, díky níž se drží svého cíle jak vzteklý pes a nehodlá polevit. Občas je nemotorný, brutálně spadne nebo dělá typické začátečnické chyby, ani na okamžik však nepolevuje a nic pro něj není překážkou. Diváci tak poznali Bonda, jenž má testosteronu a charismatu na rozdávání, ale zároveň je lidským a téměř realistickým hrdinou z masa a kostí, o něhož se člověk, na rozdíl od až příliš dokonalého Brosnana, bojí a prožívá každý jeho utržený šrám, ať už na těle či na duši.

Vlastně je pro mě pořád trochu s podivem, že nám Martin Campbell dokázal naservírovat dva bondovské rebooty, jež jsou režijně i stylově diametrálně odlišně a kromě hlavní postavy spolu nemají zdánlivě nic moc společného. Tedy s výjimkou toho, že oba počiny patří k tomu nejlepšímu, co v této nesmrtelné filmové sérii kdy vzniklo. Zatímco Zlaté oko přišlo s pořádně přepálenou blockbusterovou akcí, Casino se drželo v rámci nastavené úrovně série vlastně dost při zemi a na startující film nové etapy se vydalo i poměrně odvážným směrem. 

První hodinka sice akcí zrovna nešetří, jen málokterá bondovka si však dovolila v půlce v podstatě přehodit výhybku a vsadit na komorní pokerovou bitvu. Jenže v podání ostříleného režiséra je to tato hra nervů a blafování v podstatě stejně napínavá a intenzivní jako Jamesovo pobíhání po ruzyňském letišti. A díky urputnému Craigovi a jeho sbližování s neodolatelnou a křehkou Evou Green je celý karetní souboj na Bondovy poměry nejen nečekaně emotivní, ale i intimní. O to víc pak divák prožívá v závěru hrdinovu bolest a jeho pomalou proměnu ve zkušeného a nám více povědomého cynického borce s označením 007.

Ostatně i prvek bondovských počátků tvůrci pořádně využili, a i díky němu se snímek drží daleko víc při zemi. Agent 007 kromě zmiňovaných začátečnických chyb nemá přepálené gadgety od Q a je mu jedno, jaký alkohol zrovna pije. Hlavní záporákem pak není magor, jenž chce za pomoci satelitu ovládnout svět, ale jen „pouhý“ byznysmen obchodující s teroristy, jemuž krvácí oči. Scénář si zkrátka s klasickými proprietami šikovně a vtipně hraje. Zároveň pak drsnější a realističtější styl hlavního hrdiny kombinuje s jeho tradičním šarmem a charismatem. A Craig je ve všech polohách sebejistý jako ryba ve vodě a kritikům najednou dochází slova.

Casino Royale je v rámci bondovek zkrátka výjimečným dílem, v němž Campbell s Craigem ukázali legendárního hrdinu v mnohem syrovějším a zároveň lidštějším světle. A na rozdíl od snímků s Timothy Daltonem o dvě dekády dříve s tímto směrem uspěli. Režisér navíc i nového agenta s povolením zabíjet přizpůsobil době a moderním trendům a naservíroval testosteronovou a intenzivní akci po vzoru Jasona Bourrnea, přesto ve správně britském a bondovském hávu. A Daniel Craig ukázal, že pod slupkou slavného agenta se toho skrývá mnohem víc a dá se mu ještě hlouběji dostat po kůži. Začala tak velmi výrazná craigovská éra, která to se svou osudovostí už sice možná občas trochu přepískla a svůj vrchol si pro mnohé vybrala právě v Casinu, ale přesto zanechá ve filmovém životopise Jamese Bonda nesmazatelnou stopu. Tak snad ji Cary Fukunaga za pár dnů završí se stejnou parádou, s jakou před 15 lety začala.