Všechno co má svůj začátek, má i svůj konec. A jelikož začátek éry Daniela Craiga byl prostě famózní (ještě teď si vzpomínám na nečekaně strhující půlnoční projekci a noční sypání nadšené recenze na Casino Royale), muselo jít i finále do plných. A taky že šlo. Tvůrci evidentně zasedli se svou hvězdou ke stolu a vykoumali, jak zajistit výjimečnému Bondovi adekvátně výjimečné rozloučení. A i když podle nich Není čas zemřít, nebáli se vyšponovat sázky na max.

Čekání na Bondovo pápá bylo zatraceně dlouhé a kvůli rok a půl otravným covidovým odkladům se protáhlo na nepříjemných šest let. Bond během těch roků samozřejmě z módy nevyšel – Craigovi přibylo pár vrásek a mužných rysů šlechtěného padesátníka, do pracek se mu musely naklíčovat novější modely mobilních telefonů a podzápletka se světovou nákazou přenášenou pouhým dotykem zní o poznání tuctověji než v době, kdy ji kvartet přepisovačů scénáře sypal na papír.

Nová bondovka ale vypadá i po dlouhé pauze náramně. Tahle filmová série si už šedesát let drží svůj výrazový rámec a styl, vytrvale ho ale aktualizuje a přizpůsobuje nejen trendům, ale hlavně tomu, jak se vyvíjí kinematografie, popkultura i společnost obecně. A Není čas zemřít prst na tepu doby snadno udrží – v IMAXu to vypadá zase na maximálně up-to-date osvěžení, ukázku vrcholně současných blockbusterových možností s nádherně šlechtěným vizuálem. Režisér Cary Fukunaga chce, aby jeho díla krásně vypadala a postavy v nich procházely silnými příběhy (filmová Jana Eyrová a tuplem první série Temného případu jsou prostě famózní), a na jeho bondovském angažmá je to zatraceně cítit.

Kamera oscarového Linuse Sandgrena (svou výlučnost ukázal už u chazellovin La La Land a První muž) se od první sekundy mazlí s velkorysými scenériemi, nádhernými kulisami, cool auty i smyslnými bondgirls. Zvlášť v IMAXu je to podívaná náramná. Záběrování je vynalézavé, tak aby šlo táhlými pohyby řádně tlačit na atmosféru, a přitom film neztratil dynamiku - hollywoodskou pompu hned zkraje doplňuje i maximální nasazení, protože po temném intru, které avizuje hlavní dramatický oblouk, se Bond musí z romantického obláčku rychle vrátit na zem a prosekat se parádním akčním náhulem, ve kterém dojde na auta, motorky, výbuchy i vražedně ostré lokty.

Není čas zemřít: FOTOGALERIE

Craig je v úvodní zaťaté poloze naprosto přesvědčivý – po výzvách z minulých bondovek to nepřekvapí – Není čas zemřít jej ale vžene i do jemnějších poloh a přeloží mu celou řadu nečekaných hereckých výzev. Bond se totiž pohybuje na mnohem plastičtějším herním plánu, než bývá u bondovek zvykem.

Spiklenecké linie o tajných agenturách, ještě tajnějších padoušských organizacích a nejtajnějších sabotérech obojího (když nemáte osobní motiv, dejte tam svrhnutí světového řádu) sice zabírají většinu stopáže, ale pokud zrovna nejste magory do MI:6, CIA, Spectre a do mozků úchylných, znetvořených záporáků, asi vám nepřinesou o moc víc rozkoše než jakákoliv jiná libovolná bondovka nebo další díl Mission: Impossible. Na mě tohle dějové předivo extra nefungovalo (tak jako mě nepřivádí do extáze v libovolné bondovce nebo v dalším dílu MIssion: Impossible). A je celkem jedno, jestli scenáristům prostě připadalo tak zábavné a napínavé, nebo prostě šlo o nutnost všechna vlákna z předchozího Spectre zaplést do výsledného tvaru craigovské pentalogie.

Každopádně mnohem nosnější je – ano, zase – osobní drama Bonda, Jamese Bonda, jakého jsme poznali v Casino Royale a okamžitě si ho zamilovali. Kdysi neotesaný elév, teď už poněkud unavený elegán, který pořád nosí na srdci jizvu kvůli Vesper Lynd, už evidentně chce vyměnit šoust a martini za něco smysluplnějšího a najít vnitřní klid. Má ale na něco takového nárok? Odpověď asi každý snadno najde ve svém podvědomí, tvůrci ale nemusí prohnat Bonda kdovíjakým martyriem, aby se i před ním jasně vyjevilo, co může a nemůže získat agent s povolením zabíjet.

Není čas zemřít tak pokračuje v aktualizačním trendu zahájeném právě restartujícím Casinem Royale a minimálně tři jeho dějové prvky můžou být samy o sobě chápány jako naprostý bondovský převrat. Naoko skandální, kacířská revize, v reálu ale důvtipný posun. Paradoxně nejvíc pozornosti, největší množství pobouřených novinových titulků a nasraných diskuzí spustila ta nejmíň zásadní – že se ale agentem s kódovým označením 007 stala jiná osoba, navíc nedejbože černá a chraňrukapáně ženského pohlaví, to v nové bondovce, kterou James stráví drtivou většinu času v předčasné penzi, funguje bez problémů a dynamice vyprávění to jenom pomáhá (i lamentující rasisti budou překvapeni).

Další, mnohem ostřejší posuny v archetypu „správného Bonda“ ale dovolují, aby film byl mnohem osudovější, vyhrocenější a ve výsledku emocionálnější, než jak jsme v téhle sérii zvyklí.

Finále je nefalšovaný doják, kdy může na kvádro cynického bonvivána dopadnout něco neslýchaného – upřímná divákova slza. A ne, není to známka slabosti a trapného ústupu z letitých pozic, ale naopak příznak dospívání a sebevědomí bondovského univerza, které si může pohrávat s mnohem propracovanějšími vrstvami. Jasně, pořád tu máte gadgety, exploze, nebezpečné sexbomby (s Anou de Armas by chtěly i holky na panáka), nákladné trikové atrakce, maniakální padouchy, parádní automobilové honičky i kulervoucí přestřelky („jednozáběrová“ palba na schodech je boží!), jádro Není čas zemřít je ale o poznání hlubší, minimálně co do prožitku a pocitové odezvy.

Čekání se vyplatilo a Daniel Craig se mohl rozloučit ve velkém stylu. Jeho adieu je možná přehnaně štědré ve své minutáži, poctivě ale pracuje s motivy, které mají Bonda dovést až do cíle a definitivně ho obnažit jako sexy a cool borce z masa a kostí, co umí být superhrdinou, i když krvácí nebo vyzná někomu lásku. Je to špičková žánrová podívaná, která ty drobné revoluce v mezích snesitelného popcornového pokroku dokáže naservírovat s grácií, na kterou jen tak nezapomenete.

Na Craigovu éru budeme vzpomínat... with love.