Tentokrát je to osobní. Ale kdy to za Craigovy éry osobní nebylo? Osobní je to ovšem z více úhlů, a proto možná na úvod malý disclaimer. Patřím k té větvi bondovských fanoušků, které je celkem jedno, jestli pistoli a martini svírá obhroublejší Connery, vtipkující Moore, ostře řezaný Dalton, lehkomyslný Brosnan nebo drsňák Craig. Jde mi především o bondovský koncept, prověřený padesáti lety existence. Povolení zabíjet, souložit a zachraňovat svět má mnoho podob, stejně jako nepsaných pravidel. A Skyfall do téhle nedotknutelné bible vráží nůž a s potěšením sleduje, jak krvácí. U někoho to může vyvolat nadšení, u druhého šok. Během úctyhodných stočtyřiceti minut se na téhle křivce mnozí z vás zhoupnou hned několikrát.

Skyfall: FOTOGALERIE

Nenechte se zmást klasicky střiženými ukázkami a retrosongem od Adele, který je bondovštější než Aston Martin DB5. Nová bondovka se hned po úvodní scéně blockbusterových parametrů (snad aby Mendes všem dokázal, že to dokáže), ve které James v explodujícím vagónu utahuje knoflíčky na košili, blbne s bagrem jak v Casino Royale, a trousí suché hlášky, začne nenápadně vzdalovat od svých sourozenců. Odpis agenta už jsme tu měli a jeho zrezivělost, která znesnadňuje návrat do služby v dobách nejnaléhavějších lze vysledovat v mnoha jiných zápletkách tohoto roku (ano, třeba v Temný rytíř povstal), ale to všechno je v naprostém pořádku. Mendes drží film pevně v rukou a kamera Rogera Deakinse je sice možná až moc sexy na žánrové řemeslo, ale spíš oslňuje, než aby rušila, a navíc zvládá i pokročilé noční scény ve finále, aniž byste v kině museli mžourat, co se to vlastně děje.

Mendes udělal z Bonda laboratorní krysu a zkouší, co vydrží.Dokonce i opožděný nástup záporáka hraje ve prospěch celé skládanky. Bardemův blonďák s falešným chrupem nabízí teatrálnost komiksových parametrů a vnáší do filmu řadu dilemat. Je příjemně temným odrazem Bonda samotného a třetím hrotem dramatického trojúhelníku mezi ním, 007 a M. Monology mu jdou ovšem od ruky trochu lépe než spřádání plánů a především jejich realizace. Nad hladkostí, s jakou mu vychází jeho taktika, se zarazíte hned několikrát. Že je naivní hledat v bondovce logiku? Důvod přezkoumávání záporákových metod je ale mnohem, mnohem prozaičtější.

Bond se totiž příliš nechová jako Bond. Craigova permanentní polobradka, jeho zářící a přesto vyhaslé oči a nepříliš přesvědčivé výsledky ve střelbě, výsleších a držení se za zrychlující výtah vykreslují stárnoucího mistra spíš než bezstarostného producenta hlášek a zahřívače cizích postelí. Ona klukovská nezranitelnost, v níž by se tolik diváků chtělo vidět, je najednou pryč a Jamesovi se prodlužuje jeho vlastní, velmi zranitelný stín. Modřiny jsou vidět víc než úspěchy, místo zabitých nepřátel se množí jizvy na těle i na duši, a místo finálního střetu neznásilňuje exotickou lokaci horních deseti tisíc, ale místo Bondovi nejbližší, dům ve kterém vyrůstal.

Mendes se totiž do Skyfallu nepustil proto, aby udělal fanouškům radost a nakrmil je další velkolepou freskou o záchraně světa. Za dvě stovky milionů dolarů (velmi dobře proinvestované spíše do praktických efektů) postavil Bonda do role laboratorní krysy a zkouší, co takový tvor vydrží a jak se zachová v krizových situací. Příměr s krysou není náhodný, jak ostatně ve filmu uvidíte. Testována je však i výdrž nejvěrnějších fanoušků.

Na jednu stranu je fascinující s jakou nenuceností posouvá Mendes na šachovnici ty nejdůležitější postavy, aby vás v závěrečném framu překvapil tím, že všechno je naráz tak jako před třiceti (nebo spíš čtyřiceti lety). Nevím, jestli oscarový režisér po večerech louskal flemingovky nebo ujížděl na Connerym (jeho nejoblíbenější bondovkou jsou Srdečné pozdravy z Ruska), ale v podstatě se mu povedlo zbořit všechny bábovičky, které bondovští režiséři po studené válce postavili, a servíruje velmi odměřeného a tradičního Bonda, byť v moderním současném světě a s rádoby moderním záporákem - Bardem by ale nemohl být oldschoolovější a jeho hackerské pozadí je spíš chatrnou berličkou, než snahou o vděk náctiletých geeků. Dokonce ani představení mladičkého Q nemá takové grády, jak byste možná očekávali.

Přehrajte si trailer Výsledkem je náramné, i když místy zbytečně natahované drama, ale rozhodně ne bondovka, kterou byste si chtěli tzv. prožít. Žádné osahávání Miss červenec, lyžování na olovem kropeném manžestru, odstřelování záporákových sidekicků, nebo krocení stovek koní uprostřed kvetoucích Alp. Tohle je depka, ať se na to podíváte odkudkoliv. Osobní studie oddaného, ale už trochu unaveného dobrmana (to je dobřejší brácha Supermana). Mendes věděl, že mu to projde, protože si nechal do scénáře na poslední stránku vepsat trumfové eso. Tasí ho v okamžiku, kdy má diváka dokonale na háku, a otáčí emoční volume prudce doprava. Výsledkem je šok a posléze dlouhý chuťový ocas, v jehož stínu se utopí řada drobných výtek, včetně té, že z nově naznačené, zatraceně úzké a temné uličky, se bude Mendesovým následovníkům hodně špatně couvat. To však může být strýčku Samovi jedno. A v téhle drzosti je konec konců též jisté kouzlo.

Užijte si ho, popřemýšlejte o něm, a možná Jamesovi nakonec odpustíte i to lemtání piva.