Co si budeme nalhávat, dosavadní filmografie Marty Ferencové příliš uznání nebudí. Snímky jako Řachanda, Příliš osobní známost a hlavně V létě ti řeknu, jak se mám se právem ocitly u nejhlubšího dna tuzemského filmového rybníčku; což jim však bohužel nezabránilo v tom, aby se jednalo o vcelku úspěšné tituly, vždyť poslední zmíněná komedie se jako jediná hranici sta tisíc diváků pouze přiblížila, ale ostatní ji hravě překonaly.

Před třemi lety však filmařka objevila funkční způsob, jak neurazit publikum toužící i po něčem jiném nežli omšelých sexistických komediích. Přání Ježíškovi sázelo nejen na početný ansámbl známých tváří, ale především na osvědčený scénář – šlo totiž o konzervativní remake úspěšného polského originálu. A podobnou genezi měla i aktuální sousedská legrácka.

V dobrém i zlém: FOTOGALERIE

Ta se totiž poprvé objevila ve Španělsku před čtyřmi lety, když režisér a scenárista Cesc Gay přišel se vztahovou komedií Sentimental. Následoval značný úspěch a v dalších letech přišla i italská, švýcarská a francouzská verze, čímž titul napodobil osud o pár let starší (a ještě značně hitovější) italské konverzačky Naprostí cizinci. Její česko-slovenskou verzi jsme pod názvem Známí neznámí v našich kinech viděli předloni a koncept stojící na povídání si několika postav v jednom bytě se ukázal jako i u nás divácky vděčný (a jistě i celkem levný na realizaci). Klan Ferencových tudíž mezi svátky uvádí okopírovaný Sentimental, a to s nabitou hereckou sestavou.

Jiří Langmajer, Petra Hřebíčková, Martin Hofmann ani Táňa Pauhofová nejsou v ranku romantických či lifestylových komedií nováčky, vidět tyto schopné herce a herečky v jednom filmu se však nepodaří každý den. O to větší je škoda, že jejich snaživé výkony jsou jediným zásadním kladem snímku, který je jinak velmi rutinním a nenápaditým remakem.

V centru dění jsou sucharský, staromilský učitel hudební výchovy Evžen a jeho vztahově neuspokojená manželka Anna. Společně vychovávají dospívající dceru, k jejímuž hledání vlastní identity přistupuje otec s karikaturním nepochopením. Ale budiž, jádro příběhu je totiž v něčem jiném – konkrétně v dlouhodobě ignorovaném odcizování, jež oba manžele potkalo.

Vztahovou krizi vynese na světlo světa návštěva sousedů, o jejichž mileneckém temperamentu si šušká celý dům. Hasič Tomáš a psycholožka Laura však nejsou životné postavy, jde pouze o funkce příběhu sloužící k facilitaci problémů mezi Evženem a Annou. Prostřednictvím sexuálně otevřených a pokrokových sousedů jsou obě hlavní figury nucené ke konfrontaci s vlastními potřebami i nedostatky, což je první hodinu víceméně nudné, prázdné a rádobyvtipné, zatímco v posledních dvaceti minutách sledujeme úplně jiný, tklivější a dramatičtější film.

Většinu stopáže jsou postavy nucené říkat poměrně trapné repliky jako „Mohla by se stát pornoherečkou nebo dokonce jeptiškou!“ (v souvislosti s obavami ohledně dceřina hledání sebe sama) či „Dojdu si pro dalekohled a podívám se na Jupiter, jestli nevybočil z dráhy,“ čímž Evžen reaguje na nastalé emoční rozrušení, ačkoli předtím o jeho astrologických choutkách nepadlo ani slovo. Psycholožka Laura si protiřečí, když říká, že žárlení je znakem lásky, ačkoli předtím se dušovala, že sexuální otevřenost ustojí jen silné páry.

Přehrajte si trailer Dialogy, o něž jde v případě těchto filmů především, jsou tak plné protimluvů, nesmyslů, prázdného tlachání a snah o provokativně lechtivé hlášky. Především ale dominují podivně cringe frky, po nichž kamera často ještě chvíli zůstane s postavou, aby podle sitkomového vzoru dala publiku prostor pro smích; necit pro komediální timing pak podtrhuje i to, že v jiných momentech potenciálně slibné hlášky zase zcela zapadnou.

Ani fotogenické prostředí rozlehlého pražského bytu s instagramově načančanou zahradou a využití Chopina či Chačaturjana v soundtracku nezakryjí, že jde o prázdný, křečovitý remake, jehož klady podobně jako u Přání Ježíškovi plynou hlavně z fungujících prvků z originálu.