Vyjma haluzoidní Vesmírné odysey, jejíž pochopení jsem vzdal už v době školních svačin a osahávaných spolužaček, mi žádný jiný Kubrickův film tolik nemotá hlavu. Nikdy jsem se neodvážil opravdu pátrat po tom, kde podle teoretiků a Kubrickových vykladačů končí snovost a začíná fantaskní výprava do uzamčených zákoutí mužské duše.

Při vnímání Eyes Wide Shut mi k totální spokojenosti stačí přízemní interpretace, které jsou dráždivé už jenom tím, jak mistrně tematizují lidskou sexualitu. Jak podmanivě se v nich zobrazuje prozření Billa Harforda (pokud vám to jméno připadá podivné, doporučuji prolustrovat sekci Trivia na IMDb), muže opojeného svým egem, které bez ustání hladí přízeň jiných slečen a nehynoucí láska drahé polovičky.

Je fascinující, jak snadno jej v roli playboye znejistí jedna sexuální fantazie... Jak trvale je otřesena jeho sebejistota... A jak hluboko jej může stáhnout vnitřně obhajitelná žárlivost... Kubrick v Eyes Wide Shut zpracoval témata, o nichž se na veřejnosti příliš často nemluví, a pokud ano, skončí u estrádních frází a pouček páně Uzlů a Plzáků.

Filigránské potvrzení toho, že ve vztahu je sex vždy (dobrá, skoro vždy) až na prvním místě, dokázal nejen mistrně vtěsnat do psychologického profilu Cruiseovy životní role, ale i vykreslit v mnoha situacích, v nichž je konfrontována ona podvědomá, pudová rovina lidské sexuality (tedy temná, tajemná, snová a vnitřně požírající), s každodenní snahou udržet monogamní soužití dvou lidí při životě i přes vrtochy hormonů a fantazie.

Omamná atmosféra a nepopsatelné vnitřní napětí - jak na ulicích, tak i při orgastických rituálech - se v Eyes Wide Shut vpíjí do těla pomalým sledem záběrů a minimalistickou hudební složkou. Skvěle zachycené váhání i blouznění sexuchtivé mysli potom směřuje k jedinému možnému léku na manželskou krizi: „Fuck!“