Svět je místem plným zázraků a vzrušujících překvapení. I proto je potřeba si ho občas trochu znechutit. V tomto duchu jsme si s Mr. Hladem chtěli po delší době dopřát útrpné odpoledne na dně tuzemské kinematografie. Jasnou volbou byla pejskařská komedie Tady hlídáme my, kterou však příznačně hráli pouze v areálu bohnické psychiatrické nemocnice – a ten je sice geograficky daleko, něčím však znepokojivě blízko, a tak jsme dali přednost Richardu Krajčovi, který se už měsíc zubí z plakátu filmu Přání Ježíškovi. A litovali jsme – jenže úplně jinak, než jsme čekali.

Mr. Hlad: Trailer na český remake polské variace na Lásku nebeskou vypadal přesně jako film, který nechcete vidět. A pokud musíte, jste rádi, když na něj jdete s Rimsym, abyste mohli sledovat, jak trpí. Ne že bych mu osobně nepřál podobně jako náš prezident Zeman bolest, ale v tomhle případě nás do kina poslal hlavně Cival s tím, že lidi si ty články o českém trashi rádi čtou a že už je tak nějak tradicí chodit společně na filmy jako Špindl 2 a Casting na lásku. Jenže vánoční romance, ve které pro všechny všechno nakonec dopadne dobře, Richard Krajčo si na naléhání svého syna najde přítelkyni, Táňa Pauhofová pookřeje vedle roztomilé holčičky z dětského domova a Jaroslav Dušek zjistí, že přítelkyně jeho syna není přítelkyně jeho syna, dopadla mnohem lépe, než bychom čekali. Výraz „dobrý film“ bych asi úplně nepoužil, ale „o pořádný kus lepší než většina českých srágor“, to už zase jo.

Přání Ježíškovi: FOTOGALERIE

Rimsy: A tak jsme na vyloženě trapné a sexistické momenty čekali pět, deset, patnáct minut a ony téměř nepřicházely. Popravdě tedy nepřicházelo ani nic moc jiného, co by se vymykalo škatulce „generická vánoční vztahovka“, ale vzhledem k nepopiratelné kvalitě řemesla se měl výsledek do průšvihu daleko. Tak to ne, za tohle jsme nezaplatili – po zhruba půl hodině jsme si vyměnili výraz rozpačitého zklamání a nemít připravené Kočičí jazýčky pro zvednutí nálady, nejspíš bychom propadli trudomyslnosti. Jak je možné, že Marta Ferencová, stojící za zhůvěřilostmi typu Příliš osobní známost, Všechno nebo nic či Řachanda, dala dohromady vcelku funkční produkt? Odpovědí může být fakt, že se jedná o doslovný remake polského hitu Noc plná zázraků, který zase volně vykradl Lásku nebeskou. Takže bylo na čem stavět.

Mr. Hlad: Ono to celé vypadá hezky, je to příjemně nekomplikované (a zdaleka ne tak propojené jako příběhy hrdinů z Lásky nebeské), nečekaně rychle to uteče a pak… se to vypaří z hlavy. Větší ambice tu asi nikdo neměl, ale upřímně Ferencová zvládá v některých chvílích divákům servírovat příběhy, které jsou skutečně vtipné, dojemné a zábavné. Především ten, ve kterém Krajčo a jeho syn balí velmi sympatickou Elizavetu Maximovou. Je to správně romantické, lehce cheesy, ale funkční. No a někde to Ferencová zase nezvládá a občas sklouzne k lehké trapnosti, nucenému tlačení legrace, která legrační příliš není, a snaze budovat něco jako drama ve scénách, které filmu nikdo nemůže věřit, protože je už dávno jasné, že koukáme na vánoční pohodu, která musí skončit dobře. A celkově to je prostě neurážející a nečekaně v pohodě. Což vlastně myslím jako docela velkou pochvalu.

Rimsy: Jednotlivé linky samozřejmě trochu trpí nevyrovnaností a většina z nich se opakovaně uchyluje k podivným logickým přemetům, ale nakonec se je podaří z počátečního stavu dovést až do očekávatelného konce. Jenže komu by u zřetelně vánočního filmu vadila tučná vrstva klišé? Snad jen občasné pitvoření bije do očí, nabitý herecký ansámbl (Langmajer, Polívková, Hádek, Dušek, Pauhofová, Vagnerová…) přesto dokáže leccos zachránit. A dokonce i toho Krajča jsme museli vzít na milost, ačkoli pociťuji nutkání prorazit ruku klávesnicí, když to píšu. Tým kolem Marty Ferencové prostě jasně věděl, jaký typ produktu by měl vytvořit a v tomto úkolu, na němž si každoročně vyláme zuby hned několik tuzemských děl, neselhal. Ach jo.

Přehrajte si trailer Mr. Hlad: Takže sorry. Šli jsme na trash, chtěli jsme si to užít, byli jsme připravení užít si i to psaní, ale dostali jsme snesitelnou českou „vánoční pohodičku pro celou rodinu, že jo, mámo“, která v rámci žánru a ambicí nijak zásadně nedrhne a pokud máte pocit, že by se vám mohla líbit, tak se vám asi líbit bude. Sorryjako. Ale Šťastný nový rok 2: Dobro došli má premiéru už na konci měsíce, tak uvidíme, jestli s tím něco dovedeme vymyslet. Tam je ta šance krvácení z očí podle trailerů hodně velká.