Staré filmové přísloví říká, nikdy netoč se zvířaty. A s dětmi. Režisér Juraj Šajmovič se toho ovšem nebál a v roce 2012 natočil svůj filmový debut, v němž hrály děti. A psi. A Lukáš Vaculík. Byla z toho pohodová letní rodinná komedie, co si našla svoje diváky a troufám si tvrdit, že rozhodně nikoho neurazila. Příběh osmileté Kačky (Veronika Divišová), která má ADHD a mluvícího psa, se mohl opřít o sympatickou hlavní hrdinku, jejího psího parťáka Huga a digitální motýle. Jejich prázdninové dobrodružství v penzionu na Šumavě dávalo dokonce místy vzpomenout na nesmrtelné klasiky s Tomášem Holým. Pokračování se proto zdálo jako dobrý nápad. Kdyby se však nečekalo dalších téměř deset let.

Za tu dobu totiž Kačenka vyrostla a z milého děvčátka se stal teenager, čímž pokračování zákonitě ztratilo svůj největší trumf. A společně s tím se změnila i povaha celého filmu. Pokračování s lapidárním názvem Tady hlídáme my je totiž z úplně jiného těsta a odklon od dětského filmu kamsi ke Kameňáku Zdeňka Trošky představuje ledovou sprchu pro každého, kdo se těšil na pokračování osudů svých oblíbených filmových hrdinů. Namísto dětského světa obydleného plejádou dospěláckých archetypů (Vladimír Javorský!) přichází tvůrci se světem nesympatických dospělých, kde se pro fekální humor nejde daleko. A dál už to bude jenom horší, protože sledování filmu Tady hlídáme my skutečně fyzicky bolí. A já budu výjimečně zlý.

Tam, kde v prvním díle uspokojivě fungovala zápletka i většina hereckých výkonů v čele s milou Veronikou Divišovou (a koneckonců i psem Hugem jako bystrým pozorovatelem a autorem mnoha bonmotů), nefunguje ve druhém díle absolutně nic. Nic! Pořád je tady Lukáš Vaculík a Jitka Ježková, jenže namísto romantického jiskření z prvního dílu musí podle lobotomizovaného scénáře souložit jednou na hromadě kravských hoven, podruhé na městské věži před zraky šokovaných turistů a potřetí bůhví kde. 

Proč? Snad proto, že to autorům připadalo vtipné. Jenže nechat šedesátiletého vysloužilého idola dívčích srdcí předvádět křečovité lechtivé scény bez špetky humoru vtipné není, což u komedie představuje nepřekonatelný problém. Ovšem je tohle opravdu ještě komedie? Tady hlídáme my totiž odmítá držet žánr a nutí vyplašené diváky, aby se v jednu chvíli smáli požírání králičích bobků nebo "sráčkům" na psí lejna a za pár vteřin poté se strachovali o život jedné z hlavních postav.

Roztříštěnost děje je tak absolutní, že výsledná podoba filmu připomíná sled náhodně poskládaných scén, které zmatený střihač nalepil na sebe tak rychle, jak jen dokázal. Neexistence scénáře nutí herce všemožně se pitvořit (Milan Šteindler, Martin Maxa, Roman Skamene), a to tak křečovitě a zoufale nevtipně, že se za ně po chvilce začnete hluboce stydět. Drtivá většina přitom nemá pořádně co hrát, protože jednotlivé scény sestávají z několika vět a už se jede dál, vstříc dalším hrůzám. Hřejivý český film se tak proměnil v tuzemské filmové peklíčko, při němž si přejete, aby to už proboha skončilo. 

Jenže ono to jen tak neskončí a těch 96 minut stopáže se vleče ukrutně pomalu, takže si začnete všímat jinak bezvýznamných drobností, jako je naprosto otřesná výtahová hudba, opakující se (ne)vtipy, kdy někomu stříká voda do obličeje nebo celkové chatrné návaznosti jednotlivých scén, v nichž se střídavě objevuje a zase mizí sníh. Veronika Divišová tu sice pořád mluví se svým psem, ale jelikož je dospělá a dětské kouzlo pominulo, je to zajímavé asi jako sledování vypnuté tiskárny.

Pokud by se jednalo o studentský film, doporučil bych autorům, aby rychle zvážili změnu studijního oboru, nebo aby si zopakovali základy filmové tvorby. Tady hlídáme my totiž postrádá veškeré myslitelné aspekty filmového díla a záběry na běhající psy a jejich páníčky z komparzu to nezachrání ani v případě, že máte doma na zdi kalendář s jezevčíky. Tenhle film totiž nemá co nabídnout ani pejskařům, pro které byl zřejmě i s ohledem na výroky tvůrců určený.

Přehrajte si trailer Roztomilost a lehká naivita prvního dílu je pryč, přičemž byla vystřídána hrubozrnným přehráváním, pitvořením a děsivou skepsí, kam se český film může ještě propadnout. A to jsem si myslel, že nic horšího než Špindl 2 nemůže existovat. Může a vy se tomu vyhněte obloukem, protože tohle skutečně vidět nechcete. Ledaže byste chtěli zažít psí svatbu. Ale abych nekončil vyloženě negativně – chci věřit, že Juraj Šajmovič jednou natočí komedii, při které nám rupnou bránice. Jenže do té doby bude bohužel držitelem černého Petra za nejstrašlivější filmové dílo roku 2021. A to jsem ještě hodně milosrdný.