Hned na úvod musím poděkovat Mr. Hladovi, že mě nenechal nést tohle břímě samotného a vypravil se se mnou do kina na pokračování strašné, přesto divácky úspěšné komedie Špindl. Nikdy bych nečekal, že budu za cokoli oceňovat Milana Cieslara, ovšem jeho režijní nástupce v této sérii, dosud především choreograf a porotce ve Star Dance (!) Radek Balaš, se s novou úlohou popasoval až příliš nešťastně.

Ačkoli se mi zatím podařilo vyhnout Ženské na vrcholu, považoval jsem Román pro pokročilé za suverénně nejhorší tuzemský počin letošního roku. Druhý Špindl však dokázal s kartami notně zamíchat, protože na rozdíl od svého předchůdce nevypadá ani jako film. Je až fascinující, jak z tohoto srovnání může první díl vyjít dobře, každopádně tam jsme mohli sledovat alespoň pokusy o humor, vývoj postav a vytvoření dobré nálady u diváka. Snímek ve všech těchto ohledech samozřejmě trestuhodně selhával, nyní však nevidíme ani zárodky snahy, což se tvůrci snaží maskovat snad tuctem nesmyslných postav, jejichž prázdnotě je divák bez upozornění vystaven.

Po nudném a absolutně nelákajícím úvodu se do našeho krkonošského letoviska sjede hned několik podivných skupin bytostí, které z dálky připomínají lidské bytosti. Při bližším prozkoumání však z jejich životnosti nic nezbyde, protože tu snad jediný volní akt nedává smysl a všichni se chovají jako naprostí idioti. V jedničce bylo trio dívek, které řešilo své vztahové problémy – fajn. Do druhého dílu se podařilo ukecat zjevně jen Kateřinu Klausovou do velmi vedlejší role, jemný vývoj pak prodělal postarší manželský (nyní rozvedený) pár Oldřich Navrátil a Jitka Sedláčková. Jinak se však setkáváme s rozhádanou rodinkou (Radim Fiala, Anna Čtvrtníčková, a hlavně Kateřina Kaira Hrachovcová), karikaturně podaným ženským kruhem, ambiciózní doktorkou Hanou Vagnerovou, věčně opilou kapelou (Jakub Kohák a Roman Skamene), věčně přiopilou horskou službou (Filip Blažek, Pavel Rímský, Jiří Štrébl a Karel Zima) a tak dále. Úchylné minirole Lukáše Pavláska, Alice Bendové či Jany Synkové jsou pak už jen drobným tumorkem na tomhle rakovinou prolezlém filmovém dortu.

Leckteré tuzemské komedie se vyžívají v sexismu, urážení minorit či hanobení světonázorů vzpouzejících se hospodskému čecháčství. I zde samozřejmě narazíme na výsměch ezo ženám, snažícím se nalézt své vnitřní já pomocí léčivých kamenů, ale v zásadě je výsledek všem zúčastněným tak výrazně ukradený, že ani v tomhle ohledu nelze najít nějakou systematickou linku. Spousta scén nemohla mít základ na papíře a muselo se jednat o improvizaci, jinak si jejich vyprázdněnost snad ani nejde vysvětlit. Krom několika záběrů ze zasněžených sjezdovek, pravděpodobně beztak ukradených z promovideí lyžařských středisek, vypadá většina filmu jako podprůměrná televizní tvorba, navíc důsledně se vyhýbající jakémukoli jednotícímu stylu. Takže taková o poznání horší a mnoha technickými chybami prošpikovaná Ulice – což do kin opravdu nepatří. Řemeslným vrcholem tak zůstává jedna z úvodních scén, v níž Hrachovcová (mimochodem, gratulace ke konečně pořádné roli od doby Života na zámku) leží v posteli a postupně vezme do ruky tři různé knihy vyjadřující její vnitřní stav – což vyžaduje hned tři přeostření v jednom záběru. Tři!

Román pro pokročilé a množství podobných projektů zvládlo sázet alespoň na dostatečně necitlivý a křiklavý product placement, čímž se produkce bezesporu zaplatila. Jenže zde je i toho pomálu, takže další potenciální důvod ospravedlňující existenci téhle slátaniny zmizel. Osobně mě potěšil vtip, kdy se postava Pavla Rímského jmenuje Norbert Lichý, a také dlouhodobé periferní sledování pomalu vytékajícího mozku Mr. Hlada. Když se ke konci nekonečně plynoucí, bezmála dvouhodinové stopáže objeví nečekané prvky dramatu, doprovázené napínavým podkresem jak z hudební banky, nezbývá než se zoufale smát. Jenže komu? Jiřímu Markvartovi, který film z producentské stoličky i nasnímal a sestříhal? Scenáristovi Jaroslavu Sauerovi, který i první díl dokázal napsat o poznání méně mizerně? Anebo nám, že obětujeme oranžový papírek s Komenským, abychom mohli dvě hodiny trpět? V téhle hře není vítězů; prohráli jsme všichni.