Filmová série s Thorem je už dlouho tím nejdivočejším, co dali u Marvel Studios dohromady. První díl byl shakespearovskou pohádkou, druhý pokusem o komiksovou Hru o trůny a třetí fantasy komedií ve stylu Flashe Gordona. Do toho se Thor ještě vyvíjel v jednotlivých dílech Avengers (minimálně tedy ve trojce a čtyřce), takže jde o zdaleka nejproměnlivějšího marveláckého superhrdinu.

Pokračuje v jeho evoluci i čtvrtý díl asgardské série nazvaný Láska jako hrom? Rád bych řekl, že ano, bohužel tomu ale tak není. Ačkoliv se Thor samozřejmě dočká pár stěžejních změn, jeho charakter se zaseknul ve trojce, kde se z odvážného superhrdiny v podstatě stal kašpar, který umí jen arogantně vtipkovat.

Thor: Láska jako hrom: FOTOGALERIE

I tentokrát je tedy mocný Thor lehce otravným ťulpasem, který často drmolí nesmysly a víceméně netuší, jak zastavit novou hrozbu v podobě zabijáka bohů. S charismatem a muskulaturou Chrise Hemswortha si to pochopitelně může dovolit, protože dokud některé vtipy fungují a Marvel ždíme z počítačů velkolepé scenérie, lidé z kin utíkat nebudou. Jak jste však správně vyčetli mezi řádky, výborný film rozhodně nedorazil.

Ne, nehodlám se tvářit, že mě to překvapilo. Ba naopak, už po trailerech muselo všem být jasné, že se pojede repete Ragnaroku – jen bez momentu překvapení a bez ambicí natočit něco víc než další bláznivou komedii. U Lásky jako hrom se však jde za hranu do takové míry, že většina filmu nepřipomíná epickou fantasy, ale spíš šňůru drahých skečů ze Saturday Night Live.

Je skoro až fascinující, jak se tu mizerné vedení herců potkává s nezájmem o napětí, scenáristickou leností a slabou výpravou. Taika Waititi jako by se úplně vykašlal na všechno kromě snahy o nablblé humory, protože diváci přijdou tak nějak automaticky a stejně chtějí vidět hlavně drahý akční maglajz a Hemsworthův nerozkostičkovaný zadek.

OK, kina se možná plní podle předpokladů a milovníci Ragnaroku se znovu radují z toho, jaký dostali osobitý experiment. Já mám ale z Lásky jako hrom spíš pocit tvůrčí zbabělosti, což sám Waititi podporuje začátkem a koncem filmu, které vypadají úplně jinak než jeho zbytek – a šlapou hlavně díky Gorrovi.

Christian Bale tu totiž v roli padoucha (jako obvykle) dře na sto procent a naprosto ignoruje šaškárny, jež se dějí kolem boha hromu. Výsledkem jsou na marvelovku nebývale silné scény, které jasně ukazují, že Waititi drama umí, když ho k tomu někdo dotlačí. On sám ale jako by se do něj raději moc nepouštěl, protože si je dobře vědom poučky „průměrná komedie je divácky vděčnější než průměrné drama“.

Je to škoda, protože tím Lásku jako hrom automaticky sráží do sféry spotřební blbiny, která se nikomu nezaryje do srdíčka. Na třech dějových linkách, mezi nimiž film přebíhá, je jasně vidět, že Waititi vlastně napsal drama o spoustě vážných věcí. Následně však 80 % stopáže vyplnil humorem, a to samé mimochodem udělaly trailery, které záměrně ignorovaly, o čem nový Thor ve skutečnosti je a co chce říct.

Přehrajte si trailer Celé je to přitom o to smutnější, že se to samé děje už podruhé. Čtyřka Thora klidně mohla konkurovat Pánovi prstenů a dalším žánrovým klasikám, jež servírují úžasný příběh v čarokrásně hmatatelném světě – potenciál a rozpočet na to bezesporu měla. Z nějakého důvodu (ehm, snadná cesta za penězi) se však usídlila ve světě digitálních skopičin a nezávazných srandiček, kde člověk nezakopne ani o pořádnou osudovost, ani o akční scénu, u níž by si řekl „wow, na tomhle se někdo fakt vyřádil“.

Láska jako hrom je tak zcela průměrnou žánrovou krmí, která sice pobaví a rychle uteče, ale rozhodně nevyvolá pocit vymazleného celovečerního zážitku. Natalie Portman, jejíž návrat měl být velkou událostí, tu naráží na ten samý problém s nezájmem o drama jako Bale – a Russell Crowe si sem jen přišel vydělat na nájem (ano, Zeus je jednorozměrný klaun). Thor tak i nadále zůstává tím nejhůř zvládnutým z trojice nejslavnějších Avengerů a musíme doufat, že se do špičkové formy z Infinity War vrátí v pětce. Spíš bych s tím ale moc nepočítal…