Mysleli jste si, že Asgardi jsou takoví malí, šedí mimozemšťani s velkýma hlavičkama? Je na čase přestat koukat na reprízy Stargate SG-1 a vyrazit do kina na Thora. To abyste zjistili, že na Asgardu ve skutečnosti sídlí chlapi jako hora (a ženské jako Milešovka), kteří zvládají cestovat vesmírem pomocí červích děr, ale navzdory znalosti pokročilých technologií pořád jezdí na koních, máchají velkými ocelovými zbraněmi a nosí legrační helmy. Jejich styl se tuzemským vikingům líbil natolik, že ho před pár tisíci lety zkopírovali. Na rozdíl od Norů ovšem Asgardi nemají rádi vlezlou zimu a proto zpacifikovali sousední planetu ledových obrů. Příměří ale samozřejmě nemůže trvat věčně - ne když má moudrý a stárnoucí král předat vládu jednomu ze synů. Starší je horlivý, mladší vládne zrakem jedovatým a lstivým. Vskutku shakespearovské dilema, což?

Filmový Thor je dalším klasickým origin filmem o tom, jak se z kluka stává muž, který si ze všeho nejdřív potřebuje srovnat vztahy v rodině a tzv. si uklidit na domácím písečku. Stark krotí vlastní ego, Spider-Man pubertu, Wolverine chuť otvírat lidem lebku na potkání a tak bychom mohli pokračovat donekonečna. Thor byl ale vždycky z trochu jiného těsta, resp. z jiné planety. Pro Marvel je to riskantní krok, stejně jako letos pro DC s jejich Green Lanternem. Jenže zatímco Lantern jde do mimozemšťanů natvrdo, tady se v podstatě dostáváme na planetu plnou supervikingů, jejichž výbavička a hodovní síně připomínají stylovou fantasy ságu.

Kenneth Branagh na režijní sesli krotí své shakespearovské kořeny a dává jim volný průchod jen ve chvílích, kdy je to k užitku věci - třeba když Odin Anthonyho Hopkinse hřímá na své syny, že takhle se teda k tatínkovi chovat nebudou. Nemá asi smysl vám opatrně prozrazovat, že Thor provede nějakou nepředloženost a bude vykázán na planetu Zemi, kde musí složitě hledat rozum i zapovězenou supersílu. Důležité ovšem je, že Asgard není jen nějakým nakopávacím impulzem. Je to Země, která tu hraje druhé housle - příběhová linie Thorovy rodné planety je natolik spletitá a hlavně fotogenická (Asgard je plný nablýskaných věciček, ledová planeta připomíná Mordor, ale Země nabízí jen malý mexický zapadákov), že budete vděční za každý návrat k chasníkům s obřími kladivy, meči a halapartnami.

Tím samozřejmě nechci říct, že by pozemská část stála za starou belu. Jen tu herci, až na Stellana Skarsgarda, nemají moc co hrát. Natalie Portman je klasická holka s hlavou v oblacích, Kat Dennings její ukecaná kamarádka. Hezká, ale příliš ohraná konfigurace - navíc Branagh potřebuje mezi Thorem a Jane vytvořit romantický vztah na ploše necelých čtyřiceti minut a ještě stihnout několik návštěv Shieldu, takže chtě nechtě musí sáhnout po oslích můstcích a lásce na první pohled. Chris Hemsworth naštěstí umí hrát nejen bicepsem, takže tohle tokání netahá za oči ani za uši.

Je ale jasné, že Thora to většinu stopáže prostě táhne domů, kde může nahlas zpívat, rozbíjet číše o zem a dopřávat si božské krmě tolik, co stůl unese. Přestože je mezi oběma světy diametrální pocitový rozdíl - Asgard nabízí epické bitvy a královské drama, Země je hlavně o situačním humoru plynoucím z kulturních kontrastů - nepůsobí skákání sem a tam rušivě. Hemsworth totiž s přehledem zvládá obě polohy a asgardský casting je natolik silný, aby mírně patetické a divadelně přepjaté dialogy odehrál se ctí. Hopkinse nemusíme řešit, protože ten si velkolepou roli zas jednou užívá naplno. Překvapením pro mnohé by však mohl být relativně neznámý Tom Hiddleston jako Loki nebo Idris Elba jako strážce brány - ano, to je ten černoch z Asgardu. A jestli jste měli nějaké předsudky, rozpáře je svým obřím mečem, a pak vás s ním praští naplocho tak, že z toho budou mít bouli i vaše vnoučata.

Herci září ve většině situací natolik, že je celkem bezpečné připsat kredit i Branaghovi, který prostě lidi v emotivních scénách krotit umí. Trochu horší je to s digitálními triky a akčními sekvencemi. Obecně platí, že čím větší akční scéna (víc lidí, větší měřítko, víc záběrů z dálky), tím líp se na to kouká. Mezi vrcholy tedy patří spíš epická bitva na planetě ledových obrů a finální zúčtování s asgardským robotem - nápadně připomínajícím Gorta ze sci-fi Den, kdy se Země zastavila. Scény, ve kterých Thor mlátí po hlavě míň jak pět lidí jsou spíš kamerovým cvičením, kdy většina štábu marně honí v hledáčku rozlíceného blonďatého obra. Je to škoda, protože i pozemský Thor bez kladiva má dost síly na to, aby rozbil pár hlav. K nepřehlednosti určitě přispívá i postkonverze do 3D, která je zbytečná a místy až rušivá (jediné skutečné 3D je titulkový průlet mlhovinou, což je samozřejmě kompletní render). Přesto se ukázalo, že komornější akční scény jsou pro Branagha tenkým ledem. Na(ne)štěstí jich tu moc není - jako by Marvel najatého režiséra držel jen ve vodách, kde se cítí jistý. Skoro by se dalo říct, že si Branagh Thora přepsal sám sobě na tělo, ale všechny aspekty comicsové předlohy tu přitom jsou a snímek ve dvouhodinové stopáži odvypráví až neuvěřitelné kvantum informací, aniž byste se cítili zahlcení.

Opravdu ukázkové zploštění předlohy, na jehož konci stojí hrdina, který elitnímu týmu Avengers rozhodně nebude dělat ostudu. Jen počkejte, až uvidíte v závěru Thora opět vládnoucího svým kladivem - to je ten borec z jehož šlechticky spisovných hlášek si možná dělá zbytek týmu legraci, ale když je potřeba odkopnout eiffelovku do vesmíru nebo zpacifikovat Hulka, koho myslíte, že má Tony Stark na rychlém vytáčení? Propojení comicsové a filmové reality je až nezvykle decentní. Jeremy Renner jako Hawkeye se tu mihne na dvě minuty a řekne pouhé dvě hlášky. Charisma teče proudem, ale víc než jeden fórek s lukem nám dopřán není. Dalším pomrknutím jsou artefakty v asgardské zbrojovce, verbální zmínky o Starkovi a samozřejmě potitulková sekvence. Kromě Hawkeye v civilu se tu ale žádný jiný superhrdina fyzicky neobjeví, což dává Thorovi jedinečnou šanci postavit se na vlastní nohy bez postranních koleček.


Přehrajte si trailer Divák se může naplno ponořit do trablů mladého kralevice, kterému Země není ukradená jen proto, že tam žije holka, co na něm může oči nechat. Dějové zvraty nejsou nečekané (a ne, vážně nemusíte mít načteného Shakespearea, abyste se na Asgardu orientovali), ale sálá z nich osudovost tak mocně, že vás možná chvílemi zamrzí, že to musí Branagh hrát na obě strany a kromě dospěláků potěšit pozemským sitcomovým jančením i děcka - to aby se dobře prodávaly figurky a plyšová kladiva. Thor má potenciál ukázat něžnou i temnou stránku mladého boha, co krotí krom blesků i emoce. Branagh tuhle rozpolcenost naťuknul, aniž by byť jen chviličku nudil nebo se uchýlil ke kompromisu. Marvel tedy pokračuje v tradici pečlivých, zábavných, ale nikoliv povrchních adaptací. Thor ovšem mnohem méně než Iron Man stojí na hlavním hrdinovi. Je to dáno nejen Robert Downey, Jr.|Robertem Downey Jr., ale také tím, že Thorovo ego je oproti Starkovu zanedbatelné. Thor vládne díky svému původu - a ačkoliv bude v Avengers operovat převážně na Zemi, něco mi říká, že na Asgard se všichni moc rádi ještě minimálně jednou vrátíme. Sympatických neokoukaných vesmírů, byť adaptovaných z padesát let starého komiksu, je v dnešním Hollywoodu málo. Tak si jich koukejte vážit.