Tak jak? Nebuďte tak hrr... řekněme, že když si odmyslíte velká jména letní sezóny a budete na zítřky pohlížet jen skrz průzory helmy Tonyho Starka, bude to budoucnost růžová, ale zároveň dost nejistá. Jako letní otvírák a předkrm před těžkotonážní dvojicí (pan Volant a pan Klobouk) funguje Iron Man skvěle, při rozšiřování superhrdinského koloritu se však Jon Favreau příliš daleko od nám známého vesmíru nevydává. A musím říct, že je to... jedině dobře.

Iron Man sám o sobě je totiž trestuhodně jednoduchý, alespoň pokud jde o klasický příběh zrodu superhrdiny. Tam kde se smějete teenagerovi kousnutému pavoukem, tam byste mohli kuckat u magických schopností Mandarina. Toho si naštěstí Favreau i Marvel schovávají do dalších dílů a tak Iron Man ve svém debutu (další díly jsou téměř neodvratné, protože Iron Man má potenciál na to, aby se stal obrovským hitem... a po zhlédnutí musím říct, že na to má i plné právo :) spíš zachraňuje svojí čest a genialitu. Přes nejrůznější škrty a zkratky se Favreau dokázal držet předlohy zuby nehty, aniž by ho mírně infantilní comicsový Tony (mluvíme opravdu jen o prvopočátcích celé ságy, další vývoj Iron Mana byl samozřejmě o dost zajímavější a komplexnější) stáhnul pod vodu. Jak se mu to povedlo? Dal mu duši ještě předtím, než mu obstaral "tělo".

Nikdo by nechtěl být Peterem Parkerem předtím než získal superschopnosti, nikdo by nechtěl žít ve stínu rodičů jako Bruce Wayne a pravděpodobně nikdo by se nechtěl poflakovat po Kryptonu bez možnosti "zaletět" si jen tak do sámošky. Ale... každý by chtěl být Tonym Starkem předtím, než se z něj stal Iron Man. Stačí jednoduchá otázka: Jak si dnes představujete prototyp superchlápka? Sexy, chytrý, mocný, úspěšný, vtipný, bohatý... Tony má nabito ve všech uvedených kolonkách. Spal se všemi modelkami z loňského ročníku Maxima, jeho garáž měří tři kilometry a byl na obálce časopisu Time tolikrát, že už ty fotky nemá kam vystavovat. Americký sen, který byste chtěli žít, bez ohledu na to, že Tonyho rakety denně připravují o život tisíce lidí. A jednoho dne dostihnou i jeho. Pokud vyrábíte hrníčky, určitě vás potěší, když v nich dostanete kafe u benzínky. Když vyrábíte šrapnelové pumy, chcete být od nich dost daleko, abyste si nemohli přečíst vlastní podpis. Tony takové štěstí neměl a teď má v hrudi obrovský elektromagnet, je uprostřed pouštního slumu a jeho tajemník se mezitím pokouší prodat co nejvíc nových, převratných prskavek teroristům, co šermují platinovými kartami od Visa.

I během relativně vážné expozice, kdy se mluví (a nejen mluví) o obětech války a Arabové z fiktivní zemičky šermují ve vzduchu kulomety, se Favreauovi daří distancovat se od bolestných odboček ke zkaženosti západního světa. Veškeré moralizování jen lehce črtá Tonyho charakter a Downeyho neustále průpovídky a neutuchající charisma s přehledem brousí hrany těch klišé, která by ve vašem uchu mohla nepříjemně zazvonit. A je to znovu Downey, který film nese vysoko nad mraky pouštních krys, zpátky do blýskavého hi-tech světa, v němž se to hemží modelkami, luxusními rezidencemi a hračičkami, nad jejichž designem roztaje každý geek. Tady Iron Man vynáší své trumfové eso. Není totiž o tom, jak železná mašina hází tanky, trhá stíhačky a knokautuje záporáky, byť toho všeho se dočkáte a režisér se během podobných scén chová jako dospělé dítě, kterému někdo dal kompletní sadu lopatek... na tomhle pískovišti se staví kvalitní bábovky od ILM a i když jich dohromady není dost na pořádný hrad, akce nenechá jedno oko suché, zvlášť když je propletená s neustálým vtipkováním na účet obleku, Tonyho nebo armády Spojených států. Iron Man je hračičkovství. O tom jak Tony peskuje svého robota jménem "Trubka", jak nesměle flirtuje se svou sekretářkou (proklatě sexy Gwyneth Paltrow, která však ani v koktejlových šatech nezapomíná kopat první hereckou ligu) a snaží se zachránit svět nebo alespoň svoje tvrdě vydřené nápady, které mu někdo hodlá ukrást přímo pod nosem.

Co z toho vyplývá? Že tenhle film je neuvěřitelně hravý a proto by mohl zajímat nejen ostřílené fanoušky comicsů. Pro ty má celkem klíšťoidní následování původní premisy (byť místy opravdu zrychlené, je tu odkaz na War Machine oblek i pár dalších detailů, které potěší), pro ostatní pak hrdinu, který pobaví, ať už v červeno-zlaté zbroji nebo v saku od Armaniho. Nevadí, že žádná z hlášek asi nedosáhne ikonického "S velkou silou přichází velká zodpovědnost" a že se v hlavním hrdinovi nedořežete ani dušínovské spravedlnosti, ani temné deprese pod netopýřími křídly. To je možná největší železňákův příspěvek do comicsové síně slávy... je povrchní, je relativně zapomenutelný, ale dvě hodinky v jeho společnosti jsou neuvěřitelně příjemné a na to, že to bylo vlastně jen takové tlachání a hihi, haha si vzpomenete až další den, kdy se začne báječný chuťový ocas postupně vytrácet. Tady a teď bych ale Tonyho nechal vyletět tak vysoko, jak to jen jde a odpustil mu snad i lehce fláknutý závěrečný duel (chápu Favreaua, že chtěl akční scény jen oťukávat a naznačit, že na tom jeho film nestojí, ale pravidla se mohou porušovat jen odtud potud ;). Když totiž Downey zamrká do kamery a utrousí ledabyle další ze svých hlášek, pochopíte, že tenhle film nehodlá podrážet trůny comicsových titánů. Marvel sice používá stejnou lopatu, ale hloubí úplně jinou cestu. 

Až čas ukáže, zda je slepá či nikoliv, ale na základy byste si rozhodně měli posvítit, protože uvidíte, že navzdory naříkání o tom, že jsou všechny ty comicsy na jedno brdo, se přeci jenom potůčky začínají rozbíhat různými směry. Možná je to i tím, že tu nikdo nevypadá jako obří myš s křídly a nestřílí "lejzry" z očí, ale právě civilní image a balancování na hraně akce a komedie, by mohly k Tonymu přivést i diváky unavené superhrdinským boomem. A tak zatím opatrně volám - víc netradičních kombinací, víc pestrých voleb. Jenom pozor na tu zelenou, Marveláci.

p.s. Cameo Stana Lee patří k těm nejlepším v historii filmových comicsů. A počkejte si po skončení titulků. Samuel L. Jackson si přeci jenom letos stihne napravit renomé.