Třetí Avengers nejsou film pro každého. Ačkoliv jde o mainstreamový megahit, který by měl už za pár dní trhat rekordy v návštěvnosti, vydat se na něj "jen tak" je víceméně zbytečné. Jasně, v Marvelu by vám řekli, že si jejich novinku může užít každý - a do jisté míry je to asi pravda. V první řadě se však jedná o vyvrcholení osmnácti filmů, z nichž byste si měli pamatovat zhruba posledních deset, protože tu (podobně jako u třetího Kapitána Ameriky) jednoduše není čas vysvětlovat předchozí děj.

Klidně bych Infinity War přirovnal k nadcházející poslední sérii Hry o trůny. Lidé, kteří viděli všechny předchozí série a mají rádi dlouho budované postavy, z ní určitě dostanou mnohem víc než náhodný kolemjdoucí. Ten bude tak tak chápat, co se to sakra děje a proč, a spousta nástupů a interakcí hrdinů ho nechá absolutně chladným. Tím vším chci říct, že třetí Avengers rozhodně nejsou standardní blockbuster, a že hodně záleží na tom, v jakém rozpoložení na ně jdete. Výsledné hodnocení totiž může lítat od průměrného k nadšenému, a to čistě v závislosti na tom, jestli vám třeba setkání Doctora Strange s Iron Manem přijde jako splněný sen, nebo jako "hm, Cumberbatch stojí vedle Downeyho, no a?"

Avengers: Infinity War: FOTOGALERIE

Ale pojďme se pohnout kupředu k tomu, že mám skoro všechny marvelovek rád, tudíž jsem pro Infinity War ideální cílovka, tudíž... za mě nepřekvapivě pecka. Bratři Russoovi sice nevykazují takovou lásku k postavám jako Whedon, takže skoro nikdy nemáte pocit, že by do filmu dali "kus sebe". Jako realizátoři připravených notiček jsou ale jednoduše špičkoví, protože zvládají balancování postav, velkolepou akci i dějové tempo.

Z epické sešlosti 20+ důležitých superhrdinů, kteří musejí zastavit mocného titána Thanose, se tak od začátku klube svižná blockbusterová jízda, která vám za těch 149 minut prakticky nedá vydechnout. Všechny dějové linie jsou zhruba stejné dobré, takže vás netrápí přeskakování mezi hrdiny, a "crossoverových" lahůdek je takové množství, že je člověk ani nestihne počítat. Někoho může lehce potrápit humor, kterého je výrazně méně než ve třetím Thorovi (díky bohu), ale víc než ve dvojce Kapitána Ameriky. Infinity War tak hlavně v první půlce docela tlačí na pilu a sem tam je to (podobně jako u Strangeovi sólovky) zbytečné přepínání jedné noty.

Dobré vtipy nicméně těžce převažují a ve druhé polovině už se humorem neplýtvá, protože začne krapet houstnout atmosféra. Ne, nečekejte útěk k jinému žánru, pořád zůstáváme u Marvelu. Russoovi jsou si ale očividně jistější v nářezové akci a osudových momentech, a tak obojí sypou na plátno plnými hrstmi. Tady se dostáváme k základnímu stavebnímu bodu celého filmu, Thanosovi, který je... vynikající! A ne nutně z důvodů, jež byste hádali, jelikož nejde o naštvaného zabijáka, jenž chce ovládnout celý vesmír.

Kdepak, Thanosův plán je mnohem zajímavější a jeho charakter daleko propracovanější, než byste po jeho předchozích výstupech čekali. Z fialového vysedávače se tu totiž stává komplexní postava, která má tolik prostoru, že by se film měl jmenovat spíš Thanos: Infinity War. Nebezpečný titán je tu opravdu hlavním "hrdinou", kolem něhož Avengers a spol. jen napůl zoufale rotují a snaží se ho zastavit. A přestože je pochopitelně krapet extrémista, právě jasná odhodlanost a disciplinovanost z něj dělají někoho, s kým mají napůl rozhádaní a nesehraní superhrdinové velké problémy.

Přehrajte si trailer Jak správně tušíte, právě Thanos je tím zásadním elementem, který film posouvá od zábavné řezanice k osudové blockbusterové pecce. Místo nahněvaného siláka se totiž zápolí s někým, kdo umí triumfovat nejen v pěstním duelu, ale i v dialogu nebo v čiré logice při pohledu na svět. Kdekdo by skoro řekl, že si tu hlavní padouch krade většinu filmu pro sebe. Russoovi ale naštěstí mysleli i na hrdiny, takže se nemusíte bát, že by Iron Man, Thor nebo Star-Lord neměli co na práci.

Třetí Avengers jsou samozřejmě dost o tom, jak se tihle slavní borci potkávají a snaží se dát hlavy dohromady, aby zůstali naživu. Russoovi ale našli spoustu místa i pro dvě romance, které jsou pro příběh naprosto stěžejní a nadělají víc problémů než cokoliv jiného. Infinity War se hodně zabývá tím, jestli člověk zvládne pro vyšší cíle obětovat věci, které jsou mu na světě nejdražší. A kdykoliv se k takovému momentu dojde, je to (alespoň pro zainteresovaného fandu...) emocionální nálož, která filmu dává zcela novou příchuť.

V téhle bitvě o osud vesmíru se zkrátka nachází mnohem víc osobních momentů, než sází na stůl většina konkurence. Mezi vším tím mlácením se tak nezapomnělo na to, že se marveláčtí hrdinové umí dostat pod kůži, a že vám záleží na tom, co s nimi bude dál. Právě na tomhle principu stojí celá Infinity War, jejíž výsledek... abych to řekl co nejvágněji... rozhodně láká na pokračování. A přestože bude mít leckdo pocit, že jsme dostali jen půlku velkého příběhu, stačí se na film podívat z jiného úhlu pohledu a možná vás tenhle pocit přejde.