Asi není normální, aby během šestnácti let vzniklo šest dílů jedné comicsové série a rovnou čtyři z nich točil tentýž režisér. Právě otázkám ohledně normálnosti ale mutantí sága od svého počátku hrdě čelí – a evidentně fandí těm, kdo jsou jiní, takže ji nemá cenu kádrovat.

X-Meni jsou v tomto směru výjimečnou značkou, která během comicsového boomu ještě nabrala na síle a přitom si jako vlajková loď comicsových techtlí studia Fox držela svou vysokou úroveň.

X-Men: Apokalypsa: FOTOGALERIE

Alespoň do letoška. To se tou vlajkovou lodí zjevně stal Deadpool (původem taky mutant, shodou šťastných okolností ale trumfující jak své x-menovské příbuzenstvo, tak ostatní slovutnější hrdiny) a noví X-Meni v klasické týmovce mezitím poprvé zavrávorali. Trochu paradoxně pod vedením svého protřelého stvořitele Bryana Singera.

Jeden režisér, jehož síla vždycky spočívala v pečlivé práci s postavami, kreativně táhne mutantí sérii více jak jeden a půl dekády. A člověk znalý zákonitostí našeho světa se logicky musí ptát: Nezačne Singer vykrádat sebe sama? A neztratí při touze diváky znovu a znovu oslňovat míru?

Číselné hodnocení pod recenzí vám asi zřetelně naznačuje, že moje odpověď zní jednoznačně ANO.

Nejslabší díl x-menovské série úpí pod tíhou přepálené stopáže a až neuctivě mělkého přístupu k postavám.Právě tohle žene mutanty k apokalypse. Ústřední motivy už se nám totiž poněkud ohrály. Nevadilo by ani tak, že ten uctivě přátelský nesoulad mezi Xavierem a Erikem sledujeme už pošesté ani to, že Magneto prožívá další bolestivé reminiscence na utrpení v koncentráku. Mnohem víc bolí, že je tenhle klasický x-menovský motor podán vágněji než kdykoliv předtím, že v příběhu funguje jen jako samoúčelná hybná síla. Magnetovo klasické lavírování totiž nedává příliš smysl a ve finále už působí vyloženě nevěrohodně. Ano, Fassbender je skvělý herec, jenž by svým charismatem vytáhl Magneta na comicsový piedestal i ve společnosti Fifinky a Bobíka (taky mu patří ty nejlepší, „polské“ scény filmu). Jeho ikonická figura je ale najednou jen vratkou součástí povrchního příběhu.

Singer těžce recykluje a povětšinou v mnohem horším podání. Opakuje vztahové vzorce, akorát mělce. Opakuje mutantské verbovačky, jen s mnohem méně sympatickými hrdiny, za kterými příště do kina fakt sprintovat nebudete: nová Jean Grey je nudná až běda, z Nightcrawlera je uťáplý groupie Tokio Hotel, Storm jasně trumfuje i Halle Berry, a to přitom byla široko daleko herecky nejslabší. Singer opakuje machrovinky se zvláštními schopnostmi, ale buď je už důvěrně známe, nebo se dřív odkrývaly efektivněji a působivěji.

O téhle recyklační bezradnosti nejlíp vypovídá repete báječné akční scény s Quicksilverem, která byla nejsvětlejším bodem už trochu rozhárané a ne-tak-intenzivní Budoucí minulosti. Tenhle highlight Singer v podstatě jen zopákne (i přípravou scény, i hudební dramaturgií), akorát v mnohem slabším, míň zábavném podání, které je celkově tak strašně nelogické a náhodně vycucané z prstu, že už chybí jen to, aby se jeho máti jmenovala Martha. Podobně tuctovou akcí navíc proskočí i Wolverine nebo Nightcrawler, takže žádná velká radost.

Když navíc Singer zkouší něco nového, většinou to nefunguje. Najednou tu není režisér oscarových Obvyklých podezřelých, napínavé Valkýry a Nadějného žáka nebo geniálních prvních dvou X-Menů, které budovaly žánr v době, kdy Downey smažil leccos, jen ne hranolky s květákem. Je tu jen patlal od Jacka a obrů. Stárnoucí a "ratnerující" fanboy, jenž nevkusně plácá jednu digitální vábničku přes druhou a nezajímá ho, že postavy jsou jako zaměnitelní hastroši kdekomu úplně putna.

Singer dokázal na začátku století vykřesat parádní podívanou i z usedlé rozpravy dvou starých pánů. Luxusní akční scény zinscenoval i s kovovou kuličkou, třemi břity nebo teleportací. Najednou do nás ale pere mnohem častěji bezuzdnou destrukci, která je však v jádru tak ospalá, jako když Emmerichovi svěříte film o Shakespearovi. Baráky se rozpadají, země se drolí, železa poletují a plátno se zalívá do digibordelu, jehož náboj se rovná počtu fanoušků Mystique v podání Jennifer Lawrence.

Směšně vyhlížející záporák Apocalypse, toho času modrý strnulý paňác, co by ani v Batman a Robin nenadělal ostudu, navíc postrádá nejen hloubku, ale i jasnou tvář: Mrknutím jednoho oka se zvládne teleportovat po celém světě, mrknutím druhého svádí mocné mutanty a zesiluje jejich schopnosti a nejspíš pouhým pšoukem by zvládl vyhladit půlku Káhiry. Přesto mu pak zle zatápí zmatené mutantí dětičky.

Přehrajte si trailer Ve scénáři nevyrovnaného workholika Simona Kinberga pak ty nejzajímavější postavy akorát hodinu rokují na jakémsi šutru v Egyptě, aniž by přitom Apocalypsovy motivace nabraly jasnější obrysy než jen "jsem pradávné hovado a všechno chci zničit ha ha ha ha". I Arabela měla promakanější padouchy.

Pak je celkem jedno, že trikové a řemeslné podání je bez problémů. Že třeba souboj v podvědomí mohl na papíře znít velmi působivě a že se obnažuje mnoho dalších potenciálně silných linek (Dark Phoenix, Quicksilver vs. Magneto…). Když srandovní zloduch čelí bandě omlazených, ale ne moc sympatických mutantů, které jste bez výjimky viděli před lety v mnohem víc cool podání, nejuchá se snadno.

Nejslabší díl x-menovské série pak úpí pod tíhou přepálené stopáže a až neuctivě mělkého přístupu k postavám, ale i kvůli absenci nových tahounů. Takhle to omlazování působí naprosto samoúčelně.