X-Meny mám rád. Hodně. Nejen kvůli tomu, že dokázali comicsovým filmům získat respekt kritiků i fanoušků a ukázali, že tenhle žánr lze pojmout seriózně, ale hlavně proto, že jsou všechny čtyři díly parádní podívaná. U trojky sice sousta lidí kafrá, ale upřímně – jeden takovýhle blockbuster do roka a většina z nás bude své prachy za lístek rvát tvůrcům do krku lopatou. Teď se k mutantům každopádně vrací jejich duchovní filmový otec Bryan Singer. Přichází s hromadou peněz, ambiciózním příběhem a pošramocenou pověstí po nepříliš vydařeném a ještě méně úspěšném Jackovi a obrech. Na to poslední ovšem zapomenete asi tak po třech minutách.

X-Men: Budoucí minulost: FOTOGALERIE

Už dlouho se mi nestalo, že bych z kina odcházel s pocitem, že jsem dostal po všech stránkách vydařený film, který se navíc nebojí být něčím víc než jen klasickým letním blockbusterem. Bryan Singer má své postavy přečtené. Zná je, ví, jak s nimi zacházet a jaké jsou jejich silné stránky. To samé se dá říct i o hercích. Ačkoliv se asi spousta lidí naprosto oprávněně bála, že tenhle návrat do mutantského vesmíru může být pro lidi za kamerou trošku velké sousto (je tu minimálně dvacet skutečně důležitých postav), režisér má od začátku do konce všechno dokonale pod kontrolou a nikdy se nestane, že by se na plátně dělo něco chaotického nebo člověk nevěděl, kdo je kdo a proč zrovna tenhle hrdina mlátí tohohle padoucha. Každý tu má své místo. Na první pohled možná u někoho značně omezené, ale vždy absolutně využité.

Nejvíc prostoru však logicky mají Charles Xavier alias Profesor X a Erik Lehnsherr neboli Magneto. Zatímco jako staříci sází na charisma a stačí jim, že na plátně jsou, jejich mladší verze dostávají výrazně víc prostoru a dokáží ho využít. Pořád nejde o klasické protivníky. Vzájemně se respektují a spojuje je staré přátelství. Jen mají na pár věcí jiný názor a jejich vzájemné dialogové konfrontace jsou vyloženě brilantní. Fassbender a McAvoy hrají na sto procent a druhý zmíněný pán tu navíc má mnohem zajímavější postavu než v První třídě. Na místo tak trochu naivního mladíka tu totiž pobíhá psychicky a vlastně i fyzicky zlomený muž, feťák, zoufalec a svým způsobem tak trochu svině, což mu Magneto rád a hodně bolestivě připomene. V některých momentech jsou proto X-Meni až překvapivě temní.

Singer si vždycky uměl vybírat herce a dokázal z nich vymáčknout maximum a tady to potvrzuje. Člověku skoro ani nedojde, že tu miláček davů Wolverine hraje nějaké třetí housle. Párkrát sice zahláškuje a dvakrát se s někým porve, ale je evidentní, že tvůrcům posloužil spíš jako lákadlo na plakátu než hrdina, okolo něhož by chtěli vystavět příběh. Je to poměrně osvěžující a Jackmanovi navíc viditelně nevadí, že se tentokrát všechno netočí okolo něho.

Tak cool a zábavná postava jako Quicksilver tu už dlouho nebyla.Protěžování pečlivě budovaných vztahů mezi postavami a napětí pramenícího z dialogů a vzájemných názorových konfliktů ale rozhodně neznamená, že by X-Men: Budoucí minulost bylo nějaké ukecané drama s jednou akční scénou. Toho se bát nemusíte, akce je dost a Singer v ní dokáže překvapit. Velkolepé bitvy se Sentinely budoucnosti se míchají s komorněji pojatými souboji jeden na jednoho, trikově opulentní řež se tak střídá se scénami, v nichž se sází na nápady. Každou akci Singer postaví na něčem jiném. Jednou hrdinové originálně kombinují své schopnosti a vzájemně se doplňují a podporují, pak Magneto ukáže, v čem je jeho síla (ať už hrubou silou zvedá stovky tun oceli nebo elegantně likviduje protivníky dvojicí malých kuliček). A když se ke slovu dostane Quicksilver, nejspíš nebudete vědět, jestli se máte dřív smát, uznale chválit Singera za nápad, nebo jednoduše zkoušet neslintat nadšením. Tenhle hláškující borec je tu sice jen pár minut, ale kdyby teď někdo u Foxů oznámil, že se dočká vlastní sólovky, klidně jim svoje prachy pošlu předem. Takhle zábavná a zároveň cool postava už tu nebyla sakra dlouho. A jeho bitka v kuchyni je vyloženým highlightem filmu.

Přehrajte si trailer Po závěrečných titulcích (počkejte si až do konce!) jsem měl z X-Men: Budoucí minulost pocit naprosté spokojenosti. Až časem jsem si uvědomil, že by to v jistých místech chtělo malinko vypilovat triky a že finále je spíš kecací než akční. Jestli to je dobrý nebo špatný nápad si osobně ujasním asi až na další projekci. I tak to ale jsou jen kaňky na jinak skvělém filmovém zážitku a mám velkou radost z toho, že i když studio do X-Menů narvalo čtvrt miliardy, pořád se jede v x-menovských kolejích, kde má vedle akce své místo i prvotřídní herectví, dospělejší témata a barvitost postav. Tohle jsou X-Meni, jak je mám rád.

P. S.: Je dost možné, že po další projekci půjdu s hodnocením ještě o bod výš. Vstřebat všechny motivy hrdinů a nápady v akčních scénách je na jedno podívání skoro nemožné.