Tak a máme to za sebou. Závěrečné titulky jednoho z potenciálních vrcholů letní sezóny odezněly do tmy a nastal čas na zadumané rozjímání. Upřímně pochybuji, že by někdo z vás okamžitě nesjel dolů k hvězdičkovému hodnocení a proto vás chci hned na úvod požádat, abyste přestali s naštvaným lamentováním a dočetli text až do konce. Vše bude záhy osvětleno ;).

Nuže, noví X-Meni jsou… „překvapivě“ zcela jiní. Brett Ratner není Bryan Singer, stejně jako Jonathan Mostow není James Cameron. Přesto se snad shodneme na tom, že i Terminátor 3 má své nezpochybnitelné kouzlo, i když Arnie už není ten oldschoolový drsňák, kterým býval ve dvojce. Trojku X-Menů provází navlas stejný přerod jako tenkrát pokračování eskapád slitinového řezníka z budoucnosti. Ratner je větší řemeslník než comicsový milovník a jde na to z úplně opačné stránky: Přestává se tolik hrabat v mytologii a profilování postav (až na ta povinná traumata, která si všichni přenášejí z dílu do dílu) a soustředí se na zábavu pro celou rodinu podle jasně daného metru letního blockbusteru. Jakkoliv to pro skalní fanoušky prvních dvou dílů (mezi něž se hrdě hlásím) může vyznít jako tvrdý direkt mezi oči, není tak zle. I Ratnerův popcornovější look nových mutantů s sebou přináší pár vylepšení a nápadů, kterým se Singer úzkostlivě vyhýbal, ale do vesmíru X-Men neodmyslitelně patří (nahlížení na postavy z hlediska „levelu“ a jejich postup na další). A především pak - jeho pohled na věc je rozhodně osobitý, originální a nesnaží se jít po cestě, kterou mu vyšlapal někdo jiný, což jsou jistém smyslu body k dobru.

Už základní prostorové vymezení, na němž se rozvíjí příběhové klubko, působí mnohem komorněji. Přestože hybným soukolím celé mašinérie je opět problém mutanti vs. lidé (i když v lehce přenesené formě), veškeré dění je situováno a řeší se prakticky jen v pěti šesti lokalitách. Má to samozřejmě řadu pro i proti; Ratnerovi se příliš nedaří nastínit globálnost celé situace, resp. že probíhající dění a lapálie s novým medikamentem zasahuje celý svět a ne jen město kolem rozsáhlé vodní plochy, kde se právě natáčí. Na druhou stranu, chvílemi jsem měl pocit pozoruhodné „domácké“ soudržnosti a hlavně téměř přesné orientace v terénu, což také není k zahození. Nebral bych tedy tuhle změnu v žádném případě jako výtku, pouze konstatování, jakým směrem se film asi ubírá.

Co mi vadilo mnohem více a Ratnerovi odpustit nemůžu, jsou triky, které ke comicsovým filmům patří tak neodmyslitelně, jako fešná černá sutana k Darth Vaderovi. Stejně drahý třetí díl Mission: Impossible (tedy něco ke 150 miliónům) z mého pohledu v tomto směru nijak výrazně neexceloval, ale ani jednou jsem neměl pocit, že by mě CGI nějak rušilo (ok, scéna se sestřelováním stíhačky je výjimka potvrzující pravidlo ;). X-Men 3 je na tom přesně opačně – triky bijí do očí a jsou jen lehce nadprůměrně, až vyloženě špatné. Přeskočím-li občasné zaškobrtnutí v řádění samotných mutantů, které je naprosto v mezích (Juggernaut vyprošťující se z betonu), Ratner má ve zvyku hyzdit triky zejména ve scénách, kdy si divák právě na triky dává enormní pozor. Dva příklady za všechny – Wolverine cvrnkající do poletujícího kamínku (který vypadá tááákhle digitálně a Wolverine navíc kouká jinam ;), což je mimochodem sekvence vyhlížející jako něco, co uteklo ze Spy Kids 3-D či „hravého“ IMAXového dokumentu. A dále pak Magnetovo zastavování a přemisťování aut v jedné z klíčových scén, které opravdu budí všechno, jen ne respekt. Na projekci se kino otřásalo v základech.

Když už jsme u přemisťování aut, nelze nevzpomenout na notoricky známou scénu z traileru, kde si to Magneto štráduje se svými svěřenci po mostě a vzhlíží vstříc temným zítřkům. Už tehdy mi připadalo, že se to s tím studiem lehce přehání a na velkém plátně je ten pocit bohužel ještě markantnější. Pár aut vpředu se zdá býti „plech a plast“, ale neřídnoucí řady za nimi, orámované obří konstrukcí mostu natolik zapáchají CGI, až na mě dýchla raná devadesátá léta. Možná to bude jen můj subjektivní pocit, tuhle stránku jsem s kolegy neprobíral, každopádně jsem se o něj chtěl podělit ;). Ohledně vizualizace mám ještě jednu malou výtku – občas se na plátně děje něco důležitého, ale není to vidět přesně tak, jak byste si přáli; Při jednom ze závěrečných soubojů starých rivalů je záběr z dálky na zamlžený komplex, někde u něj stojí dvě postavy a pod mlžným oparem tam něco provádějí. Ne, opravdu se teď nechci dívat z vrtulníku. Chci být od toho dva metry a napětím vysypat za krk velký popcorn divákovi přede mnou. Děkuji pěkně.

Ladně se přesuňme k akčním scénám, zásadnímu to koření comicsových filmů a X-Menů zvlášť. Vězte tedy, že pokud Ratner s něčím výrazné problémy nemá, jsou to právě tyto momenty. Závěrečná epická bitva mezi hodnými a zlými je až na pár početních záseků parádní (i když ne kulervoucí, jak by řekl Cival) včetně gradace a všech dohraných osobních soubojů. Jestliže Ratner víceméně kašle na psychologickou stránku svých svěřenců, jejich fyzických dispozic využívá měrou vrchovatou a snaží se ze vzájemné souhry mutantů vytěžit maximum. Navrch ještě dokáže potěšit starou oldschoolovou kličkou (finále s Magnetem), která velmi dobře ilustruje, na jaké filmy rád kouká a které ještě radši točí. Nebyl bych to však já, abych si nakonec aspoň trochu nerýpnul ;). Přestože z hlediska způsobu natočení a obecného pojetí akce v X3 mi přijde skoro všechno v pořádku, měl jsem jen jednou pocit, že je to opravdový nářez se vším všudy, u kterého mě mrazí v zádech a už můžu v klidu zemřít. Ve dvojce je takových scén přehršel, i v jedničce jich na mě pár vykouklo, tady se bohužel žádný festival nekoná. Kromě toho, Ratner až příliš zastydl někde v polovině devadesátých let, kde se točilo pěkně ručně postaru a zjevně z toho plyne jeho strach používat digitální efekty. Ty v potřebné fázi nahrazuje tím, že nechá diváka domýšlet – typickou ukázkou je Pyro, u nějž většinou vidíte jen prvotní půlvteřinový pohyb rukou a pak hned věc, která hoří. Ale i to může být mojí přílišnou zmlsaností moderními zpomalenými sekvencemi, kde je kontinuita řešena zkrátka tak, že se nic nestřihá a všechno proběhne v jednom záběru. Beze studu se k tomu přiznávám ;).

Co mi před vstupem do kina přišlo na nových X-Menech nejzajímavější a svůdně na mě už měsíce pokukuje z plakátů, jsou nové postavy. I zde však Ratner příliš nevyužívá potenciálu, který se mu nabízel a trestuhodně zabíjí šanci na vlastní unikátní profilování, v němž by ukázal, že nejen Singer, ale i on na to má. Bohužel se jen potvrzuje, o kolik příjemnější je mu kdejaká akční rutina (nic proti ní) než dumání nad myšlenkovými pochody jeho hrdinů. Postavy spolu koexistují prostě proto, že jsou mutanti a že jim kdosi v prvopočátcích nacpal do vínku, že budou hodní nebo zlí. Naštěstí už jejich samotná aura a praktická ukázka schopností teoreticky znemožňuje Ratnerovi zabít je svým odosobněným přístupem i kdyby se snažil sebevíc (což naštěstí nedělá ;). Přestaňme ho už ale aspoň na chvíli trápit a pojďme se na jednotlivé charaktery podívat trochu pod lupou – a začněme od těch lepších: Co se týče vzhledu, je bez debat nejvíc cool Angel. Ona dávno profláklá monumentální scéna s rozevřením křídel funguje do puntíku a bezpochyby patří k vrcholům filmu, přestože není předem nijak zvláštně vypíchnutá. Až na ten divně digitální průlet nad městem (po diskuzi s kolegy jsem však zjistil, že to byl jen můj problém) rozhodně největší tahoun z nováčků. Ladně se přesuňme ke Kitty Pryde, jejíž probíhání stěnami mi imponovalo o to víc, že se při něm tváří tak samozřejmě jako by si brala z lednice jogurt. To se bohužel nedá říci o Juggernautovi s polystyrénovou přilbou, jehož neherectví Vinnieho Jonese sesadilo do smutné škatulky pouhého britsky hláškujícího afektovaného ranaře, který občas něco rozbije. V plochosti charakteru však může směle zápasit s Colossem, který se sem přiběhl podívat jen tak do počtu, protože těch hodných by bylo proti zlým moc málo. Zvláštní kapitolou je pak modrák Beast, z nějž sice čiší charisma na sto honů, ale nemohl jsem se při koukání na něj zbavit jakéhosi hellboyovského komplexu – víte, že pod tou vrstvou gumy je člověk a tak vás neustále napadá, jak se mu asi dýchá a kolik ten kostým vlastně váží. Navíc při každém pohybu očekáváte takové to gumové zaskřípání, což je naprosto enormní v závěrečné akční řežbě, kde se Beast odváže naplno ;). Ohledně starých známých jsou na tom dobře prakticky všichni – opět, Ratner nemá během pouhých devadesáti minut šanci skolit třikrát tak dlouho budovaný Singerův monument, navíc Zak Penn si v pozici scenáristy určitě od minule leccos pamatoval.

Co říci závěrem… Před každou letní sezónou si tluču do hlavy, abych se vystříhal přílišné natěšenosti, ale pak vyjdou nové trailery a… znáte to, člověk je v tom zase až po uši ;). Trojce mutantí skvadry to asi v mých očích uškodilo o to víc, že předchozí dva díly považuji za vrchol comicsového řádění na stříbrném plátně a laťka zůstala po Singerovi příliš vysoko. Nicméně, pokud bych měl vynést slovní verdikt pro své přátele, kamarády, známé a kolegy, asi bych to zformuloval nějak takhle: „Běž na to, vole, je to letní pecka jako vyšitá.“

P. S. Doporučuji setrvat v přítmí kinosálu až do konce závěrečných titulků, čeká na vás malé překvapení ;).