Bezmála sto tisíc diváků ulovil tenhle film ve slovenských kinech za první víkend. A to je výsledek jak sviňa (hehe), protože to se v historii našich východních sousedů ještě nikomu nepovedlo! Myslíte proto, že Sviňa musí být přisprostlá, sexistická a nenápaditá romantická komedie? Omyl, takhle by to totiž vypadalo u nás; zase jednou tudíž musíme lehce nadsazenou řevnivost vůči našim federativním bratřím odsunout stranou, jelikož bychom z ní moc dobře nevyšli. Zatímco u nás trhají rekordy leda béčkové bizáry, nad nimiž se tu čas od času pohoršuji, na východ od Moravy se chodí na politické thrillery. Za to respekt, ovšem jinak budu na pochvaly skoupější.

Za výsledkem stojí dvojice Mariana Čengel Solčanská a Rudolf Biermann. Oba jsou podepsaní pod scénářem, režií i produkcí, ovšem, jak sami přiznali, jsou to jen tituly za odměnu – o režii a scénář se postarala první jmenovaná, produkci sám zajistil Biermann. Solčanská doposud nejvíc zaujala politickým thrillerem Únos, v němž svérázně uchopila nechvalně známý případ únos Michala Kováče mladšího, syna slovenského prezidenta v polovině 90. let. V příběhu podle skutečné události se raději zaklela změnou jmen a zdánlivou distancí od reality – a přesně tutéž strategii využívá i v novince, která sleduje především okolnosti vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové před dvěma lety.

Zato Rudolf Biermann je známý jako úspěšný producent komerčních československých trháků – od Románu pro ženy a Účastníků zájezdu se přes spolupráce s Janem Hřebejkem (Kawasakiho růže, Nevinnost) dostal až k mezinárodně výrazným projektům typu Masaryk či Skleněný pokoj. A právě jako o projektu musíme uvažovat i o jeho „režijním debutu“, který zjevně vznikl především jako reakce na poptávku po díle, jež by reflektovala soudobou situaci na Slovensku. Jako základ posloužil bestseller Arpáda Soltézse a během několika málo měsíců byl celý produkt hotov. Čistá práce, můžeme počítat peníze.

Samotný film raději hned na začátku oznamuje, že jakákoli podobnost se skutečností je čistě náhodná, což však pochopitelně znamená přesný opak. Ocitáme se ve světě vysoké slovenské politiky, kde jsou čelní volení zástupci ovládáni hulvátskými mafiány a se zaujetím sledujeme, kam až tenata organizovaného zločinu sahají. Necelá první polovina snímku ukazuje různá prostředí, do nichž chobotnice z podsvětí zasahuje, a zdánlivě téměř nepochopitelně související koláž nevěstinců, výchovných ústavů, katolického kléru i nejvyšší politiky se postupně vykresluje. Ve druhé části se zaměřujeme na investigativního novináře, který dává skládačku dohromady a spěje vstříc nevyhnutelnému osudu.

Těžko říct, nakolik se jedná o fantazii tvůrců a co vychází ze skutečně prokazatelných faktů. Alespoň minimální znalost slovenské politické kultury je žádoucí a dokážu si představit, že zahraniční publikum si z tohoto počinu asi mnoho neodnese. A možná budou mít problém i někteří Češi – film u nás bude v kinech ve slovenštině a bez titulků, na čemž nic špatného nevidím, ale je lepší na to být připraven.

Přestože jsem filmu nevěřil, že by vznikl s jinými než čistě zištnými účely, rozhodně by jednostranný odsudek nebyl na místě. Má totiž řemeslné kvality, které jasně převyšují televizní produkci a koneckonců i většinu ostatních děl, jež se objevují v našich kinech. Obsazení vévodí herci, kteří jsou známí především na Slovensku, takže poznáte nejspíše hlavně Gabrielu Marcinkovou (z Janákova Důvěrného nepřítele) či mladičkou Danu Droppovou (z hlavní ženské role v loňském Hodinářově učni). Většina ženských postav se navíc odprezentuje i v odhalených scénách, v čemž je sice možné chápat zdůraznění pudové podstaty mnohých společenských rituálů, spíše se však jedná o další potvrzení komerčních ambicí.

Tematicky se tedy blížíme loňskému dramatu Budiž světlo, které rozhodně nezapadlo v karlovarské soutěži, zpracování má však mnohem blíže třeba k tuzemskému Kajínkovi – přiměřeným způsobem zpracovává atraktivní téma, o něž je ve společnosti zájem. Obecně vzato to není problém, osobně však mám s takovýmito produkty problém. Každopádně nám však Slováci dobře nastavují zrcadlo, neboť zatímco u nich bodují angažované snímky jako Špína, Amnestie či aktuální Sviňa, tuzemští diváci dávají přednost mnohem nenáročnější zábavě.