Bezmála pět let uplynulo od chvíle, kdy Chloé Zhao přebírala Oscar za Zemi nomádů. Podle mnohých šlo o jednoho z nejslabších oscarových vítězů za dlouhé roky, jež však zároveň svým poselstvím i zpracováním notně souzněl s trudnými specifiky covidové doby. Mnohem větší nevoli musela Zhao čelit o půl roku později, když uváděla ambiciózní, v řadě ohledů ojedinělou komiksovku Eternals, která se však stala jedním z prvních marvelovských přešlapů. Nyní však původem čínská filmařka opět míří k metám nejvyšším, jelikož její novinka uzmula dva Zlaté glóby i na Oscarech bude patřit k favoritům. Ani tentokrát to však není zcela bez problémů.

Osobně jsem na projekci Hamneta šel bez jakýchkoli informací, v čem přesně má tahle shakespearovská aktualizace spočívat. Díky této optice je více než polovina filmu skutečně zajímavá a podnětná, jelikož z vyprávění není zřejmé, kudy se budou cesty protagonistů ubírat. Scénář, který Zhao napsala společně s autorkou knižní předlohy Maggie O'Farrell, sleduje divoženku Agnes a její rozvíjející se vztah s bouřlivákem Willem. Zatímco on se protlouká coby domácí učitel a sžírají ho nenaplněné umělecké ambice, ona navzdory odsudku maloměšťáků zůstává věrná myšlenkám své matky, údajné lesní čarodějnice, a většinu času tráví obklopena zvířaty a přírodou.

Hamnet: FOTOGALERIE

Jejich postupně vznikající romantický vztah se odehrává v kulisách anglického venkova konce 16. století, zahrnuje však moderně smýšlející a chovající se postavy s nebanálním vnitřním životem. Dokáže si hrdá, tvrdohlavá mystička a kořenářka najít zalíbení v rodinném životě? A je něco takového vůbec v jejím zájmu, nebo se prostě musí podřídit společenským tlakům? A kam dovede vnitřní pnutí rozervaného umělce, pro něhož je maloměstský klid otupující? Má právo v nepravidelných intervalech opouštět rodinu v zájmu hledání svého místa na slunci?

Zhao s O'Farrell načrtrávají množství témat, jež nezapřou melodramatickou povahu námětu (tedy stejnojmenného, historicky fikčního románu z roku 2020, s nímž O'Farrell posbírala řadu ocenění). Na tom by nebylo nic špatného, koneckonců kombinace částečně potvrzených dějinných událostí a nadčasových vztahových otázek i obav působí bezesporu atraktivně – stejně jako osvětlení pozadí vzniku Hamleta, tedy jednoho z nejzásadnějších dramat divadelní historie. Ve druhé polovině se však rozkošatělé vyprávění stočí pouze k jednomu z možných směrů, který je po přečtení anotace či zhlédnutí traileru až příliš zjevný – a tudíž přehnaně dobře informovaný divák bude značnou část stopáže „jen“ zaujatě čekat, než se stane to, co se musí stát. Což je trochu škoda.

Na druhou stranu je toto čekání bezesporu vtahující. Kameraman Łukasz Żal, který má na svědomí třeba Studenou válku či Zónu zájmu, střídá symetricky a přehledně nasnímané interiéry s volnějšími, přesto však kompozičně neodolatelnými záběry z lesa; navíc dokáže využít největší přednosti snímku, totiž silné herecké výkony Paula Mescala a především jako vždy uhrančivé Jessie Buckley, na jejichž tvářích ve chvílích emočního vypětí kamera dokáže setrvat působivě dlouho.

Přehrajte si trailer Pestré a sympaticky plynoucí vyprávění pak v poslední třetině notně zpomalí, naladí se na aktuální prožívání postav a nabídne i několik poetických snových momentů. Snadno se však vkrádá dojem, že vše je vycizelované snad až příliš a že Zhao subtilnosti opravdu neholduje. Příběh poukazuje na očistnou sílu umění a vyloženě zmiňuje možnost dostat ze sebe potlačované či těžko uchopitelné emoce prostřednictvím procesu umělecké tvorby či aspoň divácké účasti na díle, zároveň však nehodlá nechat nic na samotném publiku a kýžené emoce předkládá do posledního detailu naservírované. V Zemi nomádů k zasněným pohledům do dáli tklivě preludoval Ludovico Einaudi, zde je obdobně prvoplánově tlačen do uší Max Richter. I ze samotného závěru čiší doslovnost a na mě už toho audiovizuálního patosu bylo přece jen trochu moc – ale rozhodně nelze vyloučit, že leckoho jiného toto pojetí zcela pohltí.