Nebudu dlouze chodit kolem horké kaše. Z těch tří lidí v rámci redakce, kteří film už viděli, jsem jednoznačně nejspokojenější, a proto vykopáváme mojí recenzí. Vůbec by mě však nepřekvapilo, a vlastně bych to i uvítal, kdyby později někdo napsal i protirecenzi, protože ten snímek není tak divácký, podle prvních ohlasů budu s mým názorem spíš v menšině, a lidé na opačné straně si taky zaslouží dostat prostor. Čímž vytvářím tak trochu meta úvod, protože protichůdné názory, vnitřní konflikty a jakási rozpolcenost jsou stěžejními motivy i samotného filmu, kde Zhao rovněž každé straně dopřeje místo na to, aby ten svůj pohled nějakým způsobem obhájila. Nicméně začneme asi od začátku.

Eternals jsou novým filmem od studia Marvel a vypráví příběh kosmických entit jménem Eternals, které byly stvořeny rasou zvanou Celestials, aby chránily různé planety před agresivní formou života známou jako Deviants. Snímek se pak točí o vcelku různorodé desítce Eternals – Ikaros, Sersi, Druig, Gilgameš, Kingo, Thena, Ajak, Phastos, Sprite a Makkari – již byli vysláni jistým Arishemem na Zemi, aby chránili lidstvo před útoky Deviantů počínaje rokem 5000 před Kristem. V první části tak sledujeme probuzení hlavních postav, přílet na Zemi, pár akčních střípků, a pak se rázem přesouváme do současného Londýna, kde Sersi (Gemma Chan) pracuje jako učitelka a randí s jistým profesorem Danem Whitmanem (Kit Harrington). Než se ale vůbec diváci s těmi dvěma stihnou pořádně seznámit, jsou napadeni jedním z Deviantů. Ti, jak se ukazuje, nejsou tak úplně mrtví, jak si zbytek týmu pár stovek let nazpátek myslel, čímž se rozjede zdánlivě hlavní zápletka o tom, jak se stará banda musí dát opět dohromady.

Ve skutečnosti tomu tak úplně není. Mezitím, co se postupně tým dává zpátky dohromady a diváci za jednotlivými Eternals cestují po celém světě, totiž režisérka odhaluje pomocí flashbacků i to, jakým způsobem vlastně hrdinové po čas lidské historie působili ve světě, co směli dělat, co nesměli dělat, jaký to na ně mělo vliv, a nakonec, proč se vlastně rozpustili. To s sebou pak přináší řadu různých témat, od náboženství, smyslu života (lidí i Eternals samotných), svobodné vůle až vlastně po lásku, která zde má mnoho podob. Chloé Zhao často avizovala, že ústřední roli v jejím filmu bude hrát milostný trojúhelník mezi Sersi, Ikarem (Richard Madden) a Whitmanem. Jak jsem ale naznačil výše, ten poslední zmíněný je ve filmu tak málo, že jde spíš o pouto mezi prvními dvěma. Důvod, proč se rozešli, a co k sobě cítí, ostatně zásadně ovlivňuje zbylé dění filmu.

Sersi a Ikaros nicméně nejsou sami, kdo si řeší vlastní konflikty. V podstatě se dá říct, že každá z postav má nějaký svůj vlastní dějový oblouk, ať už velký, nebo malý, který je na konci smysluplně uzavřen. Za zmínku stojí například Thena (Angelina Jolie), která po čas filmu začne ztrácet kontrolu nad vlastními vzpomínkami (tady se hodně odkazuje na komiksy), což ji činí nesmírně nebezpečnou pro její okolí. Jolie tahle nevypočitatelná role sedla výborně. S novým typem role se ale hezky poprala i Salma Hayek coby vůdkyně skupiny Ajak, která začne pochybovat o skutečném cíli její mise, a například výlet do Hirošimy a vysvětlení, proč vynálezce Phastos (Brian Tyree Henry) zlomil hůl nad lidstvem, je taky celkem emotivní moment. Pointou je, že Zhao tyhle věci do filmu zakomponovala s citem a naprosto přirozeně, a byť by se mohlo zdát, že je nemožné za dvě a půl hodiny uspokojivě seznámit diváka s tolika postavami, dopřát jim nějaký vývoj, a ještě při tom odvyprávět děj kolem konce světa lehce odkazující na klimatickou krizi, scénář to i přes pár krkolomných chvilek kupodivu zvládá.

Každopádně tohle všechno má svůj důvod, a to fakt, že ve filmu v zásadě nefiguruje žádný hlavní záporák. Dokonce i ti monstrózní Devianti si později projdou svojí vlastní evolucí a s jejich motivy se dá do nějaké míry soucítit. Vyústěním je tak nečekaně, avšak organicky vyvolaný konflikt mezi Eternals samotnými, a to poté, co se dozví pravý důvod své existence na Zemi. Rázem se tak z filmu stává stará dobrá řecká tragédie, a podobně jako v Batman vs. Superman nebo Kapitán Amerika: Občanská válka nemá divák úplně lehké rozhodování, na čí názorovou stranu se vlastně přiklonit. Řešení tohoto problému představovalo nejlepší pasáže filmu a důvod, proč jsem koneckonců odcházel tak nadšený. Jestli byl tohle ten nejlepší způsob, jak Eternals na úvod prodat, ale nejspíš zůstane ještě nějakou dobu středobodem většiny diskusí.

Pro někoho možná přemrštěné ambice ale nejsou to jediné, co bude diváky zjevně rozdělovat. U filmů tohoto studia se dlouho volalo po tom, aby přišly s něčím novým. A skutečně, tón, v jakém jsou Eternals vyprávěni, nepřipomíná nic, co doposud Marvel předvedl. Zůstal snad jen typický humor, který z filmu dělá přece jen povědomou záležitost. I tady ale našla Zhao klíč k tomu, jak to podat tak, aby to bylo přirozené, a příliš se to nemlátilo s těmi zbylými aspekty. Navíc to postavy do velké míry polidšťuje, což je ve snímku o kosmických bytostech docela důležité.

Primárně je ale znát, že jde režisérka nejen po postavách, ale i po momentech. Sem tam tak scénu protáhne, jinde se zdrží u hezkého záběru, aby nechala vyznít předchozí událost či dialog. Vynikající herecké výkony většiny obsazení to pak jen doplňují. Je to jednoznačně nejautorštější film, jaký jsme doposud z téhle série viděli. Nicméně znáte to, lidé si přejí změnu, až dokud nedostanou změnu. Pro někoho pak tento pomalejší podnětnější film bude v porovnání s například takovými Thory či Strážci Galaxie těžko stravitelné sousto. A já vám to jen stěží můžu mít za zlé.

Z hlediska akce je to však marvelovka každým coulem. Vše je krásně přehledné, Marvel de facto jedním filmem DC ukázal, jak mají vypadat akční scény s hrdinou, co umí rychle běhat, nebo hrdinou, který umí létat a střílet lasery z očí. Je to plynulé, má to švih i ráz, a fakt se na to dobře dívá. Samozřejmě výtky směrem k tomu, že postavy a jejich schopnosti nejsou příliš definované, protože to místy vypadá, že si mohou dělat, co chtějí, chápu. V tomhle ohledu je to něco jako Green Lantern a jeho kouzelný prsten.

Potěšila mě hudební stránka, Ramin Djawadi složil za mě příjemný poslechový soundtrack, který ve filmu spíš podtrhuje různé sekvence a doplňuje je, než aby je úplně zastiňoval nějakými výraznějšími melodiemi či burácejícími tóny jako v Duně. Stopáž pak dává vzhledem k míře děje smysl, byť jsem toho názoru, že se dalo na pár místech krátit. Některé věci tam jsou v zásadě jen proto, aby nějakým způsobem dále rozvedly již existující MCU, viz třeba právě postava Harringtona nebo posledních deset minut, které v podstatě ukazují, kam dál by se mohl případný sequel nebo spin-off vydat – klidně bych se bez toho ale obešel. Snímek jako takový totiž může klidně stát zcela bokem zbytku marvelovek a lze si ho užít jako samostatnou kapitolu, která nemusí mít nutně pokračování.

Přehrajte si trailer Abych to shrnul, jsem za ten film rád. Že to bude jiné, bylo poznat už z trailerů, sám jsem nepočítal s tím, jak moc jiný film vlastně Chloé Zhao natočí, o to víc jsem si to ale následně užil. Mám pocit, že podobně jako si před pár měsíci James Gunn natočil ulítlou bizarní a krvavou superhrdinskou komedii, a lidi na to moc neslyšeli, tak to samé akorát z jiného konce udělala nyní režisérka Země nomádů. Své fandy si to najde – jak vidíte, mně třeba sedly oba přístupy – jen jich asi nebude mnoho. Nicméně jsem přesvědčený o tom, že to za ten pokus stálo. A byl bych nerad, kdyby případný neúspěch odradil studio od toho, aby podobně experimentovalo častěji.