Po útoku na New Yorku už nikdy nic nebude stejné. Aby nám Marvel tuhle trailerovou mantru Tonyho Starka připomněl, startuje druhou fázi flashbackem do roku 1999 - idylické doby, kdy neexistovali superhrdinové a pro Tonyho Starka byl svět jeden velký večírek plný sexuchtivých holek, usmrkaných fanoušků, kteří žádají o podpis, vizitku nebo zkušené oko miliardáře a filantropa. Právě tady jsem si vyrobil svoje první démony, pronese vážným hlasem Tony, a železňákův svět začne rázem dostávat nolanovské odstíny. Star Trek není jediným sequelem, který letos míří do temnoty. Tonyho život se smrsknul na úzkostlivé budování vlastní armády. Desítky obleků, pokročilé funkce umožňující je přivolat v jakékoliv situaci, strach o svoje bližní a s ním spojené odcizení právě od těch, kteří jsou mu nejblíž, ale nevidí do jeho hlavy zmítané úzkostí. Oblek je pro Tonyho jediným útočištěm, kdykoliv se někdo jen zmíní o New Yorku. Ironmanovská technologie nikdy nebyla pokročilejší, ale člověk v jejím jádru je zralý na to, aby se rozletěl na tisíc kousků. Zcela podle Murphyho zákonů je právě v takovém okamžiku velký průšvih doslova na spadnutí.

Iron Man 3: FOTOGALERIE

Z předchozího odstavce by se vážně mohlo zdát, že nás čeká superhrdinský thriller, ze kterého někdo vysál veškerý humor. Tony Stark má ostatně konkurenci v železe (přebrandovaný War Machine je miláčkem Ameriky a prezidentovým bodyguardem, dokonce má i zaměnitelné jméno - Iron Patriot), která je přímou reakcí na akce usámovského Mandarina, ale i protivníka z masa a kostí. Aldrich Killian, vlasatý nerd z jeho minulosti, kterého zjevně urazil, když si s ním nedal rande na střeše, se během dvou dekád proměnil v neúprosného byznysmena, kterého zhrzelost dohnala k výsledkům, které by mohly z Tonyho vozového parku udělat kůlničku na dříví. Iron Man 3 i přes všechny tyhle hrozby nepostrádá humor, jen už to není uvolněný playboyovský styl prvního dílu nebo jen povrchně zahloubaný cynismus dvojky. Ve trojce Tony pochopí, že za jeho úspěchem a významem ve světě přeposilovaných tajtrlíků stojí jen a jen technologie. A tak na ní přehnaně lpí. Jeho výmluvnost tentokrát ustupuje jeho soustředění. Vzpomínáte na Starka z jeskyně, jak buší kladivem do železa a staví první obloukový reaktor? Toho soustředěného výrazu, za kterým to šrotuje na plné obrátky, se dočkáte vrchovatě. Shane Black totiž Starkovi na podstatnou část stopáže vezme všechny jeho hračky a donutí ho začínat od nuly. Jeho protivníci totiž nemají lepší zbraně, prostě a jednoduše jsou to svině a jejich absence morálních zábran umožňuje rozdávat podpásovky, na které Stark není připravený.

Vzpomínáte na Starka z jeskyně, který má daleko do playboye? Toho si tu užijete vrchovatě.Iron Man 3 je hodně ambiciózní. Tohle slovo bych rád použil v obou polarizacích. Black si ukousnul velký kus koláče, ale pustil se do něj s velkou chutí. Jako na běžícím pásu vyrábí zajímavé postavy (Killian, Mandarín, Maya, Savin) a snaží se žánrově rozkročit mnohem víc, než kdokoliv před ním. Stark si užije thrillerovou nálož, kus buddy-movie, čistokrevné akční finále, ale třeba i spielbergovskou vložku s malým klukem z venkova, který má víc rozumu než vystresovaný miliardář a podobá se mu nejen zálibou ve vrtání se v čemkoliv. Problém je v tom, že řada charakterů není dotažena do uspokojivého konce. Některé ztratí dech po prvním představení (Maya), jiné začnou nudit (Killian), další se naopak překvapivě zlomí (Mandarín) nebo si na ně Black vzpomene z povinnosti před závěrečnými titulky (Harley, Happy). Tahle scenáristická nálož, podle mého notně způsobená snahou Marvelu mít ve filmu všechno a ještě něco navíc, ovšem nepříjemně cvičí s tempem.

Dobrých 45 minut trvá, než se pohneme od přetažené expozice, vrcholící destrukcí Starkovy vily. V téhle části je hrozně vidět snaha natahovat děj odbočkami. Přímo se vám chce křičet na postavy, ať si dají něčí jméno do Googlu nebo si zapnou televizi. Většina Tonyho rozčarování by šla vyřešit mnohem rychleji, stačil by jeden, dva telefonáty. Kdykoliv nějaká postava něco zásadního zjistí, je následně přizabita, aby nemohla promluvit. Vlastně je celkem úlevné, když si Tony odskočí za malým chlapcem z venkova, který mu pomůže překonat psychický blok a vlastně má v jednu chvíli víc rozumu než všichni okolo, když zoufalému Starkovi poradí: Tak si postavte nějakou kulervoucí zbraň, ne? Jako by se v tu chvíli Starkovi u hlavy rozsvítila žárovka a děj se konečně začne rozbíhat správným směrem. Při pohledu na stopáž se ale chce brečet nebo stříhat. 130 minut je moc, tím spíš, že jedné ze zásadních zápletek - totiž viru Extremis - se sice věnuje dost prostoru (scéna na nádraží je snímek po snímku převzata z komiksu), ale jen minimum vysvětlování.


Přehrajte si trailer Oproti prvním dvěma dílům tady zkrátka cítíte zahlcení dějem, který ale chvílemi sám neví, co dřív. Jednička měla výhodu chronologického a přehledného originu, dvojka sice dost recyklovala, ale bylo v ní Tonyho ohlížení se do minulosti, poháněné kombinací nového a starého nepřítele. Trojka se snaží komentovat svět kolem nás i svět kolem Tonyho na tolika frontách, že vám půjde hlava kolem, zvlášť když Black hbitě skáče mezi infantilním humorem a vážně míněnými scénami, ve kterých Tony v podstatě neustále dostává nakládačku. Pořád doufáte, že se to změní, ale dokonce ani triumfální nástup armády obleků na scénu nebo adrenalinová záchrana osazenstva Air Force One, roztroušeného po obloze, ve vás nevyvolá ten správný dojem, že se železný Rocky konečně zvedá ze země a jde všem rozbít hubu. Tenhle obrat zkrátka nedokáže Black prodat, možná i proto, že akční scény nikdy nemají patřičný důraz. Protivníci, kteří z Extremis získali schopnost rozpálit se doběla a regenerovat se po každém zásahu, nejsou sami o sobě příliš zajímaví (a James Badge Dale si přitom svého superposkoka tak hezky užívá) a při jejich fatalitách Black znovu a znovu dokazuje, že je mu mnohem líp u dialogů než u třeskuté akce. Na moneyshoty a památné okamžiky tedy zapomeňte, alespoň na ty, které útočí vizuálem namísto slov. Chvílemi to spíš vypadá jako by se nás Black snažil dokolečka ukecávat, abychom náhodou nezačali řešit, proč celý tenhle svinčík nepomohl Tonymu uklidit někdo ze Shieldu.

Shane Black tedy selhává v akci a občas zapomene, kterým směrem se běží na bránu, ale rozhodně ho můžeme pochválit za rozehrávku a přípravu potenciálních gólových situací. Jednotlivostí, které si z Iron Mana odnesete, je totiž opravdu hodně. Postava Pepper je posunutá o pořádný kus dál, celá ožehavá situace s uvedením Mandarína do filmového světa je vyřešena velmi, velmi šalamounsky a Ben Kingsley z ní vydoloval maximum, a konec, jakkoliv slátaný na koleně (jedna z nejzásadnějších změn v Tonyho životě a konečné vyřešení jeho vadnoucího zdravotního stavu je odbyto jedním desetivteřinovým záběrem!), nám představuje nového, silnějšího Tonyho Starka, který si poradí s čímkoliv, co ho v druhých Avengers čeká. Už nebude jen chlápkem v obleku, co je superhrdinou jen ve chvíli, kdy se mu to zrovna hodí. Fyzickým jizvám je konec, teď už zůstavají jen ty duševní, ovšem v duchu hesla "Co tě nezabije, to tě posílí".

Downey si poctivě odmaká všechny herecké polohy. Scénář mu ale střídavě hází perly a klacky pod nohy.Pro Roberta Downeyho Jr. je třetí Iron Man poslední nasmlouvanou rolí v rámci původní smlouvy. Uvidíme napříště v obleku někoho jiného, nebo se Downey upíše na dalších pár let roli, která je v podstatě jeho veřejnou image? Ať to dopadne jakkoliv, třetí Iron Man je i přes všechny výtky, plně v jeho režii. Větší měřítko a trnitá pouť hrdiny sraženého na kolena sice do značné míry mění Tonyho výrazový rejstřík a občas nechává diváky tápat, ale Downey odmaká všechny herecké polohy, a kdykoliv by se vám snad zdálo, že jede na volnoběh, je to spíš komunikační problém mezi scénářem a divákem - v závěru opravdu čekáte, minimálně od návratu Tonyho do civilizace, že bude váš oblíbený superhrdina surfovat na vlně nepřemožitelnosti, kterou se snaží suplovat alespoň Tylerův soundtrack neustálým omíláním nového majestátného motivu. Black ale Tonyho nenechává vydechnout. Je to škoda, protože čitelnější dramatický oblouk by téhle koncovce slušel mnohem víc a vy byste si mohli naplno vychutnat i variaci na Smrtonosnou zbraň - se Starkem jako Riggsem a Cheadlem jako Murtaughem (i když co se týče charakterových rysů, jsou přesně obrácené).

Mírně promarněný potenciál, to je pocit, který se schoval za opatrným úsměvem při závěrečných titulcích. Mimochodem začátek titulků je složený z koláže a laškovně zremixovaného hlavního motivu. Trochu mi připomněl hravost Kiss Kiss Bang Bang a mám tak nějak pocit, že právě tahle sekvence byla jediná, při které měl Black volnou ruku. Zbytku filmu prostě chybí těch pár yardů k oné pověstné jiskře. Je to marveláckou kontrolou kvality, kvůli které se navzájem Iron Mani neodvratně podobají, i když jsou pokaždé o něčem jiném a od někoho jiného? V minulosti jsme to viděli už u Potterů (Stmívání jako příklad nepoužiji, protože to už bychom se pohybovali v jiné lize). Celé trilogii je společná schopnost uvést na scénu zajímavé postavy, ale také těžkopádnost při jejich profilování. Oba režiséři, přicházející řekněme ze skromnějších poměrů, nemají průpravu v akčních scénách. Finále třetího Iron Mana vypadá epicky jen na papíře, ve výsledku je to nepřehledná rubanice, které to snadno natře cokoliv z Avengers (a tím myslím třeba i lesní nedorozumění mezi Iron Manem, Kapitánem a Thorem). Možná by měl Marvel po vzoru hongkongských filmů nechat veškeré akční sekvence čistě na choreografech, a režiséry k tomu pustit jen ve chvíli, kdy jsou hlavně, kladiva a štíty v klidu. Je to samozřejmě jen bláhová prosba, ale Whedon se s tímhle uměl poprat i proto, že měl za sebou dlouholeté seriálové zkušenosti. Stačí se podívat na akční scény v Serenity, a víte odkud vítr vane.

Přes drobné zklamání lze ale konstatovat, že Marvel rozkopnul dveře do svého světa ještě razantněji a třetí Iron Man téhle štafetě určitě ostudu nedělá. Je na něm cítit pokrok a rostoucí sebevědomí komiksového giganta. Já na sobě zas cítím vyšší nároky a očekávání. A ochotu setrvat v tomhle světě ještě pěkných pár let. Tahle bublina ještě pěkných pár let nesplaskne a pokud ji Marvel bude nafukovat alespoň podobně zručně jako tady, nebudu mít důvod mu nefandit. Ta sedmička je nakonec přesně uprostřed. Nejde ani shora, ani zdola. Nepočítám, že by s ní zítřejší půlnoční projekce něco udělala, ale vlastně se na to druhé rande se staronovým Tonym docela těším.