Šestileté čekání je u konce. Jan Prušinovský uvádí svůj čtvrtý celovečerní film a očekávání jsou na maximu. Předchozí Kobry a užovky i Poslední zápas Pepika Hnátka patří mezi nejlepší české filmy poslední dekády, akurátně spojující mainstreamově přístupnou zábavu se sociálně uvědomělými tématy. To ostatně platí i pro MOST!, dosud poslední režisérův projekt. Byla by ale chyba přistupovat k jeho filmové novince jako k dalšímu zásadnímu dílu, na které jen tak nezapomenete. A téhle chyby jsem se bohužel dopustil.

Předně je třeba říct, že Chyby působí značně komorně – a dalo by se říct, že až příliš. Pokud by se jednalo o celovečerní debut čerstvého absolventa, nejspíš bychom skákali nadšením a prorokovali mu velkou budoucnost; jako třeba před pár lety v případě Rodinného filmu Olma Omerzua. Jenže my máme před sebou filmaře na pomyslném vrcholu kariéry, který si vybral námět původně zamýšlený jako hodinová inscenace pro televizi. I proto se snadno nacházejí podobnosti třeba s Nonstop lahůdkami od Tomáše Pavlíčka a Jana Hřebejka – vypointovaná jednohubka, která vědomě rezignuje na vyšší ambice. Právě tak působí i Chyby.

Prušinovský zpracoval scénář Romana Vojkůvky, který má na svědomí snímky Total Detox či Někdo tam dole mě má rád, jež se do distribuce pořádně ani nedostaly. Žánrově se tentokrát jedná o romanci, pole pro Prušinovského vcelku neznámé. Jak sám potvrdil, nejedná se o standardně odlehčený romantický film, nýbrž sledování vývoje jednoho vztahu, a to s jeho vrcholy i pády – a nebyl by to Prušinovský, kdyby se hrdinové nenacházeli mimo privilegované vrstvy.

Mlčenlivý pokrývač Tomáš žije sám a má rád sukulenty, protože nic nepotřebují. O pár let mladší a výrazně živelnější Ema pracuje jako prodavačka a je vůči světu naopak otevřená; možná až moc. Jak ukáže nečekaně explicitní (a přitom tak akorát vulgární) prolog, před lety natáčela porno, což se s ní táhne dodnes. Ustojí rodící se vztah toto zjištění, anebo převáží předsudky a zničí rozvíjející se lásku?

Námět je to zajímavý, ale s jeho zpracováním mám podobný problém jako třeba s loňským Chlastem. Zhruba dvě třetiny stopáže se totiž vše odehrává právě tak, jak byste po přečtení premisy očekávali – a vy jen můžete být zvědaví, zdali se ho tvůrci rozhodli zakončit pozitivně, či nikoli. Nepotřeboval bych šokující zvraty, ale k utahování šroubů, tak potřebnému pro vytvoření strhujícího dramatu, dochází pohříchu málo a když už, tak předvídatelně.

Je otázkou (na kterou popravdě nemám odpověď), jestli v současné společnosti skutečně rezonuje porno až takovým způsobem, jak je vykreslen v tomto filmu. Online pornografie zde představuje jako jakýsi děsivý paralelní vesmír, v němž se navzdory jeho tabuizaci všichni nevědomky setkáváme. Volba tématu opodstatňuje i nestřídmé zobrazení nahoty a erotických scén, jejichž živelnost a zároveň obyčejnost jsou ve vydařeném kontrastu s hranou umělostí porno produkce. Kinařům navrhuji double feature se Smolným pichem pro záruku poctivě pikantního večera.

Bouřlivý, a přitom neokázalý vztah sledujeme na ploše tří ročních období, takže se nejedná o žádné krátkodobé vzplanutí. Je vidět, že Prušinovský s Vojkůvkou nechtějí vše doslovně vysvětlovat, ve vyprávění i motivacích postav je spousta výpustek, podporujících paradoxně jak tajemnost, tak i všednost předkládaného příběhu. Prušinovský se nikdy příliš nezabýval ženskými postavami, a i nyní jsou (kromě ústřední Emy) pouze scenáristickými nástroji. Budiž, hlavní lince to příliš neškodí. Jenže dojem, že hlavní postavy prostě nejsou vykreslené dostatečně na to, aby se k nim divák mohl skutečně vztáhnout, však přetrvává až do konce.

Pavla Gajdošíková a Jan Jankovský, dosud především divadelní a seriáloví herci, však své ústřední role zvládají bravurně a neokoukanost jejich tváří výrazně napomáhá civilnímu pojetí celého snímku. Ten se nesnaží exhibovat ani formálně: Kamera (už tradičního Prušinovského spolupracovníka) Petra Koblovského se místy uchyluje k dokumentární přímočarosti, ale občas lze zaslechnout temné hudební podkresy od Ondřeje Anděry z WWW. Prušinovského tým občas dokáže navodit nepříjemně temnou a paranoidní atmosféru, korespondující s tématem předsudků. Na slavném tvrzení, že peklo jsou ti druzí, se nic nezměnilo.