Dlouhé roky jsme si stýskali, že český film není v kdovíjaké kondici. Mnohokrát jsme dohmátli na pomyslné dno, přesto jako by se situace neustále zhoršovala, protože... loni už nás domácí kinematografie vlastně úplně přestala zajímat a dobrý film, jenž by nás lákal k vidění, jsme tam jaksi nenašli. Ale možná jsme jen nebyli cílovka, víš jak.

Technická stránka je perfektní, filmová řeč vyspělá a osobitá.Podle rozhovorů a vyjádření Jana Prušinovského bych předpokládal, že fanboyovská doupata z ranku MovieZone.cz příliš v lásce nemá. Minimálně naše fanboyovské doupě ale jeho tvorbu žere, a to z celkem prvoplánových důvodů: technická a řemeslná stránka jeho filmů i seriálů je perfektní, z postsynchronů nebolí uši, občas se zjeví vtahující kamerová jízda, která oddělí audiovizuálně poutavé zrno od chudých televizních plev. Navíc jsou jeho projekty herecky silné, opravdu vtipné, na scenáristickou pointu nemusíte čekat až k závěrečným titulkům, ale dostanete je v každém druhém dialogu.

Tohle všechno platí i tentokrát a samo o sobě to stačí k vědomí, že na vás v kině nečeká vyložená blátotlačka. Kobry a užovky jsou ale odklonem od úsměvných látek k sociálnímu dramatu, jež je pojato poměrně specificky. Tenhle žánr předpokládá jistou vyhrocenost, ať už směrem k dryákům Kena Loache, dardennovskému realismu nebo třeba k poetizaci chudoby ve stylu Bohdana Slámy. Prušinovský se ale těmhle trasám vyhýbá a v uvěřitelných kulisách českého maloměsta vypráví příběh dvou bratrů.

Přehrajte si trailer Kryštof a Matěj Hádkové tu nereprezentují ani tak odlišné životní principy - na jejich postavách se spíš tematizují nástrahy bratrského vztahu a hlavně otázka, do jaké míry je nutné nést břímě pokrevního pouta a jestli je jeho rozetnutí legitimní (a jak je na tom v podobném duchu přátelství, manželství...). Film přitom nežene dopředu scenáristická zvůle, mocnou dramatickou klenbu nebo přísné utahování šroubů á la „katastrofa je nevyhnutelná“ nečekejte, protože filmem hýbou spíš plastické charaktery a jejich leckdy překvapivé činy.

Samozřejmě by bylo v jistém směru divácky vděčnější vidět vyhrocené drámo, které bychom mohli srovnávat s dánskými nebo britskými petardami, ale... proč vlastně? Kobry a užovky jsou dle mého cenné v tom, že se za každou cenu netlačí za sugestivními a intenzivními scénami, a přesto jsou poutavé, působivé a i ve své uvěřitelnosti a střídmosti napínavé.

Zároveň je to jeden z mála snímků, kde můžete zachytit život v různých, převážně nevlídných barvách - ne jen v černé a bílé, ale v minimálně padesáti odstínech kralupské šedi.

Dialogy jsou tu svižné a pokaždé padnou hercům do huby. Technická stránka perfektní a filmová řeč tak vyspělá a osobitá, že se trefuje každou (leckdy nečekaně zařazenou) kamerovou jízdou, delší hereckou akcí i každou diskotékovou srajdou na soundtracku. A celkové vyznění je stimulující a vlastně celkem nepříjemně nepoddajné. Víc nepotřebuju.

Prušinovský je prostě furt dobrej, víš jak.