Nebudu chodit kolem horké kaše a pointu recenze odhalím již z kraje – návrat mezi fotbalové snaživce z Houslic se povedl opravdu znamenitě a můžeme jen tajně doufat, že se v českém filmu blýská na lepší časy.

Ale všechno pěkně popořadě. Okresní přebor byl v rámci tuzemské televizní zábavy ojedinělý počin. Vypadal profesionálně, měl velmi dobrý scénář a poskytl příležitost mnoha hercům, které na obrazovkách tak moc často nevídáme. Některé epizody (Schůze, Láska) bych se dokonce nebál označit za zlatý fond.

Okresní přebor: Poslední zápas Pepíka Hnátka: FOTOGALERIE

Z tohoto důvodu byly na duchovního otce a režiséra Jana Prušinovského kladeny velké nároky, které celovečerák tak úplně nenaplnil, to si přiznejme zcela otevřeně. Mnozí podle trailerů sázeli na protichůdný směr oproti většině českých komedií, kterýžto reprezentují doyeni Troška s Poledňákovou s benjamínkem Vejdělkem. Opak je pravdou, Přebor je zlatému střednímu proudu českých veseloher velice blízký, ale jen co se týče vnější fazóny. Hodně diváků to může zmást a k filmu můžou přistupovat mírně rozpačitě.

Souvisí to především s faktem, že Okresní přebor postrádá vyloženě kladného hrdinu, se kterým bychom se chtěli identifikovat. Mohli bychom, ale nechceme, protože hlavními postavami jsou venkovští balíci, se všemi jejich klady, ale především zápory. Jsou to řeponi žijící v obci, v níž se zastavil čas. Fotbal je zde milován tělem i duší, ale spíše než pro radost ze hry, tak pro důvod jít se namazat do hospody na návsi (zapít vítězství nebo prohru).

Přebor se ovšem vymyká tím, že si křupany nikterak neidealizuje, případně blahosklonně nelituje jejich primitivismu, jako to dělávají s oblibou Troška (Slunce, seno…) nebo Menzel (Vesničko má středisková). Navrací se spíše k šedesátým letům, k Papouškovi a Formanovi, kteří díky typově přesným nehercům a nezúčastněnému pozorování brilantně ukazovali čecháčkovskou mentalitu buranů, aniž by se film samotný stal buranským. Nabízí se zde srovnání se zapomenutým Najbrtovým filmem Mistři, který je pro změnu o české mánii k hokeji. Ten byl však otevřeněji ironičtější a kousavější, což mu zřejmě znemožnilo se dostat v širší známost.

Prušinovský má charaktery postav dokonale načrtnuté (a odpozorované). Co více, žádná není vyloženě černobílá. To je patrné zejména u postavy Ondřeje Vetchého. V jeho případě se mnohem více objevují latentně agresivní sklony, až dětsky bezelstná nepřejícnost (která u dospělého vyznívá velice krutě), pocit nedocenění a podlézavost. Ani ostatní na tom nejsou lépe. Kupříkladu hlavní postava Pepik Hnátek je zaťatý a netolerantní samorost užírající se desítkami let starou křivdou. Tady už jde o hereckou one-man show Miroslava Krobota, majitele jediného výrazu, u něhož nikdy neodhadnete, zda se trápí nebo se vás chystá přetáhnout ocelovou trubkou přes kebuli. Překvapivost point, scének nebo gagů je ostatně další velkou devízou filmu.

Přehrajte si trailer Právě na scénáři je vidět, že si s ním Prušinovský vyhrál a navíc si najal i schopnou dramaturgyni. Snímek proto netrpí zbytečnou překombinovaností ani rušivou zkratkovitostí, jako tomu bývá v případě valné většiny českých filmů (nejen komedií). Vzpomeňme na zabité potenciály Romingu nebo Normalu, které se právě v podobné snaze o artové kudrlinky utopily a působily jako nesourodý kompilát několika textů. Dokonce se zde objevuje několik running jokeů, které mají opodstatnění a své pevné místo v ději. Prušinovský je navíc schopný režisér a ví, jak načasovat vtip, aby byl vtipný, hlášku, aby byla zapamatovatelná (ťukec, prcání, co čumíš atd.), a hlavně umí vést už tak dost ostřílené herce, aby se dokázali prodat. Jinde ve světě věc běžná, u nás to stále dělá mnoha tvůrcům problémy.

Jak jsem předeslal na začátku recenze, celovečerní Okresní přebor je zkrátka a dobře jedním z nejpovedenějších českých porevolučních filmů, u něhož až překvapuje, jak je prostý a jednoduchý. Pár chyb by se našlo, někomu může vadit mírnější tempo a absence divácky stravitelných hrdinů. To je ale opravdu marginálnost. Okresní přebor je vážný i vtipný a přitom se nemusí skrývat za klasickou nálepkou tragikomedie, protože si stále uchovává svěží nadhled a nesklouzává k lacinosti a trapnosti. Lepší doporučení těžko pohledat.