Do třetice všeho zmaru. Ženskou na vrcholu jsem pořád ještě nestihl, druhý Špindl nás s Mr. Hladem stál hodně psychických sil, a tak zbývalo uzavřít triumvirát pseudokomediální tragiky se Šťastným novým rokem. Tentokrát zasněženou štafetu přebrali bratia zo Slovenska, kteří ve federální koprodukci vyšlou na Štěpána do kin svou verzi toho, jak v našich krajích vypadají svátky plné zimních radovánek, štědrovečerních vztahových trablů a novoroční depky. A opět je výsledek hodně na pováženou.

Stejně jako v případě nedávného Špindlu jsme vystaveni ataku velkého množství plochých figur, které se z rozličných důvodů sjedou užívat vánoční svátky do jednoho horského hotelu. Táňa Pauhofová je čerstvě po rozchodu s nevěrným přítelem, Zuzana Norisová má neustále zapomínajícího manžela (ha ha), rozvedená Antónia Lišková se v hotelu potkává s bývalým manželem a Gabriela Marcinková si není jistá, jestli je její snoubenec Jakub Prachař opravdu dobrým partnerem (což je oprávněná obava, neboť jeho postava se pořád bezdůvodně obléká jako nízkopříjmový kanadský stereotyp). Takže o sympatické i pohledné Češky i Slovenky není nouze, avšak dámy opravdu nemají co hrát. Zcela nenápadným rýpnutím do současné socio-politické situace je pak postava oduševnělého podnikatele jménem Fellner (!), který zmíněný hotel potají kupuje, což vede ke spoustě vtipů se záměnami. Chi chi.

Základní dění pak spočívá hlavně v tom, že na horách všichni pochlastávají, vzájemně do sebe ryjí, chlapi dělají hlouposti a ženské jim to odpouštějí. Na rozdíl od jiných podobných děl však nesledujeme nějaký přežitý sexismus, spíše nápadovou vyprázdněnost, která tvůrce zjevně svedla do žánrových stereotypů. Ty jsou navíc obohacené nulovým komediálním timingem, kterého snad ani nejde docílit neúmyslně; ale podařilo se. Zoufalá nevtipnost a nevypointovanost libovolné scény fascinuje zejména proto, že se tvůrci rozhodně nepouštěli na neprobádané pole, nýbrž zhusta využili existujících žánrových stereotypů, ať už z hlediska jednorozměrných postav nebo jejich příběhových oblouků (dá-li se o něčem takovém vůbec bavit).

Na Pretty Woman a product placement dá vzpomenout nenápaditá a zcela zbytečná nakupovací scéna, jinak se však o koncept zaplacený zjevně z partnerských peněz nejedná – alespoň oproti nedávnému Románu pro pokročilé. Tady se většina děje odehrává v jednom hotelu v Tatrách, který za reklamu i příslušná panoramata jistě štědře nasypal, ale jinak se film místy i snaží budit dojem, že obsahuje cosi jako vyjádření k současné době – například v podobě postavy infantilní influencerky, která si neustále fotí selfíčka a má masivní chlupaté boty. Zde si dovolím módní okénko, neboť koncentrace figur, které po zasněžených svazích pobíhají v chundelaté obuvi, je v tomto filmu skutečně nevídaná a nejeden člověk bez vkusu zde může načerpat množství inspirace. Ale to je ještě ten nejmenší problém.

Ve vedlejší roli věčně napružené maďarské protivy můžeme vidět Alexandru Borbély, držitelku „evropského Oscara“ za skvělé melodrama O těle a duši, která tu opravdu nemá co dělat. A to platí i pro Jiřího Bartošku a Emíliu Vášáryovou, v jejichž dlouho oddalované důchodcovské romanci je naplno vidět, že herecky mají na mnohem víc, než co jim scénář Adriany Kronerové nabízí. Mimochodem, scenáristka je zároveň producentkou a také matkou režiséra Jakuba Kronera, a tak se nabízí zhodnocení, že tahle rodinná malá domů s absencí dalších, nezasvěcených názorů tak úplně nevyšla.

Nevím, jak se bude film promítat na Slovensku, ale viděl jsem verzi s předabováním množství postav do češtiny, což byla opravdu tragédie. Nechápu, že si někdo dovolí takto nekvalitní a uši trhající postsynchrony vypustit do televize, natož do kina. Nemluvě o tom, že se divák pak už ztrácí v tom, které postavy jsou Češi a které Slováci, protože jejich preferovaný jazyk není konzistentní a v různých sociálních okruzích hovoří jinou řečí. Je pak nasnadě i fakt, že dabovaná čeština je odporně spisovná, a tak z traileru vyčnívající „Já jsem trošku blinkala“ nedokáže vystihnout míru přepálené škrobenosti; divácké pocity po zhlédnutí filmu však bezesporu ano. Tak mě nenapodobujte, filmu se vyhněte a třeba si i nějaký ten adventní grc ušetříte.