Ani o svátcích si člověk neodpočine. Kvazižánr hořkosladkých tragikomedií nenechá českého diváka vydechnout ani u štědrovečerní tabule a servíruje nám další kousek, tentokrát od poměrně zajímavého tvůrčího týmu a s tolik oblíbenou horskou tématikou. Má smysl před Silvestrem vyrazit do kina?

Teď byste určitě čekali rezolutní NE. Ale tak jednoduché to naštěstí není. Padesátka se snaží podle nepěkné české tradice skloubit komedii s dramatickým přesahem. Ale zatímco dramatická linka vůbec není špatná a nezapře svůj divadelní původ, s komediální částí je to horší. Sice se nezhrozíme nad do očí bijící trapností ve stylu dvojky Sněženek a machrů, přesto je horský humor trochu šroubovaný a vůbec by tam nemusel být. Linky s Kotkem a Mádlem, kteří se snaží zapůsobit na povolné dívky, dávají bohužel vzpomenout na to slabší ze Snowboarďáků, a tak záhy víme, že z tohohle nová teenagerská klasika nebude.

Ale kde se nedostává vtipu, tam funguje drámo. Paradoxně nejzábavnější jsou scény, kde se vlastně nic neděje a jen si tři chlapi v chalupě povídají. Tehdy se projeví síla divadelní předlohy, vypiplané konverzačky, která umí překvapit a divákovi postupně odhaluje střípky z minulosti postav.  Na celovečerní film je to ale bohužel trochu málo.

Režisér Vojtěch Kotek a scenárista Petr Kolečko, kteří mají na svědomí i původní divadelní hru, mohli využít šikovného hereckého ansámblu se jmény jako Pavelka, Prachař, Taclík, Schmitzer, Cibulková, Voříšková a (nečekaně) se objeví i samotný Kotek s Mádlem. Herci rozhodně nejsou slabinou filmu a hlavní figury v čele s Ondřejem Pavelkou působí suverénně v projevech i motivacích. Aby taky ne, když své role znají už z divadelních prken. Sázka na jistotu funguje. Stejně tak Kotek se do nějaké režijní ekvilibristiky nepouští, vystačí si s odfrkáváním hlášek a trochu expresivnějším podáním nějaké té soulože na krmelci apod.

Rozhodně jsme se na sklonku roku nedočkali další trapné, upocené tuzemské řachandy, ale vícevrstevnaté zábavy, která se akorát nezvládla úplně odříznout od svého divadelního původu a její filmová nadstavba funguje o level hůř.

Každopádně stejně jako loni Mádl s Pojedeme k moři se i Kotek ve svém prvním filmu předvedl v celkem dobrém světle. Z idolů dívek, které byly čerstvě poctěny návštěvou tety Irmy, se rodí výrazná dvojice režisérských talentů (byť Mádl vede). A to je moc dobře.