Nevím, kdo tohle dovolil a kdo to zaplatil, ale do smrti mu za to budu vděčný. Šílený Max: Zběsilá cesta je film, který by papírově neměl nikdy vzniknout. Bylo okolo něj tolik produkčních problémů, že už to vypadalo skoro jako The Man Who Killed Don Quixote Terryho Gilliama, a už první obrázky a po nich trailery ukázaly, že tohle zkrátka nebude klasický blockbuster, na nějž si zajde rodina do multiplexu po nedělním nákupu a obědu v Mekáči. Takové diváky by mohl Šílený Max možná i zabít. To je ovšem jejich problém. Já se na něj těšil dobrých patnáct let a je lepší, než jsem kdy vůbec mohl doufat!

Šílený Max: Zběsilá cesta: FOTOGALERIE

Můžeme si dělat srandu z George Millera, že natočil dva díly Happy Feet a má pracky i v rodinné limonádě Babe: Galantní prasátko. Můžeme namítat, že od posledního Šíleného Maxe, který navíc vznikal tak, že do něj Miller vlastně moc nemohl kecat, uběhlo už třicet let. Ale taky se na to můžeme vykašlat a jednoduše přijmout fakt, že se režisérovi jeho srdcovku podařilo po spoustě let dotlačit do výroby a nakonec i do kin a udělal to evidentně bez kompromisů. A na to se vyplatilo počkat. Kdybych chtěl, našel bych u Zběsilé cesty pár drobností, s nimiž nejsem možná úplně spokojený, dělat to však nebudu. Nechci. Tahle výprava do světa po apokalypse bojuje totiž o diváckou přízeň trošku jinak než obyčejné blockbustery. A v tom je její síla.

Nový Šílený Max na diváky vlastně kašle. Chcete příběh, zvraty nebo dokonce humor? Chcete pohodovou letní podívanou, po níž kinosál smrdí popcornem a do které puberťáci svítí mobilem, když si píšou SMS? Chcete film, na nějž můžete vzít mladšího bráchu i rodiče a všichni odejdou víceméně spokojeni? Máte smůlu. Max Rockatansky tohle na skladě nemá. Nebude se vám podbízet. Místo toho vás s rozběhem nakopne do koulí a vám se to ještě bude líbit. Jde totiž o absolutní divočinu, která na začátku šlápne na plyn a nesundá z něj nohu, dokud není na úplném konci. Tentokrát to nemyslím obrazně, protože tenhle akční nářez je v podstatě jedna velká honička. To, co jste viděli v trailerech, si roztáhněte na dvě hodiny a máte víceméně představu, jak Šílený Max vypadá. Jen je to celé ještě mnohem lepší.

Slovo „šílený“ film vystihuje dokonale.Miller má totiž řemeslo v malíku a jeho naháněčky po pouštích dovedou uhranout, ať už zrovna koukáte na vizuálně vypiplanou a přestylizovanou akci během hrůzné pouštní bouře, souboj kamionu s bagrem nebo na poctivou řezničinou citující druhý díl. Režisér má všechno dokonale pod kontrolou a v jednu chvíli vytáhne brutální osobní souboj jeden na jednoho, aby o pár vteřin později rozpoutal ohnivé inferno s několika vybuchujícími monstry na čtyřech kolech. No a do toho všeho tu jezdí kamion, na němž jsou namontované obří bubny a visí na něm kytarista, jenž k celému tomuhle akčnímu peklu přidává luxusní muziku a ještě se ohání plamenometem. V akčních scénách jednoduše Miller kombinuje poctivou brutalitu, kterou si vyzkoušel na starých filmech, s moderní prací s kamerou, hudbou a triky a sype ze sebe jeden bizarně brutální nebo komický nápad za druhým. A ty nejvíc eye-candy momenty umí ideálně prodat. Jestli jste si mysleli, že jste už v akčním žánru viděli všechno, Miller vás přesvědčí o opaku. A bude mu to trvat tak dvacet minut. Co se akční stránky týče, podobně intenzivní pocit něčeho nového a zároveň skvěle zvládnutého jsem měl asi u prvních Transformerů. Tohle jde ale mnohem dál.

Přehrajte si trailer Absence příběhu ovšem neznamená, že bychom dostali nezajímavé hrdiny a svět. Miller sice nemá potřebu hrabat se v emocích Maxe nebo Furiosy, ale díky postavě válečníka Nuxe, jenž jim jde po krku, dostaneme možnost okouknout si svět budoucnosti ze všech stran. A není to hezká podívaná. Většinu stopáže zabírá honička kamionu hrdinů s desítkami protivníků a jelikož pro Maxe jako takového jde spíš o jednu z mnoha epizod života v pustině, dostává víc prostoru prostředí jako takové a šílenství, které se v něm odehrává. Miller jde za hranici. Někdo by řekl, že za hranici dobrého vkusu, já říkám za hranici toho, co jste si mysleli, že je možné ve velkém studiovém filmu ukázat. Slovo „šílený“ film vystihuje dokonale, protože civilizace, kterou záporák Joe tvoří a vládne jí, působí sice spíš barbarsky, funguje však krásně uvěřitelně. Armády psychopatů žene dopředu absolutní víra ve spasení díky hrdinské smrti v boji, do toho se míchá severská mytologie a Joeův vztah k „jeho“ lidem, ať už jde o vlastní rodinu nebo způsob, jakým hodlá zajistit přežití lidstva, vás nejspíš minimálně znervózní. Miller tak ani tady nevyměknul.

Nový Šílený Max kultovní trilogii rozhodně nedělá ostudu, ovšem hodnocení, jaké má, si zaslouží především kvůli tomu, že je jiný než ostatní blockbustery. Má vlastní tvář. Možná není úplně hezká na pohled, ale rozhodně se vám zapíše do mozku tak, že na ni jen tak nezapomenete. Podobně jako třeba Cuarónovi Potomci lidí je i tenhle film řemeslně bezchybný, ale vlastně dost nepříjemný a dokáže vzbudit emoce, o jakých se běžným blockbusterům ani nezdá. A ten pocit, že jste viděli něco jiného a hlavně něco víc než další velký film, je k nezaplacení. Tohle je výjimečné dílo.