Od první recenze na Transformery uplynulo moře času a my se vám hlasíme s novým komentátorem. Druhé zhlédnutí dá mnohdy člověku řadu nových podnětů k zamyšlení a protože jsem v redakci zastupoval to "negativní" osmičkové křídlo, rozhodnul jsem se sepsat na tohle téma ještě jeden článek. Z pohledu fanouška Bayových kamerových obletů, Optimových výfuků a Shiových hlášek. Přesto nebudeme donekonečna chválit. Spíš naopak, trochu si zaanalyzujeme. Pravítka do ruky, přednáška z "coolovosti" právě začíná.

Transformeři se snaží být "cool" jak to jenom jde a to pokud možno bez úvozovek a natvrdo. Už v první scéně, jakémsi prologu který v rychlosti vysvětlí původ Transformerů, se Michael Bay pokouší zabít všechny přebytečné neurony, které se nestihly schovat pod sedačku. Kombinace Optimova hromburácejícího hlasu, špičkové animace a naprosto absurdních hlášek o Krychli, co vdechuje život, vás prostě musí naladit na tu správnou vlnu. Buď se poddejte nebo padejte. Že byste něco takového od filmu z produkce strýčka Spielberga nečekali? Ale co vás nemá... před tímhle filmem mají letošní bruckheimerovky blednout a když už točíme adaptaci plastových hraček, co se mění z robotů na auta a zase zpátky, tak proč trochu nepopustit uzdu fantazii, no ne?

Potíž je v tom, že Spielberg disponuje trochu jinými scenáristy než Jerry a jeho "hračičkování" se ubírá trochu jiným směrem. Raději bičuje nevolníky v ILM a ždíme z nich co možná nejlepší triky, než aby kecal Michaelovi do řemesla, radil Megan Fox jak se má správně postavit ke kapotě a tyranizoval všechny na place. Právě v absenci tvrdé ruky Jerryho Bruckheimera vidím hlavní odklony v Bayově stylu, které bohužel nejsou vždy ku prospěchu a v kombinaci s chatrným scénářem často vytvářejí dojem, že tu a tam uniká absolutní hodnocení o pověstný kousek. Už třeba úvodní scéna s vojáky (Josh Duhamel, Tyrese Gibson) jasně napoví, že tyhle figurky jsou jen zbytkové zboží. Jedna hláška s aligátořím gulášem těmhle ostrým hochům nemůže stačit a kdyby jim tu a tam nepomohl ministr obrany Jon Voight (jedna z mála opravdu zábavných postav), zřejmě byste na ně rychle zapomněli.

Bay je nechává vyniknout v podstatě jen v jedné scéně a i tam jsou jen součástí rozsáhlé vojenské mašinérie. Armáda je vůbec jedním z nejdůlěžitějších herců filmu a musí teď mít Baye hodně ráda. Celí Transformeři jsou posetí očividným product placementem (Panasonic, Nokia, Porsche, Cadillac), přičemž reklama ve stylu "v armádě je legrace, dej se k nám" je tu čistě podprahová. Ve scéně útoku v poušti (vojáci vs. Scorponok) organizuje Bay svůj útok pozemních i leteckých složek s takovou elegancí, že vám skoro až ukápne slza. Ten člověk si zkrátka v dětství HODNÉ hrál s plastovými vojáčky a teď dostal příležitost vyzkoušet si to v reálu, s velkým rozpočtem a podporou strýčka Spielberga, jehož jméno otevírá hodně dveří. Čert vem Transformery, v téhle scéně je vidět, kde leží Bayovo srdce. Velké roboty ano, ale naše stará dobrá armáda se musí v závěru postarat o to, aby byli rozprášeni do bezvědomí.

Báječní chlapci s kulomety, ani sličné šifrantky ze švédské edice Maximu, však nemají šanci, když se na obzoru objeví Shia LaBeouf. Spielberg moc dobře věděl, proč si toho kluka všímá a když ho Bayovi vnutil, prokázal mu tím medvědí službu. Takhle dobře totiž v bayovkách nikdo nikdy nehrál. I Bruce Willis a spol. jedou v Armageddonu chytře na půl páry a dělají si z toho legraci. V Shiovi ještě dýmá kus malého kluka, takže se vším kolem sebe dokonale baví a... opravdu se snaží. Kontrastní je to především po boku pohledné Megan Fox, která se hned v první scéně omluví replikou "Připadám ti povrchní, co?" a definitivně tak určí svou pozici v celém snímku. Ano, Megan, ale jsi NÁDHERNĚ povrchní a máme tě rádi. Každý z nás chce být jako Shia, každý z nás chce s tebou chodit. Mise splněna. Pro Baye tím ovšem nastávají krušné časy, protože se najednou dostává do pozice, kdy se mu dialogové scény s komediálním přesahem náhle dostávají na úroveň těch akčních. A to je pro něj novinka.

Humor tu nevyplývá ani tak z dobrých hereckých výkonů (John Turturro by si určitě zasloužil lepší péči) nebo hlášek, ale samotné absurdity nejrůznějších situací. Mnohdy je to hodně vynucené (Shia na policejní stanici), ale díky rychlému tempu to neskřípe příliš hlasitě a vy ani nemáte čas se ohlížet. Bay se hodně snaží prokládat příběhovou "vatu" akčními scénami, ve kterých to nerezoví obři nekompromisně rozbalí a jakmile dojde na samotnou robotí sekanou, rychle blednou všechny malicherné výtky.

Tady se ale Bay pro změnu dostává do křížku se sebou samotným. Symbolicky je to duel Michaela Baye co natočil Skálu nebo Armageddon a Michaela Baye z Ostrova. Trochu mi připadá, že jsou to dvě různé osoby. Samozřejmě se můžeme ohánět vývojem režisérského stylu, ale s přechodem pod Spielbergova křídla nám Bay začal místo (náročných a nákladných) kamerových jízd a jeřábových rotací používat v akčních scénách tolik populární efekt ruční kamery, který svým způsobem bastardizuje celý žánr. Všechno se najednou musí alespoň trochu klepat. Důvody nejsou jenom trendové, ono je to i nepoměrně snažší na natočení a pokud se to lidem líbí, tak proč vlastně ne.

Jenže v kombinaci s úsporným řešením robotických duelů, ve kterých se stříhá hodně na detail, zejména proto, že vyrenderovat autoboty a decepticony s kompletním nádobíčkem dá ILM trochu zabrat (což se projeví nejen na účtech za elektriku), to přispívá k mírnému chaosu na scéně. A tady Bay ztrácí body. Nejen že máte občas potíže se v tom chaosu vyznat a to i přesto, že máte robotí násobilku v malíčku a Jazze poznáte i při zhasnuté lampičce, ale všechny ty souboje jsou hrozně krátké. Na nějaké hlubší vyřižování účtů zkrátka není čas a tak si patnáct minut slávy utrhnou v podstatě jen Megatron a Optimus Prime. Ostatní kluci jsou tu do počtu a občas něco vyhodí do vzduchu nebo předvedou salónní trik, ze kterého budete paf, ale paradoxně vás mírně naštve, že všechna ta nádhera protéká mezi prsty tak rychle. Míša kompenzuje několika "money shots", které se vám vryjí do paměti a nevylezou minimálně do další sezóny a občas zkusí i zpomalovačku, ale dolary v takových momentech utíkají příliš rychle a rozpočet se zdá býti miniaturní. Myslím si, že 200 milionů by celé věci prospělo, ale chápu Spielbergovu opatrnost. Ve výsledku je ale trochu škoda, že finální masakr ve městě je až příliš mozaikový a žádný ze soubojů nemá správně epický "feeling". Nedojde tam k žádnému taktizování, zkrátka si parta robotů dává "hrozně přes hubu" a vy koukáte přes ramena statistů a čekáte, až někdo zůstane ležet na zemi, abyste věděli, že to nějak dopadlo. Autoboti tak budí zdaleka nejlepší dojem ve scéně příletu na Zemi a při seznamování se Shiou.

Ale abych vážně nebyl za morouse. Tenhle film si všichni zúčastnění užili a byl dělán s láskou pro všechny dětské duše (to vážně nesouvisí s věkem) na celém světě. Opravdu vás dostane zpátky do doby, kdy jste blbnuli na zahradě s klackem a předstírali jste, že je tu kulomet, kdy jste vojáčky shazovali do vany a pak je zachraňovali s parníkem na natahovací klíček. Michael Bay místy sbírá cenné body za sympatickou drzost a bezprostřednost se kterou sází hudební přechody, svoje kultovní "prosluněné" záběry a prvoplánově komické postavičky (Anthony Anderson, Bernie Mac). A když už zmiňuji hudbu - Jablonskyho soundtrack je vynikající, ale často se mu stane, že ho přebíjí obraz, což je věc vskutku nevídaná. Když se to stane, zalije vás vlna tepla, následována poslušnou migrací chloupků na celém těle. Ano, to je to slavné mrazení v zádech. Dostaví se i při druhém zhlédnutí a bez ohledu na všechny výtky vás uvede do stavu, ve kterém vám bude zatraceně dobře. Jenom zkrátka budete vědět, že Michael musel bojovat s několika větrnými mlýny a i když vyhrál, nebylo to vítězství, o kterém si budou za dvacet let nadšeně povídat všechny straky v okolí. Za nakopnutí robotí série a zřejmě nejodlehčenější blockbuster letošní sezóny děkujeme, ale jde to i líp a ty to umíš, Míšo. Nejsem nenažraný, nejsem nespokojený. Jen se sluší podotknout, že dokonale odvedená práce vypadá jinak a pouhý fakt, že se na plátně místo svalnatých kluků mydlí dva patnáctimetrový roboti a všechno je tak nějak "out of this universe" k vynášení do nebes ani zdaleka nestačí. Ale o tom že mám doma figurku Bumblebeeho nepochybujte ani vteřinu. :)