Předem bych chtěl zkrotit vášně v těch, kteří od Sabotage čekají Expendables v hávu speciálních jednotek nebo snad nějaký Arnieho übermensch film. Film má do obojího daleko a pořád se v něm stejně rychle mluví jako střílí. Přesto jde o pro Ayera nezvyklý žánr. Jeho dřívější filmy byly ukecané policejní thrillery, výrazně těžící ze znalosti prostředí - ať už profesního nebo geografického. Sabotage je ale mnohem spíš detektivka. Nebojte se, je tu dost akčních scén, krev tu teče proudem a brutalitou se Sabotage často blíží např. Fincherově Sedmičce. Po rozvinutí základní zápletky se vás ale film snaží vodit za nos hned několika směry a nebýt rádoby drsňácké, ale vlastně docela neškodné vyšetřovatelky ve stylu Lenky Bradáčové, vlastně byste jeho pachtění se za pointou možná prokoukli mnohem dřív a začali se nudit.

Sabotage: FOTOGALERIE

Dějově to prostě tentokrát Ayer příliš nezvládá a těžko říct, zda za to může přihrávání scenáristického šmudly Skipa Woodse, jenž měl zřejmě dodat pár hlášek a propůjčit figurkám z Arnieho týmu nějaké to charisma. Sympatičtí budou tihle týpci snad jen fanouškům hardcore airsoftu a vojenských frček, protože takhle vousatou, mastnou a po všech stránkách předrsnělou bandu jsme tu od Lone Survivora prostě neměli. Josh Holloway, Sam Worthington, dokonce i slušňáček Terrence Howard najednou vypadají jako ty největší hovada pod sluncem. Hovada s nabitou bambitkou, vyhoněnými reflexy a naprosto sarkastickým přístupem k prostřelování hlav. Možná byste s nimi zašli na pivo, ale rozhodně byste je nechtěli naštvat, protože jsou to prostě magoři. Nikdo jiný by na tuhle práci neměl nervy, koule ani žaludek. A nikdo jiný by neměl tak blízko k tomu, aby do vás nasypal olovo za to, že jste mu natočili pivo pod míru.

Takže se nelze divit, že když si Arnieho tým neúspěšně usype drogové peníze z jedné úspěšné přepadovky, začne někdo jednoho člena za druhým brutálně likvidovat. Ne, to není variace na Komando, jak byste snad doufali, protože zatímco se Arnie táhne s "Bradáčovou" coby koulí na noze, víc se mluví než střílí a k většině obětí dojdeme už pouze coby k doutnajícím nebo rozsekaným torzům. Šoková brutalita skvěle funguje, stejně jako Ayerovy kreativní kamerové úhly, které slavily úspěch v Patrole, jenže co naplat, u detektivky jsou důležitější dialogy a neustálé opíjení diváka rohlíkem. A právě tady je vidět, že má Ayer jen decentně odkoukáno od kolegů z branže, protože veškeré zvraty jsou slabým čajem oproti akčním scénám, ve kterých jakoby Ayer ožil. Kdykoliv se vrátí na svou původní půdu, dostává film grády, aby se pak zas rozředil snahou o detektivní klamání tělem a neprostupné postavy.

To je dost možná největší průšvih. Zatímco v předchozích filmech jsme Ayerovým postavám viděli do žaludku, tady se o nich nic moc nedozvíme, protože samozřejmě platí okřídlené "vrahem může být každý". Otrapové s kvéry tak zůstávají pouhými otrapy bez životního příběhu, o jejichž bytí či nebytí nejeví divák sebemenší zájem. O Arnoldově postavě toho víme naopak až příliš a štýrský valach je navíc mimo své obvyklé spektrum hereckých schopností, takže ho neškolený pozorovatel okamžitě začne podezírat, protože má pocit, že jde o klasické klišé vraha, co se tváří, že neumí do pěti počítat. Sice to tak není, ale i ta opravdová pointa jde prokouknout zhruba ve dvou třetinách, protože Ayerovi chybí detektivní timing. Prostě vyloží karty příliš rychle na stůl, a pak je v závěru zbytečně doslovný. Kdyby film skončil o deset minut dřív, bylo by alespoň zaděláno na sequel, který by byl v podstatně arnoldovějším stylu. Ale to už se zase vracíme k těm falešným očekáváním.

Sabotage je solidním řemeslem a rozhodně neurazí. Překvapí ovšem spíš svým stylem než samotným dějem. Z Ayerových filmů je zdaleka nejbéčkovější a nejpovrchnější. Pod detektivkovými veletoči se ukrývá jen načančaný hit videopůjčoven, co nikdy neměl mít ambice dotáhnout to na stříbrné plátno. Pro Arnieho je to jen další film, který dláždí cestu do zapomnění. Pomohou stébla ve formě úspěšných režisérů nebo úspěšných sérií (Terminátor, Conan)? Uvidíme, ale osobně bych si přál, aby Schwarzenegger před koncem áčkové kariéry připsal ještě alespoň jeden dobrý film. Nemusí to být komerční hitovka, stačí mi prostě něco, co potvrdí, že věk je jenom číslo a že i s postradatelnými akčními hvězdami se dá naložit líp, než je všechny hodit na valník a nechat je poskakovat v Expendables. Ayerovi se povedlo jen vzít pár momentálně vyhaslých hvězdiček a natočit s nimi zapomenutelnou detektivku o několika akčních ohňostrojích. My i oni si ovšem zasloužíme víc. Arnold na to brzy přestane mít fyzicky a nikdy na to nebude mít herecky. Snad někdo tuhle nerovnici rozluští dřív, než bude pozdě.