V KOSTCE
Amsterdam, baroko, Rembrandt a jeho nejslavnější obraz. V tomhle případě jedna z dobrodružnějších a svým způsobem romantičtějších verzí příběhu o jeho vzniku; aneb jak malý muž s velikým talentem odhalil jistou špinavost a vystřídal přitom v posteli tři ženy. Stylizace do divadelního představení sehraného pro kameru vytváří určitý odstup, který na druhou stranu zase umožňuje neztrácet se tak úplně v propletenci vztahů a motivací. Mezi filmy natočenými pod hlavičkou Petera Greenawaye patří Noční hlídka mezi ty, které se divákovi tolik nevzpírají. O to víc se ovšem taky blíží střednímu proudu.
CELÁ RECENZE ZDETRAILERY
FOTOGALERIE
O FILMU
I lidé, kteří do galerie naposledy vstoupili na základní škole (protože s návštěvou tohoto zařízení jim odpadla hodina českého jazyka), určitě slyšeli o slavné Noční hlídce. Teď nemám na mysli ruskou variaci na Matrix nebo jednu z nejlepších knih Terryho Pratchetta, ale obraz. Jeho autor Rembrandt van Rijn je považován za jednoho z nejvýznamnějších malířů všech dob a jako takový si zaslouží pořádný životopis. Podle jména režiséra to ale vypadá, že klasická hollywoodská šablona tentokrát použita nebude. Peter Greenaway má pověst originálního a velmi osobitého tvůrce, kterému nezáleží ani tak na tom, jak se jeho film bude líbit mýtickému „průměrnému divákovi,“ ale pokouší se o svůj vlastní a pro někoho často i dost těžko stravitelný styl. Životopis slavného malíře je podle prvních reakcí další typickou „greenawayovštinou,“ která však občas trpí právě tím, že režisér chce být za každou cenu originální a svůj. Martin Freeman, jenž si slavného malíře zahrál, je u nás známý spíše z komedií, ale i když měl hlavní roli ve Stopařově průvodci galaxií, žádná velká hvězda to není. V případě tohoto filmu je to ale nejspíš jedno.