Manažerské uvažování ve filmovém byznysu není složité. Když je to dobré a funguje to, moc toho neměňte. A když to dobré není a funguje to dostatečně, aby přišli lidi, tak na to nehrabejte vůbec, protože jinak by mohli poznat, že to stojí za prd a nepřijít. Přesně to je i případ Pěti nocí u Freddyho. Adaptace populární série hororových počítačových her trhla před dvěma lety patnáctinásobek svého rozpočtu a v kinech si vybojovala skoro tři sta milionů dolarů. Bez ohledu na fakt, že nešlo o dobrý a ani v nejmenším zajímavý film. Stačila samotná značka a populární jméno a do sálů nahnalo davy děsuchtivých diváků, kteří se už  nechtěli bát jen doma před monitorem. My ostatní jsme to nějak vydrželi do konce závěrečných titulků. A báli se dne, kdy přijde sequel. Ten den nadešel, takže si dejte zatraceně pozor. 

Mike a jeho sestra Abby, kteří spolu s policistkou Vanessou přežili řádění mechanických loutek ve staré pizzerii, se snaží dát si život dohromady. Což znamená, že Vanessa má noční můry, Mike se snaží vymalovat barák a malá Abby by se ráda k robotickým kámošům vrátila, protože ty opravdové nemá. No a pak to celé začne nanovo, jen se do toho přimotá dětská vysílačka nebo co to bylo, nový bubák, jeden fakt divný pán a vůbec to nedává smysl a není to ani trochu strašidelné. 

Pět nocí u Freddyho 2: FOTOGALERIE

Nemůžu říct, že by mě to překvapilo. Za kamerou opět sedí Emma Tammi, producent Jason Blum umí ve svém Blumhouse točit hororové hity a ví, jak jít divákům naproti, a tak se tu skutečně nikdo nepokouší o nic nového. Nebo jinak, nikdo se nepokouší dělat dobře věci, které se dělaly minule blbě. Protože proč taky, když puberťáci od her do těch kin přišli a odcházeli spokojení, když jim Hollywood naservíroval jejich oblíbené bubáky a pár odkazů na hru? Někdy to na hit stačí. Že to nemusí stačit na dobrý film, to už je jiná věc, ale to teď neřešme. Tvůrci to taky neřeší. 

V každém případě u Pět nocí u Freddyho 2 do slova a do písmene platí, že pokud vás bavila jednička, tak vás bude bavit i dvojka. A máte dost pochybný vkus. Ostatní čeká utrpení. Samotné rozšiřování světa, v němž hrdinové s hrůzou zjistí, že franšíza znamená, že existuje víc než jen jedna restaurace, působí jako vycucaná z prstu, stejně jako chování Abby. Ta jaksi ani po roce nepochopila, že ti robotičtí humusáci, kteří se s ní kamarádí, zabíjí lidi a možná by bylo fajn se od nich držet dál. Fakt, že její představitelka Piper Rubio je herecky totální dřevo, už tu až tak podstatný  není. 

Mnohem větší problém tkví v tom, že Tammi neumí řemeslo. V presskitu se tvůrci chlubili, že si vzali k srdci výtky fandů, že nebyli moc děsiví a krvaví a slíbili, že to rozjedou. Kecají. Opět se tu totiž straší s pomocí srandovně vypadajících dvoumetrových kovových hajdaláků, kteří se pohybují rychlostí ožralého lenochoda a v očích tvůrců jsou děsiví proto, že si řekli, že děsiví budou. Budování napětí tu nefunguje, přinejlepším dostaneme okoukaně vystavěné scény završené tradiční a očekávanou lekačkou, obvykle ale ani tohle ne. O děsu nebo krvi tu nemůže být ani slovo. Když je nejvyhrocenější moment postavený na tom, že Josh Hutcherson sedí za počítačem v místnosti, v níž nejsou dveře, jdou si pro něj bubáci a on je odlákává tím, že si nasadí masku, která jednou funguje a jednou ne, není to dobře. A prosím nechoďte na mě s tím, že takhle to probíhá v té hře. Může být, ve filmu to však k ničemu nevede. Stejně jako absurdní finále, při němž hrdinové ukecají hodné bubáky, aby zabili ty zlé, což nakonec stejně prakticky nevidíme. 

Přehrajte si trailer Jo, potěší jednou dvě camea, nová šéfová lumpů Marioneta nevypadá špatně a režisérce Emmě Tammi se povedl jeden záběr z podhledu a asi uznáte, že to není úplně mnoho. Jenže ono na tom nezáleží. Tvůrcům je fuk, co si o Pět nocí u Freddyho 2 myslí kdokoliv krom fandů hry. Počítám, že od začátkku očekávají výsměch, palce dolů a kapku toho výsměchu za mizerně odvedenou práci, protože vědí, že před kiny už budou stepovat fandové hry, jimž je tohle všechno jedno a zase začnou tleskat radostí, až se objeví na plátně nějaká potvora z předlohy. A to překryje nefungující děj, pitomé postavy a odfláklé řemeslo. Já jim to přeju, ale taky jim přeju, aby z toho vyrostli a co nejdřív zjistili, že hororový žánr může nabídnout víc než jen tuhle mizérii zabalenou do fanboyovského balícího papíru.