Herní série Five Nights at Freddy's je fenomén a už pár týdnů před premiérou filmové verze to vypadalo, že v kinech půjde o obří hit. Tak se i stalo a malý snímek bez hvězd, s neznámou režisérkou a prťavým rozpočtem vydělal obrovské peníze navzdory faktu, že vedle kin zamířil rovnou i na stream. Jak moc se na Pět nocí u Freddyho bude chodit u nás, zjistíme za pár dní, ale v Hollywoodu už nejspíš loví další známé herní série, které by šly zadaptovat za hubičku a plánují jedenáct pokračování, dva prequely, anime seriál a tři spin-offy plus crossover s Insidious. Účetní můžou být spokojení. Stejně tak podle všeho i fandové, kteří si v kině užívají, že se můžou koukat na své oblíbené mechazvířátka terorizující ve staré pizzerii nebohé lidské hrdiny a tleskat u odkazů na hru. No a já to celé celkem protrpěl. 

Série Pět nocí u Freddyho mě obešla velkým obloukem, takže do kina jsem šel víceméně bez jakýchkoliv znalostí. A bohužel jsem asi i o dost starší než fandové. Jsem smířený s tím, že mou nepříliš pochvalnou recenzi půjde odbýt klasickým „OK, Boomer“, nebo gifem, ve kterém děda Simpson nadává na mraky. Zároveň si ale dovolím tvrdit, že to tak jednoduché není. A že Pět nocí u Freddyho není dobrý film bez ohledu na to, kolik hodin jste strávili u hry a kolik odkazů a pomrknutí dokážete na plátně identifikovat. V základu má jít totiž o horor. A jako horor je to vyloženě mizerné. 

Pět nocí u Freddyho: FOTOGALERIE

Emma Tammi totiž jakoby vůbec netočila pro publikum, které předlohu nezná a když se na její novinku podíváme s odstupem a se základními požadavky na to, co by měl žánr nabídnout, rozpadne se jí na kousky. Pět nocí u Freddyho je po filmařské stránce paradoxně nejzajímavější na začátku, kdy se žádná vraždící mechanická zvířátka neřeší a Josh Hutcherson se jen pokouší uživit z mizerného platu svou malou sestru a doufá, že ta neskončí u zlé tety. Tammi tomu všemu dává sympaticky šedivý a depresivní look a kdyby se pokoušela točit sociální drama, mohlo by to být i vcelku fajn. Jenže pak se přesuneme do pizzerie, kde by měl začít horor. A místo toho začne marnost. 

Tammi se tu až na úvodní scénu v podstatě o horor ani nepokouší. Hlavní hrdina sice chvíli zkoumá zaprášené skladiště plné starých automatů a rozpadající se restauraci, ale krom nějakých dvou lekaček se tu nedočkáme ničeho zajímavého. A najednou jsme ve čtyřicáté minutě a Pět nocí u Freddyho vyloží na stůl všechny karty. Jo, všechny. Taková ta tradiční hororová pasáž, kdy se zlo jen naznačuje, pracuje se s tušenou hrozbou a buduje se atmosféra, to se tu jednoduše přeskočilo. Ve třetině filmu tak už dostaneme celou partu mechanických zabijáků, vidíme je v akci, kde zjistíme, že by tomu všemu zatraceně prospěl přísnější rating, a pak se další hodinu čeká, až to skončí a dojde na „zvrat“. Ten je ovšem zcela předvídatelný a navíc se začne řešit ve chvíli, kdy už budete počtvrté koukat na hodinky a vyhlížet konec. 

Pět nocí u Freddyho nedokáže vyděsit, ani postrašit. Lekaček moc nedostaneme, s atmosférou se tu prakticky nepracuje a samotní bubáci, navzdory snaze udělat je atraktivní tajemným příběhem z minulosti, jsou spíš srandovní než hroziví. A tak člověk začne přemýšlet, proč tam sakra ten hrdina každou noc leze (jasně, potřebuje prachy, ale mohl by taxikařit) a proč celé roky nikdo nezjišťoval, z jakého důvodu v tomhle baráku mizí noční hlídači. 

Ona pitomost by se do jisté míry dala asi omluvit snahou pojmout Pět nocí u Freddyho jako dětský horor, protože i ty nefunkční pokusy o strašení jsou dost opatrné, ale sakra. Vždyť tu žánrově nefunguje vůbec nic! Opakuji, že nejsem fanda, tudíž nemůžu tleskat nadšením, když zazní nějaká konkrétní hudba nebo se na scéně objeví ta či ona postava. Je mi to jedno, ale to tvůrce nejspíš nezajímalo, protože počítalo s tím, že do kina naběhnou fanoušci a těm tohle stačí. Tak proč se snažit? Alespoň základní žánrové propriety by ten film však používat mohl. A nebo by to měl alespoň zkusit, i kdyby to dělal blbě, jenže tady prostě nejsou. 

Přehrajte si trailer A že vznikl pro fandy? Tuhle výmluvu neberu ani v nejmenším. Sonic nebo Super Mario jsou solidní rodinné podívané, u kterých moc nevadí, když nevíte, co je zač ten modrý ježek nebo kníratý instalatér, protože i tak dostanete solidně vypadající film s funkčním humorem, u něhož není problém necelé dvě hodiny prosedět a pak si případně o popkulturním fenoménu něco dostudovat. Pět nocí u Freddyho je ale možná dobrý fanservis, ovšem ne dobrý horor. A dobrý film už vůbec ne.