V KOSTCE

Osmnáct pohledů na lásku, která začíná, končí nebo probíhá v ulicích Paříže. Dramaturgicky nejsou jednotlivé segmenty propojeny zvlášť pevně a dalo by se polemizovat i o základní premise (proč neustále ta prvoplánová Paříž?). Krátký interval výměny nicméně vytváří dostatečně rychlé tempo, takže i méně zdařilé povídky se dají bez obtíží usledovat.

TRAILERY

FOTOGALERIE

O FILMU

Jak se zamilovat do dvou hodin. Zní vám to jako název nějakého zázračného přípravku z inzerátu? Pravá láska se přece rodí v jediném okamžiku, je ukována z prvního pohledu, který si uvědomujete zpětně a tisíckrát se k němu vracíte. Tehdy se to stalo a vy jste na to přišli až s odstupem času. Nemusíte s touhle teorií souhlasit, protože každý lásku vnímá a prožívá jinak. U Paris, je t'aime to však pro mě byly přesně dvě hodiny. Jakmile naskočily závěrečné titulky, definitivně jsem si uvědomil, že to není o tom jestli se mi ten film líbí nebo nelíbí, jestli má svoje silné a slabé okamžiky. Důležitý byl v tu chvíli celek, ona filmová Paříž - utkaná z osmnácti krátkých příběhů, které umějí nabít nadějí, oslnit svou pravdivostí, ale také udolat depresí. A všechny ty city mají potenciál vás roztrhat na kusy nebo vás znovu slepit tím nejsilnějším lepidlem, podle toho jak si režisérská a herecká smetánka usmyslí. Vdechnout život tomuto projektu byl nejlepší nápad od doby, kdy Stan Lee vymyslel X-Meny. I on tehdy věděl, že víc hlav víc ví a že jedině vzájemnou spoluprácí lze dosáhnout dokonalosti. Koncept Paris, je t'aime je geniálně jednoduchý a jednoduše geniální. Dvacet slavných režisérů si dalo dostaveníčko ve městě nad Seinou a každý z nich natočil svůj příspěvek na téma "láska". Až uvidíte tenhle dream team v akci, Paříž už pro vás nikdy nebude stejná. Neznevažuji Amélii z Montmartru nebo Satine z Moulin Rouge, ale proti téhle citové přesilovce hrají hodně nevyrovnaný zápas.