Ok, tohle je od nás maličko rest. Jen málokterý film z loňského roku bychom mohli označit za opravdový fenomén, který strhnul masy. Snímek K-Pop: Lovkyně démonů však takovým filmem je. Na stále nejsledovanější streamovací platformě světa se mu totiž povedlo zbourat historické tabulky a překonat dosud nejpřehrávanější film Red Notice. Film se navíc krátce podíval i do kin, kde obsadil víkendové první místo a urval ještě dalších téměř dvacet milionů dolarů. Do toho se o víkendu snímku poštěstilo urvat Oscary za nejlepší animovaný film a nejlepší píseň, je oznámeno pokračování a všemi možnými optikami tak jde zkrátka o jeden z největších filmů roku.

Vlasy si však rozhodně netrháme tak vehementně jako u Sony Pictures. Studio je sice u filmu vedeno jako jedna z produkčních společností, plnou distribuci nicméně u Sony na počátku odmítli s tím, že je údajně investice do takového projektu příliš riziková, K-Pop není takový globální fenomén atd atd (namísto toho poslali do kin dva filmy 28 let poté... střelci prostě). Ostrouhali, Netflix se raduje a má pod palcem nesmírně lukrativní franšízu, kterou bude pravděpodobně ždímat do sucha ještě po dlouhé roky. Značka oslovila zejména široké masy dětí a dospívajících a z neustálých rewatchů eNko ohromě těží. Otázka je tedy jasná - co se na tom těm dětem tak líbí?

Snímek sleduje trojici popových zpěvaček jménem Rumi, Zoey a Mira. Tři kámošky jsou globálním fenoménem, fandové je zbožňují a vyprodávají obrovské koncerty. Svou hudbou však zároveň tajně chrání svět před démony z podsvětí, kteří se už po staletí snaží probojovat na svět a podmanit si jej. K-Pop: Lovkyně démonů je tak velmi výmluvným názvem, v němž se skrývá vše. Hrdinky jsou navíc pěkně vybarvené, neb každá má své drobné bolístky i svou jasně odlišitelnou osobnost - Rumi je vůdkyně smečky, která bojuje s nevyřešenou minulostí, Zoey je roztomilou a nejistou částí trojice, která projevuje největší laskavost, a Mira je uzavřená tvrďačka, v jejíž jádru se skrývá spousta nejistot a pochyb. 

Otázku z předcházejícího odstavce je tak potřeba přeformulovat - co se na tom dospívajícím divákům vlastně může nelíbit? Lovkyně démonů jsou totiž takřka dokonale vykonstruovaným produktem, který se naprosto přesně strefuje do současné nálady, do aktuálních trendů i do prožívání nejen dospívajících, ale i dospělých. Hlavní hrdinky jsou nejisté, pochybují o sobě, zároveň však velmi úspěšné a oblíbené. Ukazují tak něco, po čem každý puberťák baží, a zároveň si tím i sám prochází. Vždyť některé hrdinky na sobě doslova nesou jizvy, které musí před světem skrývat! Byť se to zdá paradoxní, Lovkyně démonů tak velmi opatrně načínají i některá velmi závažná témata, která však mohou divákům i divačkám pomoci se s hrdinkami snáze identifikovat.

Jde navíc o protagonistky poměrně sympatické a s funkční chemií. Stále mluvíme spíše o jednotvárných nositelkách archetypů bez nějak funkčních dějových oblouků, ale jako charaktery pro stále ještě spotřební animák fungují bez problémů. Jejich pitvořivá gesta a přehnané grimasy jsou někdy trochu moc, ovšem plně korespondují s duchem filmu a animací spojovanou s takovými díly. Ta je na velmi vysoké úrovni. Ať už se jedná o hudební segmenty či akční sekvence, K-Pop hraje velmi vysokou ligu a dovede když ne zcela uspokojit, tak alespoň neurazit i náročného diváka. Prim tu však hrají zejména skladby, které v souladu s daným žánrem vlezou velmi hluboko do hlavy - Oscara za nejlepší skladbu můžeme s klidem označit za zaslouženého, Golden jsme slyšeli všichni tisíckrát, a právem.

I poselství filmu lze označit za pěkné, milé - komunikujme, překonávejme překážky, buďme tolerantní. Vše je tu bez kazu až tak nějak moc, z Lovkyní démonů se tak občas namísto funkčního filmu opravdu stává příliš precizní produkt, který se do trendů strefuje až moc pečlivě. S pixarovkami jako V hlavě nebo Příběh hraček či nápaditými animáky jako Vlkochodci, Klaus, úžasné Flow nebo i s tím naším Myši patří do nebe K-Pop nesnese vůbec srovnání, na to je pořád příliš povrchní, neobjevný a vcelku prvoplánový. Večer s ním ale pěkně odsype a drobná poukázání na trampoty, jimiž si mohou dospívající procházet, mohou být i velmi prospěšná. Hlavním cílem je tu však stále zábava, kterou animák dodává.