Papežův vymítač: Recenze
10:30 | 07.04.2023 |
„98 procent případů, které řeším, jsou spíše prací pro lékaře a psychology. A těm zbylým dvěma procentům říkám – zlo,“ popisuje hned v úvodu hřmotný dobrák s tváří Russella Crowa svou práci vrchního vatikánského exorcisty. Vyprávění vychází z knih a vzpomínek Gabriela Amortha, který pracoval jako vrchní církevní vymítač celých 30 let až do své smrti roku 2016. Filmový příběh se vrací k začátkům jeho kariéry, konkrétně do roku 1987.
Po zveřejnění traileru se proti zobrazení Amortha ohradila Mezinárodní asociace exorcistů, kterou skutečný Amorth roku 1993 založil. Nejedná se totiž o umírněnou biografii, nýbrž o pravověrný vymítačský horor, jaký se od Vymítače ďábla ze 70. let objevuje každou chvíli. Nutno přiznat, že novinka nenabízí mnoho prvků, kterými může fanoušky série V zajetí démonů, Derricksonových mystérií V moci ďábla či Chraň nás od zlého či dalšího vykrádání původního Friedkinova díla ve filmech i seriálech skutečně překvapit.
Děj se odehrává na jednom kastilském opatství, kde stavební dělníci nevědomky uvolní po staletí spící zlo. Mocný démon začne terorizovat americkou rodinu, která chtěla sídlo rekonstruovat. Ovdovělá žena a její pubertální dcera se obrátí na místního kněze poté, co se obětí nečistých her stane nevinný syn. Mladý zástupce církve se obrátí na Vatikán a zanedlouho už Amorth nasedá na svůj skútr.
Crowe zvládá roli zdatného, leč trochu povýšeného a vtipkujícího vymítače bez problému, ohranému příběhovému konceptu navíc dodává aspoň lehce spirituální rozměr. Pro herce se jedná o první zářez do hororového žánru a je jasné, že ho na příběhu lákalo něco jiného než obligátní zvracení krve a křupání páteřních obratlů.
Tím je zřejmě nonkonformní postava samotného Amortha, který sice desítky let oddaně sloužil církvi, zároveň se však nebál upozorňovat na její nedostatky. I v Croweově podání nechce Amorth přistoupit na politické hry církevních hodnostářů, působí jako buřič a učiněný badass. Naštěstí se může spolehnout na podporu samotného papeže (Franco Nero), který mu osobně pomáhá, a díky němuž dokáže exorcista odhalit sofistikované spiknutí na způsob Šifry mistry Leonarda.
Těžko říct, nakolik Amorthovy rebelie vůči systému stojí na reálných základech, nakonec na tom ale příliš nezáleží. Důležitější je samotný fakt, že se film snaží pomocí témat individuální i kolektivní víry ozvláštnit subžánr vymítačského hororu. Crowe pojímá Amortha nikoli jako zaslepeného zástupce církve, nýbrž jako člověka z masa (hodně masa) a kostí, který si navzdory pravidelným zpovědím nedokáže určitá selhání odpustit. Navíc kvůli pohledu za vatikánskou oponu pochybuje o samotném smyslu institucionalizované víry. Ve filmu se opakovaně praví, že „naše hříchy si nás najdou.“
To jsou rozhodně zajímavé motivy dalece přesahují nejen limity žánru, ale bohužel také schopnosti tvůrců. Během produkce snímku došlo k mnoha zmatkům a průtahům včetně rozsáhlého přepisování scénáře a výměny režiséra. Tím je nakonec Julius Avery, podepsaný pod loňským Samaritánem se Sylvestrem Stallonem, náckovskou zombárnou Overlord či dramatem Syn zmaru s Ewanem McGregorem. V podobně zamotaných projektech se samozřejmě těžko určuje, do čeho všeho mohl režisér mluvit, každopádně Papežův vymítač Averymu v jeho průměrné filmografii ostudu dělat nebude – naopak do ni velmi dobře zapadne.
K nevyužitému potenciálu se přidává i symbolický rozměr démonického antagonisty, který by šlo mnohem lépe propojit s trochu tajemným příběhem vdovy. Musíme se však spokojit s rutinně ošklivou proměnou dítěte ve zjizvené monstrum s dunivým hlasem Ralpha Inesona, krok po kroku navádějící Amortha až ke značně brutálnímu finále, které si eRkový rating rozhodně zaslouží.
Přehrajte si trailer Už od úvodního ukázkového vymítání si však divák vzpomene na Constantina, který hýřil nápady a neotřelými řešeními přece jen v nepoměrně větším množství. Závěr pak otevírá a vzápětí zase trochu uzavírá možnost dalších pokračování, zřejmě však není důvod si představovat, že by Crowův vymítací šprýmař dosáhl takových úspěchů, aby někdo něco takového vůbec potřeboval.
Verdikt
Rimsy
Žánrová jednohubka neurazí a pyšní se několika sympatickými motivy, které však pouze nejistě načrtává. Ani z hlediska stylu se nejedná o nic, na co byste si pár dní po zhlédnutí vzpomněli, jako přímočará zábava na 100 minut ale Papežův vymítač poslouží.
Vaše hodnocení
Podobné filmy
Hodnocení čtenářů
- 6/10
speedy.mail
- 5/10
Tomino
- 6/10
the dark knight
- 6/10
Herkulesss
- 6/10
krumlajs
- 6/10
Nazgul
- 6/10
malylada
- 5/10
Perun
- 6/10
pytlak15
- 6/10
HotShot
- 8/10
TheHofi
- 3/10
Karbunkule
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
Zapomenuté heslo
Přihlášení
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Vytvářet filmové blogy
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
Na jednu stranu film obsahuje fajn nápady typu . Na stranu druhou je přeplněn tuny klišé všech podobných vymítačských historek, které byly k vidění už nesčetněkrát v přesně tom samém provedení. Správně, všechny typické radovánky typu, atd. jsou tady samozřejmě přítomny a nesmí chybět i nějaké ty nelogičnosti navrch .
Na jednu stranu některým scénám nechybí gradace a hlavní postava s poměrně legračním přízvukem nejde pro vtipnou hlášku daleko, čímž přidává filmu na zábavnosti. Na stranu druhou kamera a střih v kombinaci s hudbou nepředvádí nic extra a tak není divu, že skutečně strašidelných scén je ve filmu naprosté minimum, napětí se dostavuje jen na pár místech a zamýšlená hutná atmosféra má až příliš časté výpadky. Ani , výsledný dojem moc nevylepšuje. Co jej naopak vylepšuje znatelně je tak sympatický Crowe, bez jehož přispění by film skončil jen jako další zapomenutí hodný zástupce žánru v řadě. V případném pokračování, které se významně naznačuje, by to už ale nemuselo stačit, bude-li opakovat stejné chyby.