Sylvester Stallone už se superhrdiny nějaké ty zkušenosti má. Na Soudce Dredda by sice asi nejraději zapomněl, ale mihl se ve dvojce Strážců Galaxie a nadaboval King Sharka v Sebevražedném oddílu. Takže jo, něco za sebou má, ovšem považovat ho za někoho, kdo se komiksům a superhrdinům věnuje nějak cíleně, to asi nejde. A ani jeho novinka Samaritán není v tomhle směru úplně tradiční. 

V Granite City kdysi žili dva bratři, kteří měli nadlidskou sílu, téměř nic jim nevydrželo a mohli se vydat na kariéru superhrdinů. Samaritán do toho šel, jeho brácha Nemesis se ale rozhodl být padouchem. A tak si občas dávali po tlamě a nakonec to dopadlo tak, že oba zemřeli při výbuchu elektrárny. Dnes na ně celé město vzpomíná, protože Samaritán byl symbolem lepších časů a naděje a o tu obyvatelé Granite City pomalu přicházejí. Nezaměstnanost stoupá, ulice ovládají nebezpečné gangy a třináctiletý Sam žije se svou matkou ve čtvrti, v níž byste se asi po setmění báli vylézt na ulici. Jenže právě on odhalí, že postarší málomluvný popelář skrývá před světem jedno velké tajemství. A že Samaritán možná před lety neumřel. 

Samaritán: FOTOGALERIE

Samotný námět, jakkoliv nepříliš originální, mi přijde docela fajn a se Sylvesterem Stallonem v hlavní roli vlastně skvělý. Trailery naznačily, že k téhle ne úplně superhrdinské látce chtějí Sly a režisér Julius Avery přistupovat trochu jako k Rockymu, respektive k Rocky Balboa. Dost času tu tak strávíme s hrdinou, který už přišel o iluze, optimismus, ale má v rukávu dost mouder na to, aby svého malého kámoše poučil o tom, jak to v životě chodí a že i když to někdy může bolet, stojí za to stát na straně těch hodných. Občas mu dá i nějakou tu lekci v bitkách a vzhledem k tomu, že se po okolí pohybují posluhovači pološíleného Cyruse, jenž se rozhodl superzloducha jménem Nemesis považovat za hrdinu, dá se tak nějak odhadnout, že to celé směřuje k jedné velké konfrontaci. A že Samaritán bude muset ještě jednou ukázat, že je hrdina…

Nedostatek originality a nových nápadů by mi u Samaritána ani v nejmenším nevadil. Konec konců točil se očividně pro staromilce. Avery jakoby se pokoušel vytvářet atmosféru měst ze sedmdesátých a osmdesátých let. Všude je bordel, špína, po ulicích jezdí starší pomlácená auta a člověk má fakt pocit, že o pár bloků vedle běhá Rocky nebo nějaký 80s akční hrdina předvádí parádní policejní brutalitu. Fakt, že co do měřítka to není žádná sláva a pohybujeme se evidentně na dost malém a skoro až „seriálovém“ prostoru, protože rozpočet nebyl z nejvyšších, nevadí. Atmosféra je osvěžující a mudrující nebo bojující Sly na to pořád ve svém věku má. No ale dál už to není žádná sláva. 

S postupující stopáží to totiž vypadá, jakoby tvůrci moc nevěděli, co chtějí vyprávět a hlavně komu. Jestli za to může režisér, nebo se to pokazilo ve střižně, případně do toho začal z pozice producenta až příliš kecat Stallone (to on dělá rád), o tom tu nechci teoretizovat. Faktem ovšem zůstává, že chování hrdinů nedává smysl a co se logiky týče, působí celý Samaritán velmi naivně. Odehrává se ve světě, kde mobilní telefony existují snad jen v jedné jediné scéně a když důchodce srazí auto, nikdo si toho nevšimne… Mnohem větší potíž však je, že charaktery postav a vyznění několika scén se mění prakticky během vteřiny. Stačí jeden jediný střih, aby se z moudře a klidně mluvícího Samaritána stal agresivně křičící dědek, aniž by k tomu měl důvod. Během dvaceti vteřin se dětský hrdina stihne proměnit ze sebevědomého mladíka v emocionální trosku a pak zpátky a čím častěji se tyhle věci dějí (a ony se dějí dost často), tím víc se celý Samaritán rozpadá do neuchopitelného výsledku balancujícího mezi sympaticky naivní pohádkou, sociálním dramatem, poctou Rockymu, akčním filmem a bůhvíčím ještě. Jakoby ani sami tvůrci nevěděli, co by jim z toho nakonec mělo vylézt. 

Přehrajte si trailer Závěrečná akce je sice nečekaně velkolepá a trochu překvapivě nabídne i několik hodně fajn nápadů, především při bitkách a využívání okolního prostředí, ale když začala, byl jsem z celého Samaritána už dost unavený. Sylvester Stallone je pořád fajn, Avery má pár nápadů, celkově jde však o až nečekaně špatně odvyprávěný film, který až do konce hledá, čím a pro koho by měl být. A bohužel nenajde nic a jen se většinu času tak nějak plácá mezi neoriginalitou, nudou a neschopností najít svou vlastní tvář.