Nejdůležitější věc o Harry Brownovi je potřeba říct hned na začátku. Tohle není britské Gran Torino. To, že se v hlavní roli objeví filmová legenda, že se střílí do otravných teenagerů a že Michael Caine, stejně jako Clint Eastwood, skládá hereckou poctu sám sobě, neznamená, že jde o jeden a ten samý film, v němž má jen angličtina trošku jiný přízvuk.

Harry Brown není zdaleka tak sofistikovaný, herecky vděčný a „chytrý“. Harry Brown je poctivý thriller o tom, jak se jeden obyčejný chlap naštve, koupí si pistoli a jde vyčistit sousedství. Hledat v něm něco hlubšího a snažit se mermomocí srovnávat ho s posledním hereckým koncertem Clinta Eastwooda by byla blbost, kvůli které by trpěl především divák, jenž by očekával něco, co mu Harry Brown nemůže a ani nechce nabídnout.

Scénárista Gary Young nejspíš ani nic moc chytrého napsat neumí, protože za sebou zatím má jen pár béček, jako například nedávný Turnaj zabijáků nebo Poslední výsadek s Karlem Rodenem. Harry Brown není žádná výjimka. Jednoduchý příběh chlapíka, který žije ve strachu z toho, co se může stát, když si vyrazí koupit přes ulici pomeranče, jsme tu měli už mnohokrát. Čištění ulic od mladistvých gangsterů, na něž je zákon krátký, je však stále vděčné téma, a i když ho už prakticky nejde uchopit originálně, pořád se z něho může v rukách schopného režiséra stát hodně zajímavá podívaná.

A debutující Daniel Barber podle všeho hodně schopným režisérem je. Londýnské sídliště, kde Harry a jeho důchodcovský parťák Leonard bydlí, je místo, kam by se normálně uvažující člověk nepřestěhoval, ani kdyby kvůli tomu musel spát pod mostem. Anonymní paneláky, špína, humus, všude jen alkohol a životní ztroskotanci, které osud zavedl buď ke zločinu, nebo ke flašce. Slušní lidé, kteří mohli, už se dávno odstěhovali, ti ostatní doufají, že jim bude dovoleno v klidu umřít, a policie netuší, jak si s tímhle světem, kde neplatí žádná pravidla, poradit. Každý tu jede sám za sebe a nikoho nezajímá, co se děje ve vedlejším bytě. A po setmění vyrazí ven jen ti největší odvážlivci nebo blázni. Z Londýna, v němž se Harry Brown odehrává, dostane člověk solidní depresi a ani se nediví, že hlavní hrdina vyrazí do ulic dělat pořádek.

A právě hlavní hrdina je na Harry Brownovi tím nejzajímavějším. Mstících se „obyčejných chlapů“ jsme tu už měli stovky, důchodce, který se sotva belhá, však spadá do úplně jiné kategorie. Harry Brown je tu v trochu jiné roli než například Paul Kersey z Přání smrti. Ten zabíjet neuměl, nechtěl, ale musel. Harry by chtěl, ale už na to nemá. Klepou se mu ruce, nemůže skoro chodit a o jeho srdce se každou chvíli pokouší infarkt. Na zfetovanou mládež jednoduše nestačí, a tak musí být zákeřný. Fantastická scéna, v níž si kupuje zbraň, krásně ukazuje limity, které Harry má a dává divákovi i jemu jasně najevo, že tady se podle pravidel hrát nebude. Není čas na hlášky, není čas na stylová zabití. Důchodce Harry likviduje padouchy, když nemají zbraň, když je on sám schovaný ve tmě a oni hezky osvětlení a nebo když mají mozek plný fetu.

Zahrát sedmdesátiletého vysloužilého vojáka, který se po letech opět chopil zbraně, dokáže uvěřitelně jen několik lidí a Michael Caine je bezpochyby jedním z nich. Během své kariéry si už pár rolí drsňáků vyzkoušel a tady ukazuje, že i ve věku, kdy by člověk měl prohlížet letáky se slevami v Tescu, má co nabídnout. Neztratil nic ze svého charismatu a tu zdravou lidskou nas*anost z něj člověk cítí od poloviny filmu v každém záběru. Caine táhne Harryho Browna herecky prakticky sám, protože skoro všichni ostatní tu jsou jen proto, aby mluvili o něčem, co člověka příliš nezajímá (policajtka Emily Mortimer) nebo čekají na kulku (každý, komu je pod třicet). Pokud má člověk navíc nakoukané i nějaké ty starší Cainovy akční pecky, jako například Chyťte Cartera, Orel přistál nebo špionážní sérii s Harry Palmerem, užije si tohohle hereckého veterána ještě o něco víc. Na Oscara jeho výkon kvůli žánru a typu postavy sice není, ale jako výstup na téma „ještě jsem tady a když budu chtít, tak si vás podám“ funguje naprosto dokonale.

Je bohužel škoda, že Daniel Barber nezvládnul film režijně ukočírovat až do úplného konce. Právě závěr je na Harry Brownovi totiž to nejhorší a člověk z něj má pocit, že si tvůrci řekli, že už je to nebaví a že je potřeba to rychle nějak ukončit a jít na pivko. Zvrat doslova vycucaný z prstu a již zmíněné nepříliš výrazné vedlejší postavy kazí dojem z jinak výtečně natočeného a zahraného filmu. Herecká kariéra Michaela Caina si však nejspíš lepší pomník, než je Harry Brown, přát nemohla.