Vrátil se. O šestnáct let starší, bez milované Adrian i v pětce vzpomínaného Damoklova meče v podobě poškození mozku. Ještě před pár měsíci byste Slyův nápad na další boxerský sequel odsoudili jako blekotání stárnoucího akčního hrdiny. Pak se ale objevila první ukázka. "Teď už se nesměje nikdo", jak vzkáže Rockymu jeho syn uprostřed posledního zápasu jeho života. Rocky došel na konec cesty a dokázal to se vztyčenou hlavou.

Tahle recenze se nebude snažit být nějaká přehnaně neutrální a já nebudu zapírat, že mám Rockyho rád. Vyrůstal jsem s ním a byl jsem v první řadě na každém z jeho zápasů. Ať už šlo o dva vyrovnané souboje s Apollo Creedem, těžkou krizi s Clubberem nebo nejtěžší zápas vůbec - souboj amerického Davida a ruského Goliáše ve čtvrtém díle. I tu všemi okopávanou pětku jsem se nakonec naučil mít rád. Stallone se v ní pokusil o něco, k čemu autorsky dozrál až teď. Chtěl zachytit stárnoucího boxera, který touží po troše uznání a zaslouženém klidu. Tenkrát se to nepovedlo hned z několika různých důvodů. Je na čase to zkusit podruhé a tentokrát to pro jistotu vzít do vlastních rukou.

A tak se Stallone vrací k režii, psaní a osvědčené herecké poloze. Rocky 6 už není jen příběhem o underdogovi - chcípákovi, kterého každý odepsal. Film sám o sobě se staví do téhle pozice a doufá, že ho diváci vezmou na milost. Možná nemám takovou duši jako Rocky, abych v útulku lovil chundelaté trosky (v té scéně dostal ten underdog podtext trochu zbytečné doslovnosti) a rozhodně Rockymu nedávám bonusové hvězdičky za zásluhy. Musí si to vyboxovat tak jako dřív. Jenže... co když v tomhle filmu o box vůbec nejde?

Po deseti minutách v kině to ostatně pochopíte sami. Šestý Rocky je celovečerní loučení s veteránem filmového boxu. S tím na kterého všichni nadávali, protože ve skutečnosti jeho styl neměl se skutečným boxem nic moc společného, ale stejně si ho nakonec zamilovali, protože Sly byl ke své "ukňučené" poloze nebezpečně účinný a Rocky filmy byly jako stavebnice - něco tě naštvalo? Zajdi si do tělocvičny, dostaň ze sebe maximum, pochop svoje tělo i svojí duši a nakonec triumfuj. Kdo by se nenechal uhranout tou kouzelnou formulkou? Funguje to i pošesté, ale musíte být stejně jako Rocky připraveni snést pár ran osudu.

Jak to myslím? V tomhle filmu jsou největším nepřítelem hrdinovy vzpomínky a pocity, nikoliv jeho protivník v ringu. Toho v prvních dvou třetinách uvidíte jen sporadicky a i po samotném zápase vám zůstane v hlavě zafixovaný jako tuctový černoch (Antonio Tarver je vynikající boxer, ale v podstatě na to ani nevypadá - žádný Herkules jako Mr. T ve třetím díle, žádná černá verze Arnieho jako Carl Weathers v jedničce a dvojce... ránu byste od něj ale určitě dostat nechtěli ;). Ale zapomeňte na něj. Zapomeňte i na finální zápas, který je sice progresivně točen na digitál (Sly chtěl zprostředkovat divákům skutečný boxerský zápas) a vyšperkován černobílými záběry ala Sin City (se zvýrazněnými klíčovými barvami), ale tak nějak nesedí do zbytku filmu. Jak vizuálně, tak duševně.

Zbláznil jsem se? Nikoliv. Síla šestého Rockyho je, věřte nevěřte, v tom jak Sly celou hodinu před vstupem do ringu bloumá po městě a loví vzpomínky, šíří moudra a nakonec potkává nové lidi a oprašuje ty staré. Někomu to může připadat jako hrozně málo a pokud nemáte nakoukanou celou sérii, zřejmě vás nespasí ani tklivý soundtrack v pozadí a Slyovy promluvy o tom, jak musí vypustit to zvíře, které v něm třímá (je to ozvěna z Ramba 3, ale nekažme si to). Scénář má svoje silné okamžiky a vůbec se při tom neohlíží na původní princip Rockyho stavebnice - vrcholem filmu je Rockyho rozhovor s vlastním synem, který se odehraje na opuštěné ulici a ve kterém je tolik mouder, že byste je mohli přehazovat lopatou. Stallone těží svojí hereckou škatulku do dna a stejně jako v prvním Rambovi nebo Rockym dokazuje, že pokud se pohybuje na území, které dobře zná, dokáže diváka strhnout na svojí stranu.

Po téhle scéně následuje tréninková koláž a samotný zápas. Ano, tuna dalších zapamatování hodných hlášek, řada zajímavých okamžiků a tradiční "Rocky" atmosféry, ale už nic co by se vyrovnalo té takřka filozofické pouti Rockyho duší, zakončené několika vypjatými okamžiky, které ho zavály zpátky do ringu. Tenhle film není o tom JAK se vrátit. Jde tu o to PROČ se vracet. A to je cenná lekce ve všech ohledech. Proti Slyovi stáli všichni - naštvaní fanoušci, kteří už Rockyho dávno pohřbili, recenzenti, kteří si dělali legraci z jeho věku a touhy po penězích, dokonce i producenti, kteří mu odmítali dát solidní finanční prostředky. Nikdo zkrátka neviděl důvod, proč Rockyho znovu křísit. Sly ten důvod měl a v tomhle filmu vám to vysvětlí hezky z očí do očí. Kdo řekne, že to bylo zbytečné, ten možná nevidí pod povrch celé věci.

Přiznávám, že se teď bojím, že Rambo 4 zbagatelizuje cokoliv, co jsem naznačil v téhle recenzi, ale do té doby si budu Slye i šestého Rockyho hodně cenit. Není to zázračný kus filmařiny a má svoje chyby, ale je to rozloučení s legendou a zároveň důkaz toho, že když hodně chcete, nejsou žádná vrátka zavřená ani v pokročilém věku. Ať už jde o vrata do diváckých duší, hollywoodských kasiček nebo kinosálů. Milujeme outsidery, ale být outsider sám o sobě nestačí. Musíte dokázat, že je ve vás mnohem víc a musíte se na chvíli stát hrdinou. Díky tomuhle filmu se Sly alespoň na půl druhé hodiny tím hrdinou opět stal. Přál bych to většině akčních ikon z 80. let, ale tak nějak tuším, že tohle bude čestná výjimka. O to si jí cením víc.

p.s. Zahoďte předsudky a zajděte si do kina. Pokud nebudete čekat remake čtvrtého dílu a znáte Rockyho minulost, možná vám to dá víc, než jste ochotní si připustit.